Kulový blesk

Anotace: Co když příroda někdy ve vzácných chvílích funguje v jiných souvislostech než si myslíme?

Když kuřák škrtne zapalovačem a na chvíli ze tmy oživí malý kousek ohně a vzápětí ho zase zhasne,ve vzduchu ještě pár vteřin zůstává určitá stopa toho malého ohnivého jazýčku.Málokdo by si takové věci všiml a dokonce o ní přemýšlel a proč také?
Ale někdy možná takové stopy zůstanou i po něčem rozsáhlejším co vyvede obyčejný chod věcí z rovnováhy, podstata však zůstává stejná.Když jsou takové ,,otisky´´ příliš silné může se stát,že začnou žít vlastním životem nedokazatelným pro oči skeptiků ,ale pro intuici vnímavých skutečným jako zvuk tepu ve spáncích.

***
Karin Stevensonová se do toho zvláštního domu přistěhovala před měsícem.
Neměla z něj dobrý pocit,ale brzy se zabydlela tak,že se začala cítit alespoň průměrně spokojená.Živila se jako květinářka a velkou výhodou pro ní bylo,že měla svou práci deset minut cesty od domova.
Žila sama,protože si k ní většina mužů neumělo najít cestu a povrchní známosti její vnitřní citový svět vždy spíše rozbořily než obohatily,neboť se nedokázala a částečně i nechtěla smířit ,že většinou přicházejí stejně rychle jako odcházejí.
V celku všední život jaký vedla brzy zastihla nečekaná událost.
Uprostřed přípravy nedělního oběda,při které si tiše broukala oblíbenou písničku jí vzala klid tak ohlušující rána z venku až se svalila k zemi a přikryla si hlavu oběma rukama.
Zprvu jí přišlo,že snad vybouchla bomba.Její tělo ovládlo roztřesení.Chvíli se jenom dívala do prázdna aby se vyrovnala s účinky šoku a potom se zpomaleně zvedla ze země a posadila na židli.Několik minut věnovala uklidňování rozjitřených nervů a potom se napila z hrnku,na stolku,ve kterém zůstalo trochu kafe od snídaně.
Proběhla jí hlavou myšlenka ,že spadl asteroid odkudsi z hlubin vesmíru a skoro pociťovala strach co asi spatří ,až se podívá z okna.Obavu ale brzy překonala .
Pohlédla na ulici a zjistila,že ,,fantazírovala´´ a nic se venku nezměnilo.Vzala si prášek na uklidnění,zapila ho a když cítila,že začíná působit,odhodlala se zjistit co se to vlastně stalo.
Jakmile vešla na chodbu,uviděla pana domácího s brunátnou tváři plnou znepokojení.
Dobrý den-zamumlala,,co se tu proboha stalo?
Uvědomila si,že mluví extrémně potichu a co hůř,nevěděla jak to změnit,ale pomyslela si,že jde snad jenom o dodatečný následek otřesení,který jistě odejde tak rychle jak přišel.
Paní Stevensonová to by jste neuhádla-malý kulový blesk proletěl bytem nad vámi a zničil ho-vysvětlil plnoštíhlý majitel domu oblečený v bílém tílku a.Ježiši-odvětila ,,nemám k tomu slov´´
Velké štěstí,že tam nikdo nebydlí-dodala po chvilce mlčení a a posléze jí napadlo ,,jen byt nade mnou,stačilo málo a jsem mrtvá´´.
.Momentálně tam nikdo nebydlí-odpověděl majitel napůl smutně a napůl s ironií,,Bůh požehnal mému domu....
Rekonstrukce celého poničeného patra se brzy chopili řemeslníci a Karin pokračovala ve svém všedním životě .
Přestala si oprav bytu v patře nad sebou skoro všímat,mimo okamžiky kdy jí rušil nějaký nepříjemný zvuk a ve chvílích,když se tak stalo si řekla akorát že doufá aby ty opravy už brzy skončily.
Zanedlouho, v jedno pondělní odpoledne po práci se začetla do knihy,ale vyrušily jí jakési zvuky a když se lépe zaposlouchala,došlo jí,že jsou to hlasy.
