Bordel v kině

Anotace: Příběh o lidech, co se v kině neumějí chovat.

"Počkejte, holky. Nemám náušnici. Asi mi vypadla v tom sále. Musim

se tam vrátit," zoufale naříkala mladá holčina před východem z multikina 

a rychle prohledávala všechny své kapsy i kabelku a pro jistotu si stále 

osahávala levé ucho v naději, že se ztracený šperk jako zázrakem objeví. 

   "Ty jsi fakt nemožná. Tak se tam vrať a my jdeme za tím za klukama.

Věčně na nás čekat nebudou. Pohni sebou a dožeň nás," odsekla jedna

z dívek a v doprovodu zbylých holek pokračovala v chůzi.

   "Vy jste vážně mrchy. Jakoby ty vaši hezouni nemohli chvíli počkat."

Tato slova už ale zbytek party neslyšel. Musela se vrátit. Kinosál už 

měl zavřené dveře a na nich nápis Nevstupovat, prosím, uklízíme.

Opatrně otevřela a kráčela dovnitř. V sále byl jen jeden z místních 

uvaděčů a momentálně byl sehnutý k zemi, kde sbíral zbytky popcornu.

   "Promiňte, pane...," promluvila opatrně. Mladík se k ní ani neotočil 

a jen ledabyle odvětil :" Zůstaňte, prosím, ještě venku. Další film začíná

až za půlhodiny a já tu musím uklidit."

   "Já jsem tu teď byla a nejspíš mi tu upadla náušnice. Jen jsem se po ní

chtěla podívat. Nebudu vás rušit ani vám překážet," nasadila opatrný tón

a věřila, že svůj šperk během minutky najde a rychle poběží za svými 

kamarádkami. Tolik je teď proklínala, že nešly s ní.

   Mladík se otočil a věnoval jí vlídný úsměv. Zřejmě je jen otrávený 

z úklidu toho bordelu, pomyslela si. Jinak vypadá na celkem sympatického

kluka. 

   "Promiňte, slečno. Jistě, pojďte se po ní podívat. Třeba budeme mít štěstí

a náušnici najdeme. Omlouvám se, že jsem byl tak neurvalý."

   "Lidi vám tu nechávají pěkný bordel, co?" snažila se získat si chlapce na svou

stranu a dala najevo soucit.

   "Jo, to máte pravdu. Vždyť to vidíte sama. Rozházený popcorn, rozlité pití, 

všude obaly, .... Jen mě to mrzí, jak se tu lidé chovají. Ale pojďme raději hledat

vaši náušnici. Kdepak jste seděla slečno?"

   Uklidněná milým tónem mladíkova hlasu se rychle hrnula nahoru. "Támhle

v rohu. Byla jsem tu s kamarádkami." Vyběhla do poslední řady, zamířila do rohu

a po chvíli radostně vykřikla, když spatřila to, co tu ztratila. "Mám ji"

   Mladík zatím pomalu dokráčel k ní a očí mu sklouzly k zemi. Všiml si ležícího

kelímku a rozlitého nápoje. Kousky popcornu už jen dokreslovaly pohled na ten

veškerý nepořádek. 

   "Děkuju moc, že jste mě sem pustil a že jsem ....." Všimla si jeho výrazu a 

pohledu k zemi. Došlo jí, že tu s holkama udělaly pěkný bordel. "Omlouvám se,

to byla nehoda, že mi tu vyklouzlo pití, opravdu...... Já ...... Já jsem vážně nechtěla...

Pomůžu vám to uklidit!" Znervózňela dívka a pomalu proklouzla okolo mladíka 

směrem ke schodům. Ten na ni upřel zrak a v očích se mu zračila zloba. Byl vážně

naštvaný. "Tak vy mi chcete pomoct? Byla to nehoda? Omylem vám vyklouzlo pití a

všechen ten popcorn? " Pomalu se k ní blížil a jeho výraz nabíral podobu naprostého

šílence. Dívka pozadu couvala po schodech a nedokázala spustit oči z jeho tváře.

   "Já....já.... vážně se moc omlouvám. Prosím vás,..... Nechte mě odejít.... Moc mě 

to mrzí ....."

   Byla tak zaujatá jeho pohledem, že ani nezaregistrovala klapnutí dveří a kroků 

po schodech nahoru. Než si to stačila uvědomit, projela jí břichem obrovská bolest.

V šoku sklonila hlavu a zírala na něco, co jí projelo celým tělem a trčelo i přes oblečení

ven. Byla to zkrvavená, zlomená násada od koštěte. Padla na kolena a křičela bolestí.

   Mladík zatím dokráčel až k ní, s klidnou tváři si jí prohlížel a se slovy "V kině se 

bordel nedělá!" vytáhl ze zadní kapsy šroubovák a vrazil ho dívce přímo do čela.

Ta se sesula po schodech k nohám uvaděčky, která před tím zaútočila násadou 

od koštěte. 

   "Nesnáším tyhle mindy, co si myslí, že jim všechno patří a každý chlap jim padne

k nohám. A pak tu udělají takový brajgl. Hodíme ji do Nouzového východu?" ptala 

se uvaděčka a dívčino tělo svalila ze schodů. 

   "Jo, sice už to tam pěkně smrdí, ale ona se tam ještě vejde. Už bychom to tam 

měli vyklidit, ne?"

   "Stejně tam nikdo nechodí. Uděláme to někdy jindy. Pomoz mi s ní. A rychle uklidit.

Za chvíli se promítá."

   Odklidili tělo, dali se do úklidu a za čtvrt hodiny už vpouštěli diváky do kina. Oba 

zaměstnanci pak došli k šatnám a chystali se k odchodu.

   "Nechceš zajít na večeři?"

   "Jo, jasně. Mám chuť na pořádně krvavý steak."

   "Ty jsi fakt divná. To bych jíst nemohl. Nesnáším krev."

   Směna jim skončila.