Kryptos

Kryptos

Anotace: Leží na studeně podlaze v louži krve. Není to jeho krev, ale všech kolem něj. Není vrah, je oběť. Strhující příběh o zoufalství, samotě a povaze samotářských zohavenců.

Byl pátek večer a Scott se vracel domů. Ve svém nablízkaném audi jel po dálnici a sledoval kdy bude první motorest. Zrovna projížděl kolem vrakoviště, všiml si, že od posledně tam je mnohem více aut. Byl unavený, blížilo se k půlnoci a on si za celý den neodpočinul. Stará cedule, vyčnívající až moc do vozovky dálnice, ukazovala, že za dva kilometry si konečně na chvilku Scott odpočine.
Auto zaparkoval na prázdném parkovišti a vydal se do bistra. Za cinkal zvonek nade dveřmi a Scott otevřel dveře. Bistro bylo prázdné a ani za pultem nikdo nestál, avšak celá místnost voněla něčím čerstvě uvařeným. Masem. Scott poznal, že to bylo jehněčí a posadil se k baru. Vzadu byl slyšet sekáček. Scott seděl a hrál si s kravatou. Po chvíli zazněl jeho hlas bistrem:"Je tu někdo?"sekáček se zastavil. Před Scottem se objevil vysoký muž se světlou pletí, neoholený a slabě cítit masem. Podíval se po zákazníkovi a zeptal se co si bude přát. Po chvíli si už Scott vychutnával šťavnatý steak. Sekáček se opět rozezněl. Scott dojedl, došel k baru a nechal tam peníze. Když však vyšel ven parkoviště bylo prázdné. Běhal po parkovišti jako blázen sem a tam, ale nenašel ani stopu. Vytáhl mobil. Jak tušil byl mimo síť. Vrátil se do bistra a zavolal na "obsluhu". Nic neslyšel. Ani sekáček. Vrátil se ven a koukal po dálnici. Začal ho sužovat strach, cítil, že se mu utahuje kravata kolem krku. Byl sám, kdesi. Vybral si směr domů a rozběhl se tím směrem. Po pár minutách vystřídal běh cval a pak jen rychlejší chůzi. Za zády uslyšel zvuk vozidla, byla to dodávka. Hodně stará a oplískaná, rezavá. Scott na ni začal mávat. Dodávka se zastavila o pár metrů před ním a stála tam bez rozsvícených světel. Z vozu vyskočili dva lidé. Muži. Nebylo je vidět, měli na obličejích masky znetvořených obličejů. Už byli blízko, Scott se rozběhl směrem od nich. V rukách drželi kovové tyče. Jedna z těch tyčí Scotta zastavila. Ale před tím spatřil jeho masku. Ne nebyla to maska, byl to zkutečný obličej, přišitý.
Tma. Ticho. Sirové maso.
Leží na studeně podlaze v louži krve. Není to jeho krev, ale všech kolem něj. Probouzí se. Kolem něj je smrdět lidské sirové maso. Zvedá se na kolena, ale ještě pořád nic nevidí. Ještě pořád je tma. Rukama hledá po světlu. V kapse má mobil. Otvírá displej a malé, ale dostačující světlo prezentuje Scottovi prostor místnosti. Ne místnost není to pravé, spíš hodně velký kontejner s jediným východem. Na stropě. Byl pod zemí. Něco si uvědomil, něco co ho ničilo, co si nechtěl připustit. Kolem něj byli na hromadách mrtvý lidé. Neměl jazyk. Každému z lidí kolem něj něco chybělo, ať už malého či velkého. Pokusil se zařvat, ale neumělo to. Nedokázal to. Na kolenech klečel v krvi a věděl, že nikdy již nespatří sluneční světlo.
Člověk je složitý a pokud nejste obdařen vlastní krásou, co krásou, pokud jste obdařen nestvůrným zjevem, tak hledáte možnost jak to zlepšit...proč ne takhle?
Autor oliver, 14.03.2006
Přečteno 497x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí