Energie domu

Anotace: Koupě domu může někdy být velmi tajemná

Jmenuji se Erika. S manželem Páťou ( chápejte Patrikem) máme oba společnou vášeň o staré domy. Připadají nám, že mají prostě duši. 

Oba dva jsme typické děti města, kde jediná zábava bylo dětské hřiště pro všechny děti ze sídliště. Upřímně nás nelákala vidina, že by i naše děti někdy v budoucnu, měli takto strávit dětství. 

A proto jsme hledali finančně dostupné bydlení v domku. Ale pronájem nás nelákal. My chtěli svoje. 

Po dlouhém hledání a ještě delším vyjednávání hypotéky se nám zadařilo. 

Náš vysněný dům stál na okraji lesa v malé obci. Snad to původně byla stará hájovna. 

Ale do domu jsme se oba zamilovali na první pohled. Dům byl ve stylu starých roubenek. Stál na kamenném soklu. Uvnitř bylo dohromady pět místností s velikou kuchyní. V přízemí tedy byla ona velká kuchyně s jídelnou, koupelna s toaletou a velký obývací pokoj s krbem. 

Ve druhém patře se nacházela ložnice a dva menší pokoje. 

A úplně nejlepší bylo, že vše bylo i zařízené. 

Podle agenta realitky dům se vším zařízením prodávali dědici po smrti svých rodičů. 

Rodiče tam prožili celý život, a když přišla na návštěvu paní Smrt, tak si vzala oba naráz. 

My teda blíže nezkoumali, co se jim stalo. Páťa a já měli dům snů. 

 

Po nastěhování bylo nejdříve vše v pořádku. Jen občas se stalo, že položené věci, se našli jinde. Ale toho jsme si moc nevšímali, a když, tak jsme se tomu smáli. 

Možná dědouškové, tak jsme mluvili o původních majitelích, si tak s námi hráli. 

Pak se ozvali zvuky, tajemné kroky, rány. 

Ale stále to bylo vše tak nějak v normě. 

Ale přišel den, který vše změnil. 

Bylo horké nedělní ráno a já připravovala snídani. Zrovna jsem krájela zeleninu, když jsem ucítila na rameni těžkou ruku. Hned mě napadlo, že to Páťa, jenže nikde nikdo. 

Tak jsem to chvilce pustila z hlavy. Jenže to pokračovalo. 

Za chvíli bylo cítit ochlazení kolem. Až z toho mrazilo. Dokonce mi někdo dýchl az mráz do tváře. 

Nůž mi vypadl z ruky a já běžela do obývaku. A tam seděl můj manžel podivně zkroucený v křesle. Hned jsem běžela k němu. Vypadalo to podle mě na infarkt. 

Po zavolání rychlé pohotovosti to lékař potvrdil. 

Rychlý zásah zachránil mého milovaného manžela. Jen díky upozornění 'dedoušků' jsem našla Páťu včas. 

Od toho dne se stali stáří předchozí majitelé našimi strážními duchy. 

Máme je v úctě a dokonce jim i odpouštíme občasné přesouvání věcí.