Tajemství mé duše

Anotace: Děj se odehrává v tajemném domě.

Murier se vracela svým autem domů, jela po dálnici, a blížila se domů. Za pět minut už byla před svým domem. Auto uklidila

do garáže a odemkla si byt. Vstoupila do něj, a ovládlo jí podivné ticho.

V kuchyni na stole si přečetla od manžela na papíře vzkaz.

Milá Murier, jel jsem k tetě Augustě, protože chci vědět jak to je s tím dědictvím po zesnulém strýci. Zatím ahoj, vrátím se pozítří.

Podrobnosti ti povím, až přijedu domů. Stevell.

(,,To je zajímavý, proč mně nevzal s sebou?") pomyslela si v duchu. Vzala si do ruky mobil a zkusila mu zavolat. Ale nikdo se

neozýval. Murier se šla do koupelny umýt a potom si lehla do postele. Byla unavená. Na nástěnných hodinách bylo po 23:00.

Když usínala, představovala si v proudu myšlenek, že jí unáší loď, plující na rozvlněné řece. Měla svůj pokoj, pro sebe, kde mohla

přespat. Loď trochu klesla a Murier se podívala oknem ven na obrovské vlny, ve kterých se odrážel kulatý měsíc v úplňku.

Nad hladinou kroužilo hejno racků a loď se kymácela ze strany na stranu.

Každou chvíli jí připadalo, že se loď převrátí, a pasažéři popadnou panice. Po chvíli se rozvlněné peřeje zklidnily. Murier se dívala

do tmy z okna na vlnitou proudící řeku.

V dálce viděla osvětlený a mlžný opar, který se k lodi blížil. Loď k tomuto místu doplavala a všichni pasažéři vystoupili. Murier se náh-

le ocitla v neznámé dimenzi. Okolní krajina tvořila kamenitou půdu, staré stromy, keře a skaliska. připadalo jí to, jak někde na neznámé

planetě. Se svými pasažéři, kteří vystoupili s ní, chtěla promluvit, ale nikdo jí nevnímal. Po několika krocích stála na prahu tmavé rokle.

Ztratila nad sebou rovnováhu a smekla se. Padala do neznáma, do nicoty a spustila výkřik.

Hned se vzbudila a uvědomila si, že to byl sen. Zatřepala hlavou a vydechla. Cítila pouze svůj zrychlený dech a tlukot svého srdce.

Vzpamatovávala se a chtěla se zvednout a jít na záchod. Než se zvedla, chvilku počkala v nejistotě, zda jí někdo nepronásleduje.

( ,,Vždyť jsem doma sama, tak proč ten strach?") pomyslela si. Dodala si odvahy a šla do koupelny na záchod. Rozhodla se, že si

odemkne obývák a podívala se do tajemného zrcadla, ve kterém sídlilo zlo.

Povalil jí trochu strach, zda tam nespatří jinou tvář. Zavřela oči a nahmatala zrcadlo, které chtěla obrátit, aby se do

něj nemusela dívat. Ale jen tak se jedním okem do něj podívala

Strčila zrcadlo stranou a koukla se na stěnu. Na stěně v malé štěrbině byl přibitý hřebík, kde stékal drobný pramínek krve.( ,,Kde se to tady bere?" řekla si Murier v duchu. Snažila se být velmi potichu a měla nastražené uši, aby slyšela sebemenší šustnutí.

Byla velmi neklidná a srdce cítila jak jí bije jako na poplach. Za pár vteřin na to spadla na podlahu a v moment nevěděla o sobě.

V místnosti se rozhostilo kromě tikajících hodin docela tísnivé ticho.

Ráno si všimla paní Elena Slowská, sousedka paní Murier rozsvíceného světla v obýváku. Došla k Murininým vchodovým dve-

řím a stiskla zvonek. Nikdo se neozýval. Potom zabouchala na její dveře, a poté na okno. Nikde nikdo.

,,Paní Murier, to jsem já, vaše sousedka, otevřte mi!" zvolala. ,,Co že se tam svítí, že by zapomněla zhasnout a šla někam pryč? řekla si

pro sebe a začala se tomu divit. Za chvíli snad přijde." pomyslela si v duchu. Čas utíkal a paní Slowská stále vidí rozsvícené světlo v

domě u Paní Murier odpoledne za slunného denního světla. ,,To jsem ale jelen, to už není samo sebou." řekne si pro sebe.


Za pár chvil zaparkuje u jejího domu její manžel auto a uklidí jej do garáže. Přijde domů a přivítá se s manželkou. ,, Jé, jsem rád, že jsem

doma. Tak co je nového Elenko?"

,,Pojď sem, něco ti řeknu." ,,Jasně, co to bude?"

,,Podívej se, u naší sousedky svítí světlo, to je nějaké divné." ,,Že by ho zapomněla zhasnout?"

,,Já jsem tam zvonila, a nikdo se neozýval, teď mám obavu, jestli se jí něco nestalo. Dokonce přemýšlím, že zavolám policii, protože tohle

není samo sebou. Eriku, prosím tě, co myslíš, mám tam zkusit ještě zazvonit?"

,,Jak myslíš, zkus to."

Elena tam zazvonila znova. Nikdo se neozývá. Po chvilce přešla ode dveří k oknu, zaťukala na něj a zvolala na sousedku.

,,Paní Murier, haló, tady vaše sousedka, slyšíte mě? Nestalo se vám něco?"

V okamžiku přes okno viděla paní Murier ležet nehybně na zemi. Utíkala domů zavolat linku tísňového volání. Zároveň za pár minut u do-

mu Paní Murier zastavila policejní auta, sanita s lékařem a pohřebáci.

Po otevření domu je do nosu udeřil hnilobný zápach rozkládajícího mrtvého těla. Technici sejmuli otisky a vše vyfotili. Celý byt a okolí domu

prohledali. Vražedný nástroj nebyl nikde nalezen. Poté naložili mrtvou do pohřebního auta a odvezli jí na pitvu.

Policistům a lékaři na patologii se honily myšlenky v hlavě jak se to stalo.

Několik dní o tom přemýšleli, a vyvodili z toho, že mrtvou zabilo dosud něco nevysvětlitelného.

Technici snímali stopy a otisky.

,,Těžko pátrali po pachateli. Ale pachatel se vždy vrací na místo činu.

,,Tak vážení kolegové, budeme muset hlídat její dům, uvidíme co se nám naskytne zajímavého, co myslíte?" ,,Jsi polda, Done předpo-

kládám že máš pravdu. Ale budeme tam chodit aspoň ve dvou nebo ve třech."

,,Snad si nemyslíš, že by někdo z nás tam šel sám? " ,,To dá rozum, a kdy se tam v nejbližší době vydáme?"

,,Klidně hned zítra ráno jak přijdeme sem Fredy. Nebo si tady nejdříve uděláme kafe, a potom tam sjedeme spolu.

Máš jinej plán?"

,,Já bych si promluvil i s jejími sousedy, ale to se dá udělat při jednom."

,,A copak ti poví?" ,, To já nevím, ale buď hned či ráno zítra." ,,Nech to na naše kolegy, kteří nás vystřídají.

Druhý den se do svého bytu vracel Murinin manžel Stewel od svého bratra. Policisté stáli opodál a pozorovali ho. Stewel vylezl z auta

a v kapse u kalhot si vyndal klíč od bytu. Otočil zámkem a vkročil do bytu. Sundal si oblečení a šel se osprchovat. Pak si pustil televizi a

vzpomněl si na manželku.

Za malou chviličku uslyší zvonek. Otevřel a ve dveřích vidí dva policisté.

,,Dobrý den pane Stewele, víte že vaše žena je po smrti?" ,,Cože?" ,,Bohužel oznamujeme vám smutnou zprávu. Našli jsme jí mrtvou

včera u vás, a hledáme stále příčinu, jako by do ní udeřila nějaká síla, která proletěla jejím tělem, jako by byla za-

sažena elektrickým proudem.

,,Jak se jí to proboha mohlo stát?"

,,To bychom chtěli vědět také. Může vám to někdo dokázat, že jste byl pryč?"

,,Samozřejmě můj bratr, který bydlí o deset km dál odsuď. V Krombachu. "

,,Mohl jste se vrátit domů a jet znova k bratrovi!" ,,Komisaři, snad si nemyslíte, že bych jí ublížil!"

,,Tak si to musíme přece ověřit!" ,,Ale já bych své ženě nic neudělal. Já jí měl moc rád, mně je to hrozně líto."

,,Víte, prosím vás, váš soused viděl někoho v noci za oknem."

,,A já mám asi vědět kdo to byl?" ,,Co vám na to říkal můj soused, co měl ten člověk vůbec na sobě?"

,,Měl slabý plášť tmavé barvy a kalhoty. Mohli bychom jít pane Stewele dál?" ,,Tak pojďte. Dáte si kafe?" ,,Ne, děkujeme.

,,Posaďte se na gauč tady v obýváku." Stewel ukázal policistům své šaty, které měl na sobě. ,,Prosím, jsou to tyto kalhoty a košile."

,,Víte pane Stewele s kým se mohla vaše žena v inkriminované době setkat? Kteří lidé sem chodili na návštěvu?"

,,Moc lidí k nám nechodí ani nechodilo. Žena měla dost kamarádek a známých."

,,A co vaši příbuzní, ti k vám chodili nebo jezdili jak často?"

,,Málo, víc jsme se setkávali, když jsme jezdili k nim, nebo oni k nám."

Vyšetřovatelé se zabývali stále tímto případem už několik dní a vyptávali se znova sousedů Slowských.

,,Pane Slowský, jak jste nám před několika dny vyprávěl, že jste viděl muže, jak se tam v inkriminované době pohybuje. Nevšiml jste

si i něčeho jiného, jak vypadal, nebo jestli sem nezajížděl autem, jak byl vysoký?"

,,Víte pane poručíku, ono je špatně vidět ne tmě. Všímal jsem si pouze oděvu, měl na sobě plášť s kapucí."

,,Byl dlouhý nebo krátký, zkusíte si vzpomenout?"

,,Polodlouhý plášť černošedivé barvy. Vysoký moc nebyl, asi stosedmdesát cm."

,,Barva kalhot?"

,,Ta byla trochu tmavší. To je všechno, co jsem na dálku zahlédl. "

,,Co jste dělal potom?"

,,Co bych měl dělat, šel jsem spát. Před tím jsem koukal dlouho na televizi. Zhasl jsem jí a najednou venku přes okno vidím neznámou postavu. Nevím, zda ta osoba viděla mě, možná ano. Trochu jsem odhrnul záclonou a posunul jí potom zpátky."

,,V jakém oblečení chodíte vy, pane Slowský?"

,,Pane poručíku, přece si nemyslíte, že jsem tam byl já? Co bych tam dělal, proboha?"

,,Já si to nemyslím, ale přesto chci vidět vaše oblečení."

Slowský mu ukázal své oblečení. ,,Koukám na to, že nosíte tmavé kalhoty, co mi řeknete na to?"

,,Takových lidí je."

,,Máte alibi, že jste byl v době činu doma?"

,,Potvrdí vám to moje žena, protože kdybych šel pryč, tak se hned probudí. Ona se neprobudila."

,,Mohla mít v sobě prášek na spaní."

,,Ona nic takového nikdy nebrala.

Za dva dny měli kriminalisté povolenou domovní prohlídku.

Kriminalistům se zatím nepodařilo nic zjistit.

V blízkém okolí o tom lidé věděli a byli vyslechnuti nejen nejbližší sousedé, ale skoro celé městečko.

V bytě měla několik zrcadel, ale policisté upoutalo jen jedno. V pokoji bylo postavené a obrácené na komodě.

Jeden z nich zrcadlo obrátil. Pocítil strach a měl pocit, že ho hypnotizuje. Zavolal další kolegy.

,,Prosím tě, Steline, pojď sem, tahle věc je podivná. Z toho zrcadla vyzařuje něco zvláštního. Při dotyku jsem cítil podivný

strach a brnění. Možná, že tato věc člověka zhypnotizuje."

,,Neblbni mi hlavu."

,,Kdoví co v tom zrcadle sídlí."

,,Myslíš, že to má s tou mrtvou souvislost?"

,,To je možné."

,,Vezmeme to na služebnu."

,,Tak jo."

,,Reve když se tak dívám, cítím taky podivný pocit. Přitom se zaměříme i na další předměty." řekl Stelin.

Prohledávali vše co se dalo. Nic nenašli.

Rev rozsvítil světlo v komoře. Náhle vypadly pojistky.

,,Steline! Tady se něco děje, pojď sem!"

,,Co se ti stalo?" ,,Lekl jsem se jak blázen. Praskla tu žárovka. Byla to rána."

Rev odzkoušel vypínač. ,,Aha, nesvítí. Nehraje tu něco, a my hledáme příčinu."

,,Správně, hlavně abychom na to přišli. Zkus jestli ti funguje mobil. Prozvoň mně. Mobil ztrácí signál.

,,To je nevysvětlitelné. Sídlí tu neviditelná síla, která zabila Murier? Donutila ji k smrti?

,,Steline, musíme přijít na původ, pojď, zaměříme se na to zrcadlo. Když jsme sem přišli, tak nás zarazilo to, že zrcadlo bylo postaveno

obráceně. "

,,Rev a Stelin ho osahávali a prohlíželi. Stelin stál u okna a podržel ho tak, aby se v něm odráželo slunce. Z jeho záře náhle šlehl blesk

jak z čistého nebe. Svalil se na podlahu.

,,Proboha živýho, co ti je?! Ozvi se, co je s tebou?"

,,Henry si klekl k ležícímu tělu a masíroval mu srdce. Rev zavolal mezitím záchranku. Oba kriminalisté opatrně zvedli prasklé zrcadlo a

i při přenosu pociťovali podivné brnění. ,,Reve, opatrně, nesmíš ho obracet! Jinak s tebou může být konec.

Stelino ležící tělo naložili policisté s lékařem do sanitky a jeli do nemocnice.

Jeho stav byl kritický a měl na sobě zapojené přístroje. Lékaři ho ustavičně střežili. Ovšem byl na tom dost

špatně. Po několika dnech zemřel. Tuto smutnou zprávu obdrželi jeho kolegové.

Paní Murier s tím zrcadlem musela nějak manipulovat. Asi z něj chtěla věštit. Využila příležitosti, kdy její muž nebyl doma. On jí kvůli

tomu zakazoval brát zrcadlo do ruky a dívat se do něj. Potom se ho ptala: ,,Prosím tě, co s tím krámem je, proč to nerozbiješ? Neměls

ho kupovat. A kdys na to přišel?"

,,To byla její poslední slova pane komisaři." vypověděl Murinin manžel.¨

,,Pane Zawarský, proč jste tam nechával klíče, když jste věděl, že se tam může jít podívat?"

,,Já jsem nepočítal s tím, že mně neposlechne. Varoval jsem jí a ona tomu nechtěla věřit. Myslela si, že si z ní utahuji. Přitom jsem to

myslel vážně."

,,Proč jste tomu nezabránil?"

,,Ani nevím. Když jsem se to od vás dozvěděl, byl jsem z toho celý špatný."

,,Nenarafičil jste jí to jen tak?"

,,Kdepak! Měl jsem jí hrozně rád."

,,Kde jste to zrcadlo koupil?"

,,Ve vetešnictví, jsou to asi tři roky. " říká Murienin manžel se slzami v očích.

Policisté přišli do tohoto krámku a vyptávali se, kdo byl prvním majitelem zrcadla.

,,Prosím, dříve ho měli nějací Pessnerovi.

,,Víte to určitě?"

,,Bez pochyby."

Henry se obrátil na podpatku a vyšel ze dveří vetešnictví.

Na stanici potom řekl: ,,Tak pánové, to staré zrcadlo měli dříve Pessnerovi. On byl veliký dílo, stará firma. V našich záznamech ho máme

jako násilníka, který zabil svojí ženu, když přišel z hospody a byl na mol. Už je to nějaký pátek. V domě u Pessnerů se stala vražda, a v

jejich obýváku přímo toto zrcadlo bylo v tu dobu pověšené. Pessner využil chvíle, že doma nebyla dcera a akce začala. Potom starý Pes-

sner spáchal sebevraždu oběšením. Duch zemřelého se přemístil do zrcadla. Proto je nabito silnou nebezpečnou energií.

Za týden se konaly dva pohřby. Stelinův a Murierův. Oba byly podniknuty v jeden samý den. Plno lidí se jich zúčastnilo. Nechybělo i rodi-

nné příbuzenstvo. Více se kriminalisté tímto případem už nezabývali a chystali se na jiné povinnosti okolo vyšetřování.

Pak jejich parta se sešla a ve vinárně si dali několik studených orosených piv. Večer se vraceli ke svým rodinám. Pan Zawarský zůstal

zatím sám. Bylo mu to velmi líto a časem se chtěl odstěhovat a tento dům prodat.