Snažila se přijít na to odkud přicházejí ,ale všechno napovídalo tomu,že se ozývají z bytu nad ní ,kde řemeslníci prováděli rozsáhlé opravy což se zdálo být absurdní.Asi se tam už někdo nastěhoval-napadlo jí,,ale tak rychle?
Slyšela v té změti hlasů i několik dětských ,jakoby tam nahoře bydlela nejméně sedmičlenná rodina.
Když se k večeru vydala na nákup všimla si ale že okno bytu nad ní ještě není ani zasklené.Ucítila lehké mrazení,ale později to co slyšela den před tím vyhnala z hlavy s vysvětlením,že šlo o nějaký klam,nebo šálení smyslů...
V noci kdy mohla vše slyšet zřetelněji k ní hlasy dolehly opět a připadlo jí to ještě podivnější. Zaslechla mezi nimi ještě další nepopsatelné zvuky a začalo jí připadat jakoby tam nahoře snad ani nebyl obyčejný byt ale krajina.
V té chvíli když napínala sluch se jí zdálo že slyší jakýsi průvod nebo něco podobného a do toho se občas ozývalo kvílení ,které se naštěstí nejvíce podobalo obyčejnému foukání větru.
Druhý den ráno před odchodem do práce zvědavě zamířila do druhého patra v touze,že alespoň trošku přijde na kloub té záhadě.Ale uviděla jen vchod do bytu ve kterém nebyly ještě ani dveře a kde se dva vysocí řemeslníci právě pokoušeli dát dohromady fragment zdí s pomocí malty.
Nevěděla proč ,ale vstoupila dovnitř.Sem nesmíte-řekl jeden z hromotluků s bradou porostlou plnovousem.Všimla si,že opravy ještě nedosáhly ani polovičního stadia.
Jak je tedy možné?napadlo jí,,že odsuď slyším v noci mluvit lidi kdy už i dělníci tady pracující dávno spí?nemá to žádné normální vysvětlení´´.
Ve vzduchu se vznášel jen prach z omítky jako fádní malé mraky.
Paní,co tady hledáte?-oslovil jí druhý muž.
Těžko se to co se stalo pak,dá popsat obyčejnými slovy.Karin šla dál a dál jako náměsíční člověk ,protože se jí změnilo vnímání prostoru.
Cítila,že tam za okny i za dveřmi kterými vešla dovnitř,snad musí začínat dlouhé a fascinující cesty někam kde nikdo nikdy neumře a srdce se jí rozbušilo určitým smutným vzrušením jako když oblíbená kytara už nežijícího člověka ,vydá z ničeho nic tón.Nešlo jí do hlavy díky omámeným smyslům pomalu ani jak se dostala dovnitř do rekonstruovaného bytu.
Vzbudila se z transu až když s ní prudce zatřásl vousatý řemeslník.
Jeho spolupracovník celou situaci jednoduše okomentoval slovy ,,ta je nějaká trhlá´´.
Kromě na chvíli změněného stavu vnímání vlastně nic nezjistila a ani v něm na nic dokazatelného nepřišla.A ten stav také mohly způsobit chemikálie s kterými dělníci pracovali jak si později problém vysvětlovala,ale určitý vnitřní ,,rádce´´ jí našeptával co když vysvětlení leží jinde?
V okamžiku kdy odcházela se naposledy otočila a z přízemí jí sledoval domácí,oblečený stejně jako vždy a s cigaretou kterou žmoulal v prstech. Chvilku si na ní pomyslel ,tak jako každý muž občas myslí na ženy.Ale vzdal tu myšlenku skoro stejně rychle jako ho napadla.
***
,,Všichni jakoby byli oddělení od druhých v tiché atmosféře podzimu´´.
Karin přemýšlela při cestě do práce a vítr jí čechral vlasy.Možná ten kulový blesk sebou něco přinesl co v bytě nad ní zanechalo určité nehmotné bytosti,nebo duchy,kdo ví?
A nebo sloužil jako ,,páska´´,která nahrála kus reality,kterou srovnal se zemí a ta ,,páska´´ se sama začala pouštět v bytě,který také podlehl jeho ničivé síle.