škola nebo ústav?

Anotace: ...

,,Splním ti tři přání“Řekla zlatá rybka,v zápětí odpovídám:,,Chtěla bych…,aby na světě nebylo zlo.To je první, druhé mé přání je, abych potkala úžasného chlapce:D“,,Splněno“Povídá rybka a co to třetí přání?,,Já bych chtělaaa…“,,VERČOOO!!!VSTÁVEJ!!!“Ehhm…To je jediná chvíle,kdy maminu neslyšim ráda ,,PO RÁNU,,…,,proboha mami, mam ještě pět minut“za celých pět minut, bych si mohla přát ještě minimálně pět přání, ale nééé ona mě musí vzbudit:,,Pane bože já nechci“Zabořím hlavu do polštáře, jako každé ráno, v domnění že tím něco získám…
,,Verčo neštvi mi a vstávej!Šup“zakřičí na mne opět mamina,,No jo vždyť už jdu“Znáte to, každodenní rutina:Vstanu, jdu se opláchnout, vyčistit zuby při čemž ještě spím a přepadávám únavou do vany, no ale opravdu jednou jsem do ni vážně spadla. Pak se jdu oblíc, připravit věci, protože ať slibuju co slibuju, večer si je nikdy nepřipravím. A jde se na bus. Autobusy mi jezdí dva:Za deset minut sedm a v sedm, samozřejmě že se už ne málokrát stalo, že první autobus si krásně odjel v dáli a nechal mě a ještě pár lidiček stát na autobusáku v domnění, že dojedem do školičky v pořádku a v čas tím druhým, ale opak je pravdou…znáte to ne?Když máte autobusem vyzvednout partičku rozzuřenejch študentů a zrovna se vám nechce…nu…tak prostě nepřijedete, alespoň panu autobusákovi se to teda stává, no jo, proč by si těch dvacet pět kiláčků nemohli dneska dojít pěšky,že jo?
Co jiného mi zbývá? Dojít si na vlakové nádraží a co by čert nechtěl je to zrovna do kopce…a heleďme vlak mi jede za deset minut, cesta na nádraží trvá patnáct minut, no tak což si neuděla t menší rozcvičku, zvláště, když vás čekají dvě hodiny tělocviku.
Po vyplivnutí zbytku mých plic, nastupuji do…hm…no nastupuji…dobíhám vlak:,,Jooo!chytla jsem se tak tak.“a že je to hroznej problém,pro průvodčího,odpískat výjezd o dvacet vteřin dýl, když vidí moje rozevláté tělo přibližující se k vlaku neuvěřitelnou rychlostí, kam to asi běžím viďte asi odehnat ty slípky co se tam potulují.
No nic jsem zde…to je hlavní.Další rozcvička na mne čeká po vystoupení z vlaku, cestička k naší škole je velmi milá, má asi jen tak kilometr. No…,tak když dorazím do školy, samozřejmě pozdě, paní učitelka povídá:,,Veroniko,nemysli si, že to tvé věčné zaspávání a vymlouvání se že autobus nepřijel, ti budu na dále tolerovat.SEDNI SI!“,,ÁÁÁNO PANÍ UČITELKO“Odpovím a zalomím to v představě, že se mi opět bude zdát o zlaté rybce, ale ne-e, kdepak.“Při hodině fyziky přišel pan učitel do třídy, sedl si na židli a kouká do třídnice:,,Chybí Smolíková, Pláničková a Snopková…ANO???“,,Ne pane učiteli, já už jsem tady“Odpovím, ale zbytečně, už znám jeho reakci:,,Ale to mě nezajímá, jste zde napsaná, tak chybíte“Tak proč se ptá?Říkám si někdy…,,Tak kohopak si vyzkoušíme??Hmhmhm ááá slečna Snopková“,,Ne ne pane učiteli já chybím“pcha…jedna nula pro mě.,,Snopková neodmlouvá a půjde okamžitě k tabuli!“ou…zvýšil hlas, to raději nebudu dráždit.:,,Tak já ti dám triviální příkládek“Samozřejmě, že ví, že naše třída je celá triviální, tak nás moří příkládkama.,,A copak Veroniko neumíte?“,,e-e“zabroukám.,,No tak to si zase můžete jít odpočnout tááámhle do lavice“,,Děkuji pane učiteli“Posadil mě bez známky, tak si tak říkám no nemá tento pán vletech charakter?
Čeština:,,Dobrý den děti, posďte se.Tak co mi řeknete o ,,Národním obrození?,,“,,My nic určitého nevíme“,,Ale takhle to nejde děti říkám vám, že pokud se nebudete učit průběžně, že se pak u maturity utopíte“…blábláblá…vysvětlete tohle puberťákovi…
Všechny hodiny probíhají stejně,ale vede angličtina s naší paní učitelkou to bude u maturity dvojitá potopa a nejlepší je její výslovnost:Wod is dís koloorr…všichni se domnívají že to asi má být:jaká je tato barva,ale je nám jasný, že ty státní maturity si vymejšlejí pořád něco Nového…
No a tohle je taková ukázka z našeho malého ústavu?…jak já ho miluju