Nemocnice

Anotace: tohle se mi jednou zdálo. Doufám že poprvé a naposledy

Šla po zelenobíle vymalované nemocniční chodbě se spoustou prosklených ploch, jako by to byla okna, ale ne do ulice... Byla to dlouhá chodba a na konci se k ní napojovala ještě jedna z levé strany a obě ústily k širokému schodišti. Po pár ušlých metrech vyšli z levé chodby dva muži a jeden z nich nesl malé dítě, miminko. Sestupovali po schodech. Šla za nimi.
Najednou se jí ztratili a po chvíli uslyšela náraz těl o podlahu.
Sešla po schodech na novou širokou chodbu a uviděla to... Jeden muž ležel na zádech a okolo něj byla krev. Druhý ležel kousek od něj, zdál se celkem v pořádku. Dítě mu sedělo u hlavy. Nikde nikdo nebyl. Jen oni čtyři. Podívala se na prvního muže, pak přešla k dítěti. Dřepla si a vzala jej do náruče a tu to ucítila... Byla tu... Stála tady, kousek od ní... Otočila se a spatřila ji... Malá starší žena, oplácanější postava, delší vlasy pod černým průsvitným šátkem, černá halenka na knoflíčky a černá sukně po lýtka. Samozřejmě černé silonky a střevíce stejné barvy.
Přišla blíž a chvíli jen tak stála a navzájem se s dívkou měřily pohledem. Pak se začala natahovat pro dítě.
,,Ne, dítě ne!" zaprosila dívka ustrašeným pohledem.
,,Buď ty nebo dítě," odpověděla jí stařena klidně a probodávala dívku hlubokým, tvrdým pohledem.
Zmatek! To jediné dívka cítila. Naprosto zmatené vnitřní pocity. Během pár vteřin jí před očima přeběhl celý život, všechny známé tváře.
A pak se dostavil klid. Bylo jasné, pro co se rozhodne. Podívala se na ženu před sebou. Opřela se o zeď a s klidným pohledem ji pozorovala. Pak je zavřela oči...