Noční cesta lesem

Noční cesta lesem

Anotace: Jedné noci, se něco podobného odehrálo.

Měsíční světlo dopadalo skrz pomalu plující mráčky na noční krajinu. Richard přes přední sklo automobilu pozorně hleděl na dva kužely předních světel. V nich viděl cestu, která vedla do lesa.
„No sláva. Tak za čtvrt hodinky budu na chatě,“ pomyslel si a sešlápl více pedál od plynu. Auto vjelo rychle na lesní cestu, která nebyla osvětlena. Po nerovném povrchu cesty kola vozidla poskakovala.
„Sakra. Abych nepíchnul!“ proběhlo mu varovně hlavou a nesešlapával pedál od plynu tak intenzivně.
„Tisíc mil a jen jeden cíl…,“ zanotoval si do znějící písničky v rádiu a přitom na poslední chvíli ve světelných pruzích postřehl přes cestu přeběhnout nějaké zvíře. Okamžitě dupl na pedál od brzd. Auto se vzápětí zastavilo.
„Uf. Co to bylo? To vypadalo jako zajíc nebo kočka. Sakra. Doufám, že ta kočka nebyla černá,“ řekl si a chvíli hleděl na osvětlenou cestu před sebou. Zároveň se zadíval do stran, kde se v měsíčním světle rýsovaly kmeny stromů. Chtěl se rozjet, ale motor náhle ztichl. Otočil pohotově klíčky v zapalování. Ozvalo se však jen dlouhé zachrchlání.
„No to by mně teda ještě scházelo!“ pomyslel si a znovu se pokusil automobil nastartovat. Opět se však ozval stejný zvuk.
„Do prkýnka!“ zahartusil a otevřel dveře. Vystoupil, sklonil se nad motorem a snažil se najít nějakou případnou závadu. Opět zkoušel nastartovat, ale marně. Chvíli nadával na auto i na smůlu, co ho potkala. Pak si zapálil cigaretu a trochu se uklidnil.
„No, nemám to už daleko. Určitě tam bude někdo ze sousedů. Auto mi pak vodtáhnou,“ řekl si a dal na zadní sklo z vnitřku červený výstražný trojúhelník. Na záda si nasadil batoh a poté vykročil s rozsvícenou baterkou lesní cestou.
Uběhlo několik minut a les na chvíli zašuměl. Nevěnoval tomu pozornost, ale když se tohle zašumění několikrát opakovalo a jeho intenzita se zvětšovala, zpozorněl. Přes koruny stromu se zadíval na oblohu. Zahlédl, jak přes měsíc přelétlo několik nočních ptáků. Odněkud z lesa se ozvalo zahoukání. Opět se ozvalo šumění a připadalo mu, jakoby zlověstné. Přidal tedy do kroku. Vzápětí spatřil před sebou na cestě velké množství poletujících světýlek.
„Jejda, světlušky. Ty jsem už hodně dlouho neviděl,“ pomyslel si a přitom se ho zmocnila podivná tíseň. Měl pocit, jako by kolem něho zavál studený vítr. Les ještě více šuměl. Staré stromy vydávaly skřípavé zvuky a po zádech mu přejel mráz. Nechtěl si to připustit, ale ovládl ho strach. Už nešel, ale skoro běžel. Kolem něho pojednou poletovalo velké množství světýlek. Pak zakopl o kořen. Dopadl tvrdě na zem. Poletující světlušky náhle zmizely. Cítil rozbušené srdce a tep ve spáncích.
Z lesa se ozval náhle zvláštní zvuk. Strnul, ale hned vstal. Slyšel, jak se ten podivný zvuk přibližuje. Baterkou svítil chvíli mezi kmeny stromu, načež se ho zmocnil strach. Měl pocit, že se kmeny stromů změnily v hrůzně vyhlížející tváře. Lesem se poté rozlehl štěkot psů doprovázený vytím. Strach ho zcela ovládl. Běžel, co mu síly stačily.
Konec lesa měl na dohled. Zdálo se mu ale, že se k němu v běhu vůbec nepřibližuje a on je pořád stejně daleko. Ohlédl se a vytřeštil oči. Na lesní cestě zalité mdlým měsíčním světlem viděl běžet smečku loveckých psů, kterým svítily rudě oči. Zároveň za nimi spatřil jezdce na koních, kteří v rukách svírají hořící pochodně. Jeden z nich náhle zatroubil na lesní roh. V ten okamžik odhodil ze zad batoh. A šílený hrůzou běžel, jak jen nejrychleji dokázal. V běhu se ohlédl přes rameno. První dva psy zahlédl už jen několik metrů za sebou. Vzápětí klopýtnul a dopadl na cestu. Zuřivé štěkání a vrčení mu proniklo do morku kostí, přičemž mu po zádech přejelo mrazení. Hrůza z roztrhání ho zcela ovládla. Podvědomě si prsty sáhnul na křížek zavěšený na řetízku, co měl na krku. V měsíčním svitu se k jeho překvapení křížek zableskl. Dál jej hned před sebe. Přes rozzářený křížek viděl prvního psa s vyceněnými zuby a krvavě svítícíma očima, jak se odráží zadními tlapami.
Vykřikl hrůzou a zároveň přivřel očí. Vzápětí pocítil prudký závan studeného větru. Byl jím poražen. Poté strnule ležel na zemi a pomalu otevřel očí. Přes větve stromů se zadíval na měsíc. Všude vládlo ticho. Posadil se a rozhlédl se kolem sebe. Byl skoro na okraji lesa. Pak uviděl několik rozsvícených okének v chatách. Naprosto vyčerpán vstal, došel si pro odhozený batoh, načež si to rychle namířil k chatám. Přitom v ruce stále křečovitě svíral křížek.
Autor fungus2, 24.03.2006
Přečteno 715x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

tyo to bylo supr

26.07.2009 18:23:00 | hinata

Bylo to hodně napínavé..píšeš skvěle!

19.04.2006 19:29:00 | Akulinka

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí