Monotematická

Anotace: Psáno po malém konfliktu.. Někdy jsou věci příliš složité. Člověka z nich nejdříve mrazí, pak se snaží porozumět a když vidí, že nemá šanci, buďto všechno vzdá, nebo ta komplikovanost posílí snahu.

---------------
---------------

O dvě patra výš byl starý byt. Zápach plísně polknul všechny ostatní pachy a pomalu se vtíral do všech smyslů. Omšelé a prázdné zdivo se chlubilo pouze jediným obrázkem, na němž nebylo nic rozpoznat. Vzal do ruky cosi, mohlo jít o sošku nebo těžkou výrazně tvarovanou vázu, a vyrazil petlici. Okenice se rozlétly.. sklo z jedné se vysypalo. Opět přišel k oknu blíž a zhluboka se nadechl těžkého vzduchu. To horko! Tak mučivé a neúprosné. Prohlížel si z výšky zahradu, na kterou nikdo řadu let nevkročil. Dětskou houpačku, nakloněnou více k jedné straně i povalenou konstrukci sušáku na prádlo. Tráva byla tak vysoká, že mohla soupeřit s kdejakým keřem ale.. jeho zrak upoutaly mechem porostlé latě, přibité natolik přesně do jedné lajny, že nemohlo jít o nic jiného než vrata. Možná dveře. Patrně tedy vchod, vchod kamsi. Pouhý pohled oknem neuspokojil. Přes všudypřítomné křoví a trávu, byl objekt příliš nezřetelný. Ještě jednou nasál vzduch do plic, zavřel oči a přemýšlel. Stačilo oklamat strach a posílit zvědavost...

---