Přání

Anotace: ...

Svět je tak trochu v prdeli, povzdechnu si a vzápětí se rozesměji šíleným smíchem. Asi mi to nebudete věřit, ale malinko jsem vám to všem posral. Ale na omluvy je už tak nějak pozdě a ono se už vlastně není komu omlouvat. Zapálím si cigaretu a pozoruji východ slunce, jenž zalévá svět svým hřejivým světlem a odhaluje zmasakrovaná lidská i zvířecí těla.

 

A za to všechno může jediné přání.

 

Vše začalo úplně nevinně. Cestou domů jsem se potřeboval vymočit, ale i když byla hluboká noc, na ulici bylo stále spousta lidí. Zrovna jsem šel okolo pootevřené brány na hřbitov, a tak jsem využil tu šanci na trochu soukromí  , prosmýkl se jí a rychle a bez přemýšlení si to zamířil k tmavému rohu a konečně si ulevil. Všichni si dokážete představit ten krásně úlevný pocit. Bylo mi blaze, teda do té doby, než jsem si přečetl, že jsem právě pochcal hrob své bývalé manželky. To jsem se pak cítil dost divně a i v pokročilé opilosti jsem měl výčitky. Nevěděl jsem, že má hrob zrovna na tomhle hřbitově. 

 

Od její smrti uběhlo pár měsíců a já se přes to stále nepřenesl. Místo toho, abych se vracel do prázdného bytu, jsem chodil do různých putyk, kde jsem utápěl své prázdno. Ale jak je známo, prázdno nemá dno, a tak ho utopit nemůžete. Maximálně se proberete poblitý někde na lavičce, a to v tom lepším případě. Ani na pohřeb jsem nešel. Chvíli jsem i chtěl jít, ale něco uvnitř mi napovídalo, že tam nemám co dělat. S její rodinou jsem nikdy neměl přátelské vztahy a jen bych přiléval olej do ohně.

Přestávám rozumět své mysli, protože místo toho, abych se po prvotním šoku cítil zahanbeně, koukám na její hrob a vzpomínám na naše sexuální dobrodružství v koupelně, kde piss vlastně milovala a přemýšlím, jestli se dnešní událost dá brát jako forma nekrofilie. Uvědomuji si, že je to nevhodné téma, ale co nadělám. Podivným asociacím se nikdy nevyhnu, vlastně mě provázejí celý život. 

 

„Každý mozek má svůj vlastní algoritmus, kterým se řídí a my ho nejsme schopni příliš ovlivnit. Dost často to bývá i záchranný mechanismus. Až budeš nejvíce v prdeli, tak ti malá drobnost z toho pomůže,“ to mi vždy říkala. 

Povzdechnu si, zapnu poklopec a zapálím si cigaretu. Musím se dát dohromady. Takhle to dál už nejde. S tím, že je mrtvá, nic nenadělám, na to, abych se zabil, jsem příliš velký srab a nadávat na strasti osudu ještě nikomu nepomohlo. 

 

“Ale co dál?” pronesu do ticha noci. Pracovat jsem nikdy nemusel, jelikož dědictví po rodičích mi zajistilo bezstarostný život.

 

“Pojď s námi,“ ozval se jemný dámský hlas přímo za mnou. 

Věřte mi lidi, že kdybych neměl prázdný močový měchýř, tak bych se pochcal strachy. Tak jsem se lekl a s děsem v očích se otočil. Čekal jsem smrtku či něco podobně děsivého, co by se v tuto noc pohybovalo na hřbitově, ale ona tam stála jen jeptiška na vysokých podpatcích s krátkou sukní a v podvazcích. 

 

Snažil jsem se vy blekotat něco ve smyslu, jak to myslí a kdo vlastně je. Přesně už nevím, co jsem jí řekl. Odpověděla mi, že je tu s bohem, který je všudypřítomný, a že můžu jít dle cesty, kterou mi předurčil. 

 

Mezi tím se můj mozek vzpamatoval a se slovy “v boha nevěřím, ale děkuji za nabídku“, jsem se zvedl a rychle se vytratil. Něco na mne volala, ale to už jsem nevnímal. Dnes už toho mám dost, a tak jsem zamířil hned domů. Potřebuji totiž velkého panáka a také postel. 

 

“Kurva, došel mi led,“ prohlásím zklamaně, zatímco čučím do prázdného mrazáku. Vždy zapomenu udělat nový. Vytáhnu z lednice aspoň studený tonic a udělám si gin s tonikem. Sednu si s drinkem na gauč a naráz ho do sebe vyklopím. Dnes už nic kloudného nevymyslím, navíc se mi motá celý svět, a tak se natáhnu a vzápětí hned usnu. 

