TANEC S ĎÁBLEM

Anotace: Povídka z rukopisu knihy Holub na střeše mrakodrapu. Volné pokračování první knihy Stonožka na křižovatce.

Tanec s ďáblem!
Malířský mistr Miroslav Čágal se cítí osudem podveden. On, který má tolik nápadů, on, který bývá často navštěvován múzami, on, který je talentem předurčen k vytvoření velkých pláten, je pouhým malířem pokojů.,,Jen honím na štaflích pavouky,“ říká si mistr a tiše trpí. Takový Macháček si troufne i na jeleny a lesní zátiší. Kudláček, natěrač, maluje dokonce obrazy. On má ale v hlavě modernu. Je dobrým řemeslníkem. Chtějí po něm čistou a důkladnou práci. Je to ale furt stejné a ubíjející. Když si zákazník poručí, dostane kvalitu.Jakmile ale nechá mistra improvizovat, pak se nestačí divit. Takový mistr Salát. Je to krejčí a kumpán, ale krejčí bez fantazie. Opravuje a dokáže ušít i dvouřadové sako. Mistr Čágal by ale jistě ušil něco, co by vybočovalo ze zavedeného stereotypu. Přišil by někde třeba kapsu navíc!
Někde zjistil, že ve Francii žil malíř podobného jména, nějaký Šagal. Od té doby se mistr cítí Šagalem na štaflích.
Právě pominula Bruselská moderna. Mistr byl jejím skalním vyznavačem. Styl se vyznačoval čarami, nevyžadujícím měření. Také byl jeho neklamným znakem trhaný strop. Do malířského řemesla byla přivedena štukatérská práce. Najednou moderna pominula a mistr musel opět měřit. Několikrát musel celé dílo přemalovat, protože nenastala móda polokruhových válečkových stěn a čar ve větru se klátících!
Mistr již klesal na duchu, když tu se vynořila nová móda. Lingrusta. Kolem lustru se učinilo jakési sádrové kolo, různě zdobené mózajkou. Opět štukatérská práce. Mistr používá kuliček na hraní. Různě je přibarví, tu a tam umístí i kuličku skleněnou.
Honza Martinec je zručný kreslíř. Podle předlohy dokáže namalovat cokoliv. Jeho dílem jsou veškeré kulisy místních ochotníků. Má také průpravu aranžérskou. Celou vojnu proflákal jako propagační referent v Banské Bystrici. Dokonce podle promítaných fotografií, maloval i obrazy důstojnických paniček! Právě u něj mistr maluje a Honza sleduje se zájmem jeho pracovní postupy. Mistr právě dokončil lingrustu nad lustrem v obývacím pokoji. Se zalíbením sledují oba povedené dílo. Najednou někdo prásknul dveřmi a celá sádrová nádhera se ocitá na zemi!
,,Ta sádra nebyla kvalitně namíchaná, to se napraví,“ rozhoduje mistr.
Po druhém pádu mistr znejistí. Silně se posílí a uplácá dílo po třetí. Nařizuje po jistou dobu nemlátit dveřmi. No a co, u zubaře také nesmíte nějakou dobu po zákroku kousat. Aby to bylo ale sichr, uteče mistr z obýváku oknem!

,,Honzíku, musíš mi pomoct. Mám kšeft v Lesově u Kupců. Oni chtějí, abych jim klasicky vymaloval, ale do dětského pokoje si přejí výjevy z pohádek. Ty maluješ ty kulisy, namaluj to.“
Tak žadonil mistr Čágal a byl vyslyšen. Je vymalováno. Na stěnách dětského pokoje nechal mistr bílé čtverce. Nastupuje malíř figurální. Na štaflích sedí Honza s paletou v ruce a podle předlohy kreslí prince a princezny. Mistr sedí v rohu schoulen a zpoza přimhouřených očí sleduje kolegu. Je ve střehu, připraven kdykoliv zakročit. Výjevy z pohádek jsou na stěně, mistr je spokojen.
,,Paráda, dáme se dohromady, uděláme díru do světa. Beru tě jako společníka!“
,,Mistře, to nejde. Já mám svou práci a jen jsem vám chtěl píchnout. Ale proč jste na mne tak divně hleděl?“
,,Čekal jsem, kdy mi zacákáš tu vymalovanou zeď. Na místě bych tě zabil!“

