Stará panenka

Potorm co rodiče zemřeli, jsem to nezvládla. Musela jsem se tam znovu podívat. Byla to už jen stará opuštěná budova, ale šla jsem dovnitř. Jak jsem tak procházela těmi ruinami, šla jsem se podívat k sobě do pokoje a zjistit, co z něj ještě zbylo. Byl v poměrně dobrém stavu, protože požár ho moc nezasáhl. Postel byla ohořelá a nebesa shořela úplně. Peřina na ní byla, ale byla plesnivá a spálená. O nábytku radši ani nemluvím, ten byl na maděru. I podlaha byla odporná.

Když jsem se na ni tak podívala, všimla jsem si rozbitého dřevěného trámu. Odsunula jsem ho a pod ním byla stará panenka. Lekla jsem se jí a upadla, přičemž jsem si trochu odřela ruce, ale nakonec jsem si ji vzala. Neměla jsem to dělat. Doma jsem jí umyla vlasy, vyčistila oblečení, dokonce jsem ho i zašila a koupila nový košík, který měla v ruce. Čekala jsem, že se staneme kamarádkami. Ale v té panence byl ukrytý ďábel.

Od té doby, co jsem všechno tohle udělala, se mi začal zdát sen, který byl ze začátku dobrý. Ta panenka mě prosila, abych ji zase zničila a vrátila ji zpátky, protože se v té nové podobě necítila dobře. Ale já, čtrnáctiletá holka, jsem ji neposlouchala a říkala jí, že si zvykne. Jenže ten sen se začínal zhoršovat a mně se začaly ukazovat mé nejhorší noční můry – smrt mých rodičů, přátel a dokonce i mé nejoblíbenější osoby. Ale já si nedala říct. Nevěřila jsem, že se ty sny vyplní, chtěla jsem si ji nechat.

Pak se to ale stalo. Ta panenka udělala přesně to, co bylo v těch snech. Pomalu začali umírat moji kamarádi. Dokonce zemřela i moje babička. Zešílela jsem. Zůstala jsem sama. A tak jsem vzala tu panenku a zapálila ji. Jenže při tom jsem omylem zapálila i dům, ve kterém jsem bydlela, a zemřela jsem s ní. Ze stropu spadl dřevěný trám a dopadl na mě a na panenku. Všechno se to stalo v mém pokoji. Ale aspoň se mi splnilo mé přání – byla jsem s tou panenkou.