 

Motám se však i ve snu. Propadám se do nicoty, která okolo mne víří všemi směry. 

 

Nebojím se, není mi to nijak nepříjemné, jak by se mohlo zdát. Jsem tím spíše fascinován a uchvácen. Je to, jako bych pozoroval chaos a já byl jediným pevným bodem v celém vesmíru. Čas plynul prazvláštně, připadlo mi to jako bych tam byl celé věky, než jsem ucítil tvrdý dopad, jenž mě probudil. 

Zmateně jsem se probral na podlaze a i když jsem měl hlavu jako střep, cítil jsem se naprosto skvěle. Plný elánu jsem se vydal hledat něco k jídlu do kuchyně, kde jsem však našel jen kus shnilého chleba a kečup. Nenechal jsem si však zkazit den a vyrazil do města na něco lepšího, než by byla kombinace těch dvou surovin.

 

Po pár krocích mne svět začal opět srát. Všude bylo moc halekající lidí, mezi nimi mladí smradi, kteří si pouštěli hudbu nahlas, jako by neznali ten skvělý vynález jménem sluchátka nebo matky s ustavičně řvoucímy haranty. Obrovský gól byla teda jedna důchodkyně která na mě řvala, ať ji nechám sednout, ačkoli řadu přede mnou byla dvě volná sedadla. Měl jsem chuť jí berlemi podrazit nohy a jemně ji za vlasy dotáhnout k těm dvěma sedadlům a pak zajít místo na jídlo rovnou na dalšího panáka. Což jsem také udělal. Teda jít na panáka a ne dopustit se násilného činu na té postarší dámě.

 

Zašel jsem do svého oblíbeného strip klubu U mlsné kočky. Jeho kouzlo spočívalo především v tom, že měl otevřeno nonstop.

 

Byl jsem zde častým hostem. Barmani mě znali tak dobře, že mi jeden z nich hned přinesl mé oblíbené pití a slečny se ke mně začaly lísat. Ačkoliv mi to bylo příjemné, poslal jsem je všechny pryč. 

 

Potřeboval jsem přemýšlet, co budu dělat dál, a tak jsem jen tupě zíral na představení na pódiu a snažil se uvažovat. Nikdy jsem však nebyl příliš velký mudrc a o svém životě jsem nikdy nepřemýšlel. Vždy mě spíš braly ty zábavnější činnosti. Něco jako ženský, drogy, alkohol nebo adrenalinové zážitky. 

 

Když nad tím tak uvažuuji, nejspíš jsem se tomu přemýšlení vyhýbal, protože bych se jinak musel zabít. Nikdy jsem o život nestál, nikdo se mne neptal, jestli se chci narodit. Rodiče si prostě usmysleli, že chtějí dalšího domácího mazlíčka či otroka nebo jim selhala ochrana, co já vím. Zemřeli dříve, než jsem se naučil mluvit. Jejich mrtvolné tváře a kaluž krve je jediná vzpomínka, co na ně mám. Možná i to je důvod, proč nerad přemýšlím. Vždy mi totiž vyvstanou tyhle vzpomínky a pocit bezmoci. 

 

Jediný, kdo mě z nich dokázal dostat, byla teď už má mrtvá manželka, která paradoxně pocházela z celkem vážené katolické rodiny. Možná proto byla ve filozofování o životě lepší než já. Jí aspoň namluvili nějaký důvod naší existence, našeho stvoření a podobně. I když jak nad tím teď já přemýšlím, neříká nám vlastně křesťanství, že jsme jen takový divný experiment? 

Dávalo by i docela smysl, proč k nám Hospodin poslal svého údajně jediného syna. Řekl bych že to byl nějaký upgrade tohoto světa. Nebo už ho nebavil jen ten Starý zákon a chtěl vydat i nějaký nový. Fakt nevím, asi jsem měl včera s tou jeptiškou zavést řeč. 

 

Přemýšlím, jestli tyhle otravné myšlenky mám přepít či se jim postavím a překonám je, což asi znamená ten termín jít dál. Asi to pro dnešek nechám být a uvidím, co přinese zítřek.

 

Pokynu barmanovi na znamení, že si dám ještě jeden drink a s větším zaujetím sleduji vystoupení na pódiu. 

 

Den se pomalu obrátí v noc, a ať se snažím sebevíc, tak do sladkého stavu opilosti se mi nedaří propít. Místo toho si všímám, že je něco sakra špatně. Nebo ne špatně, ale spíše, že dnešek je nějaký divný. 

