Porcelán po babičce

Už to tak bylo – ta stará paní umřela. Byla jsem smutná, přece jen to byla moje babička, ale nechtěla jsem brečet. Odkázala mi starý zaprášený porcelán – konvičku a dva hrníčky. Dala mi k tomu i papírek: "Třeba si dáme čaj, až budeme spolu."

To mě trochu zaskočilo. Bylo mi čtrnáct a měla jsem před sebou celý život… nebo ne?

Šla jsem domů z jejího starého domu, když vtom spadla skříň. Málem mě zavalila. Ještě že jsem včas odskočila – měla jsem štěstí. Ale od té doby se všechno změnilo. Měla jsem už jen smůlu. Připadalo mi, jako by mě někdo chtěl zabít.

Padaly mi věci, ukopla jsem si palec. Ale pak začaly přicházet horší věci. Třeba když se v naší škole objevil únosce. Myslím, že hledal mě, ale nepodařilo se mu to – našli ho. Nebo když po mně někdo vystřelil. Jako bych na sobě měla neviditelný terč.

Bála jsem se. Co když mě někdo opravdu chce zabít? Ale proč? Nechápala jsem to. Nic jsem přece neudělala. Přemýšlela jsem o tom každý den… A pak mě to napadlo.

Babička mi před měsícem odkázala ten porcelán. Ale mohl by mě kvůli němu chtít někdo zabít? Přišlo mi to směšné. Jenže pak jsem si začala spojovat všechny ty zvláštní věci.

Od doby, co jsem ho měla u sebe, se na schodech začaly ozývat podivné zvuky. Jako by po nich někdo chodil, i když tam nikdo nebyl. A pak jsem ji začala vídat. Temnou postavu s nožem. Byla to žena.

V noci stála u mé postele a dívala se na mě. Jen stín. Ale bála jsem se.

Pak mi došlo i to se vzkazem. "Třeba si dáme čaj, až budeme spolu."

Co když mě chtěla zabít… moje vlastní babička?

Vysmála jsem se sama sobě a šla spát. I přes to, že tam byl ten stín. Nikdy jsem to nedělala. Bála jsem se, co kdyby mi v noci něco udělala? Ale dnes… dnes jsem opravdu usnula.

Neměla jsem to dělat.

Když jsem se probudila, byla jsem v temné místnosti seděla jsem u stolu na kterém byl položený ten starý porcelán ,Naproti mně byla moje mrtvá babička ,byla odporná všechno to bylo odporné a Její mrtvý hlas pronesl:

„Dáš si jahodový nebo černý čaj?“

A já odpověděla:

„Černý.“

V té chvíli už jsem byla mrtvá.