I když je už podnik nacpaný, vládne tu zvláštní ticho a klid. Nevím, jak to lépe popsat, ale asi to jsou jen mé představy, jelikož při ohlášení dalšího představení se vzedme ohlušující pokřik a potlesk. Zřejmě to bude nějaká nová slečna. Doufám, že to bude stát za to, dám si ještě jeden drink a půjdu domů. 

 

Na podium zatím připravují propriety. Soudě dle připracované scény to vypadá na nějaké BDSM představení. Tomu se celkem divím, protože takovou show zde doposud odmítali. Údajně proto, že to láká podivné lidi, které zde nechtějí.

 

Najednou se ztlumí osvětlení ještě více než předtím a z reproduktorů se začne ozývat velmi podmanivá hudba. 

 

Na scénu vystoupí domina v latexovém oblečku jeptišky, která na obojku táhne tři spoře oděné subinky, které za ní jdou po čtyřech. Usměji se nad tím kýčem, ale dál pozoruji představení. 

 

Domina si sedne do vysokého křesla a jedna ze subinek jí ze svého těla udělá taburetku. Zbylé dvě se zatím pro pobavení své paní snaží o jakýsi svádivý tanec, přičemž se navzájem svlékají. Ačkoliv je to celkem laciné, přece jen je to docela vzrušující. Tuhnoucí penis mě tlačí v kalhotách. 

 

Nejspíš je dobře, že se krev odplavila z mozku. Aspoň přemýšlím o šukání a ne o filozofických nesmyslech. Jak to ale teď vyřešit? Abych za sex platil, tak k tomu se snížit nechci, nebo spíš tedy ani nevím, jak někoho najít. I když je vlastně zvláštní, že muži se stydí chodit do bordelu a podobných institucí, ale celý večer nalejvat nějakou vyhlédnutou slečinku jim nevadí. Morální myšlení je divný.

 

“Do prdele, dnes je se mnou vážně něco špatného, už i o debilním sexu dokáži filozofovat, přitom jen stačí si někoho najít a zasunout, teda to si aspoň myslí chlap, většinou to mívá v hrsti celé ženská. Kurva, už zase, musím s tím myšlením přestat,“ řeknu si pro sebe nahlas a objednám si dvojitého panáka, zatímco pozoruji, jak domina mučí své subinky. Teď je nutí se polívat sirupem a navzájem to slízávat. Tuhle stránku erotiky osobně nemusím, ale na sledování je to hezké.

 

Najednou ztuhnu, jedna z těch subinek je mi náramně povědomá, leč netuším, odkud ji znám. “No doprdele!“ Vy už to asi víte, ale to je ta jeptiška ze včerejška. To hledá boha v tomhle domě poloviční neřesti, nebo církev málo platí? Toť otázka. Jsem plně odhodlaný to dnes večer, nejpozději k ránu zjistit. 

 

Plný nového odhodlání a krátkodobého životního cíle, sleduji zbytek vystoupení a pomalu osnuji svůj plán. Sbalit striptérku a zadarmo od ní dostat striptýz je jedna z mých dlouholetých tužeb. Ale přemýšlení už bylo tak nějak dost. Prostě to nechám v božích rukou. 

 

A upřímně, pokud se mi to podaří, tak v toho jejího boha budu věřit, jak jen bude chtít.

 

Vystoupení skončilo a já netrpělivě vyčkávám, až má vysněná začne chodit mezi lidi. Už jsem začínal být netrpělivý, a tak jsem si zašel ven na cigaretu.

 

Samozřejmě, že došlo k té klasické klišé situaci, kdy si zapálím a ona mne požádá o připálení. No což, začínám si myslet, že můj příběh napsal nějaký ožralý idiot.

 

Tak nějak nevím, co jí říct. Úplně ignorovala, co se stalo večer, a tak tlacháme o úplných hovadinách. Ji to ale evidentně bavilo, a tak se poculovala a aniž bych vlastně postřehl proč, začali jsme se vášnivě líbat a zároveň si domlouvat další rande, jelikož dnes jí to úplně nevyhovovalo. 

 

Ukázala se její škodolibost, kterou jsem přešel radši mlčením a jen nadrženě kývl na to, že se sejdeme dalšího večera po setmění na tamtom hřbitově. 

 

Když jsem doma usínal, měl jsem před očima její nádherné tělo a tak nějak jsem v koutku mysli doufal, že přijde ve svém jeptišském úboru. Když nad tím teď uvažuji, mám celkem pochybnosti, že patří k církvi. Seru na přemýšlení, jdu spát.

 

Jak tak usínám, slyším v uších podivnou ukolébavku. Cítím, jak se mi příjemně rozlévá po celém těle. Je to, jako by ta píseň rezonovala celou mojí podstatou. 

 

Pod kůží mi to podivně začalo pulzovat, až se dostavily příjemné vibrace, jako by mé lůžko bylo masážní křeslo. 

 

Nechával jsem se tím pocitem unášet, až najednou-

 

“Kurva, do hajzlu, co to sakra je?”

 

Obrovský tlak na hrudi mne zatlačí do lůžka a najednou se opět propadám do matrace, vidím její strukturu, najednou se propadám do podlahy. Stačím jen zahlédnout oblíbené fusekle, které jsem jednu dobu hrozně hledal. Propadám se dál, vidím svoji osmdesátiletou sousedku ve sprše a snažím se tuhle vzpomínku vytlačit z mysli, leč nejde.

 

Můj propad se zrychluje. Už nevidím nic než jen černé šmouhy míhající se okolo hlavy.

 

Podivné je, že necítím strach ani nic podobného, jen čistou odevzdanost. 

 

Najednou dopadnu na tvrdou zem. Nic mi však není, rozhlédnu se. Všude okolo mne je rozkvetlé jitrocelové pole. Tak nějak si říkám, co tady dělám. Musím uznat, že je to sakra divný sen. Jak včera, tak dneska. Není to však poprvé. V dětství se mi tohle stávalo celkem často. Přesto mě to pokaždé trochu vyděsí. 

 

“Tak vítej, ty divný smrtelníku.” 

 

Přivítá mne podivný medový hlásek. Tentokrát se však ani neleknu a rovnou se otočím. Rád bych vám popsal, co - ne kdo - mne to oslovilo, ale tak nějak to slovy nedokáži vyjádřit. A nebojte se, nebyla to nějaká chapadlovitá věc.

 

“Nikdy jsem nevěřil, že pochčiješ hrob své manželky, a proto jsem prohrál sázku. A božské sázky se musejí dodržovat. Proto ti dám radu. Až najdeš čtyři štastné listy na jednom stonku, tvé přání se vyplní. A teď vypadni. Už jsi tu byl déle, než je ti souzeno,“ řekne a já se najednou ocitám opět na podlaze svého bytu. Rozlámaný a bolavý jsem se zvedl. Hodiny ukazovaly, že do schůzky s Annou, jak se mi včera představila, zbývají zhruba tři hodiny, a tak jsem se šel zkulturnit do koupelny. Po koupeli jsem si našel čisté trenky, ponožky a zbytek věcí, co moc nesmrděly. A tak jsem vyrazil plný očekávaní zpět do víru velkoměsta. Anna mi slibovala, že takovou noc, jakou zažiju s ní dneska, zažiju maximálně jednou za život. 

 

Jen co vklouznu na hřbitov, vidím ji v dáli ozářenou světlem svíček. Nevím proč, ale tahle scenérie mi připadá velmi vzrušující. Beze slova k ní dojdu. Svádivě se na mě dívá. Nevydržím to a přisaji se jí na rty. Bezmyšlenkovitě ze sebe shazujeme oblečení a asi všichni víte, co pak následuje, takže předehru nebudu zbytečně popisovat.

 

Cítím její chtíč a niterný souhlas, že mohu konečně zasunout. 

 

A přišlo poznání, opravdu to byla panna. 

 

Užívali jsme si tělesné rozkoše a bylo nám úplně jedno, kde to děláme. Okolí jsme nevnímali.

 

Cítím, že už se blížím k vrcholu. Najednou cítím ostrou bolest a z hrudníku mi trčí hrot dýky. Ten parchant to měl perfektně načasované. Jakmile on do mě pronikl dýkou, já se zároveň udělal do Anny, která byla pokrytá mojí krví a vypadala velmi šťastně. 

 

Svalil jsem se na ni a nechápal, co se děje. Něco mi šeptala do ucha, ale já zachytil jen každé její druhé slovo. 

 

Z toho, co mi povídala, jsem pochopil akorát to, že je členkou nějaké okultní sekty, jejíž bůh je všudypřítomný a může se zrodit pouze z aktu nevinné dívky a smrti. 

 

Jen co mi dopovídala svou pohádku, mne ze sebe shodila a začala se se smíchem oblékat.

 

Snažil jsem se od nich odplazit co nejdál. Chtěl jsem žít. 

 

Náhle jsem objevil ve svitu vycházejícího slunce čtyřlístek a vzpomněl si na svůj sen. Pokud mi ta divná bytost opravdu vyplní přání a pokud se nepletu, přeji si, ať všechno z masa a kostí je rozsekáno na co nejmenší kousky. Ale já chci kurva žít.