Spolupráce se ovšem proflákla.
,,Kluci, vymalujte mi hospodu. Dobře zaplatím a na útratu se nebudu dívat. Chci ale v místnosti, kde schůzují fotbalisti, namalovat nade dveře brankáře!“
Hostinský Josef Kilián dává jasný úkol.
Hospoda je vyklizena. Mistr má zákaz improvizací. Úkol zní –vymalovat klasicky, akorát nade dveřmi místnosti, kde se odjakživa scházejí fotbalisté, bude namalován brankář. Podruhé pracují na celé výzdobě dva mistři. Klasik a malíř figurální. Hostinský Kilián staví do vyklizené místnosti na stůl flašku a nechává věcem volný průběh. Do místnosti nahlížejí štamgasti. Jsou překvapeni. Mistr jim ovšem dovolí obsadit v prázdném sále jeden stůl, aby si mohli zahrát karty. Je třeba zalíčit strop. Mistr vše namíchá a připraví. Pak odchází do sousední místnosti. Se zájmem sleduje kolegu, jak se mu pod rukama rodí obraz fotbalového brankáře. Oba se posilují z láhve, zanechané hostinským. Najednou je místnost prázdná. Mistr se poroučel k zemi a Honza byl uzamčen nějakým klukem na suchém dřevěném záchodě v hospodském dvoře. Daleká cesta, marné volání. Jakmile vězeň zjistil, že dřevěným srdíčkem se neprotáhne, rezignoval. Seděl na prkénku a uvažoval nad špatnostmi tohoto světa. Figurální malíř sedí ve svém vězení a mistr Čágal leží na zemi, zcela mimo čas a prostor. Múzy kolem něj poletují a šeptají mu do ouška zvěst o zrození velkého mistra štětce. Zatím co oba umělci jsou zcela paralyzování, štamgasti zanechali karet a svorně líčí hospodský strop!

Do sousedních Brankovic si pozval místní hostinský malíře dva. Vyjednal to dědek Haraburda, působící jako vedoucí železářství v této vesnici. Z Podboří se dostavili mistři Čágal a Pleva. Požadavek zněl. Vykonejte dobrou práci, bude následovat dobrá odměna. Dokonáno jest. Nocí se potuluje po státní silnici číslo padesát divný průvod. Tři muži vezou na malířském žebříku mrtvolu! Malířští mistři Pleva a Čágal se střídají v tažení vozíku. Dědek Haraburda také občas přiloží ruku k dílu. Na žebříku leží hostinský Vlasák z Brankovic a je ve stavu zcela tuhém. Dodnes nikdo nevysvětlí, proč hostinského přivezli z jeho rodné vísky do sousední vesnice! Před pěstitelskou pálenicí spatří noční poutníci kukuřičnou nať. Nikdo neví, v čí hlavě se ten nápad zrodil. Na státní silnici, na křižovatce, plápolá táborový oheň z kukuřičné nati. Na silnici není skoro žádný provoz. Tři táborníci sedí kolem ohně jako indiáni a řvou na celou spící vesnici: ,,Červená se line záře!“ Jejich produkci přeruší až příslušník VB , povolaný z Brankovic.
,,Já vám dám červenou záři, to vás bude každého stát padesát korun!“
Dva delikventi zaplatí celkem v pohodě. Dědek Haraburda, který by za korunu honil blechu po strništi, nepřestane ještě dlouho litovat tohoto svého nepředloženého činu.

Bez jakékoliv pokuty se obejde další čin mistra Čágaly a jeho kumpánů. Táborový oheň později přenesli na zvýšený ostroh nad státní silnicí. Při trampských písních opékají čtyři husy, uloupené na dvoře sedláka Chmelaře. Když pak po vystřízlivění hradí sedlákovi škodu, ten se jenom dobrácky usmívá.
,,Ale já bych vám ty husy dal. Jenom mi proboha řekněte, jak vám to mohlo u toho táboráku chutnat?“
Otázka zůstala nezodpovězena. Akorát udusané místo na svahu nad státní silnicí číslo padesát, plné bílého peří a ptačích ostatků připomíná krutost přírody. Jako by se zde odehrál odvěký boj domácího hospodářského zvířectva s predátory.

,,Pomoc! Pomoc! Sakra kluci, pomožte mi na nohy!“
Volání přilákalo dva kamarády Frantíka Rendla a Honzíka Ševčíka. Na půl cesty mezi obcemi Milonice a Podboří, u ,,Panenky Marie“ spatřili kluci schoulenou postavu. To malířský mistr Miroslav Čágal volá o pomoc.
,,Kluci, nějak jsem blbě šlápnul a nemůžu se postavit na nohu. Pomozte. Nebudu se přece plazit domů jako Meresjev!“ Oba hoši jsou poučeni patřičnou literaturou, Frantík má ještě k tomu doma několik čísel časopisu Junák. Mladí skauti neváhají. Okamžitě utvoří pomocí rukou sedačku, mistr si do ní usedne a uchopí se zachránců kolem ramen. Je pak nesen až před mistrův domek. Mistr nešetří chválou. Najednou vyskočí a křepce odchází ke dveřím svého domku.
,,Kluci díky, tady už trefím!“
Oba kamarádi s otevřenými ústy pochopili, že znalosti první pomoci mohou také posloužit jako pohodlný dopravní prostředek!
,, Chacha, chacha, tak to je pěkné. Pobavili jste mne chaso a tak pijte na můj účet!“ Sedlářský mistr Hanák sedí za stolem, kouří viržinko a sleduje divadlo jednoho herce. Závěs, skrývající dveře na záchod, stal se oponou. Za stolem sedí inspicient a nápověda v jedné osobě, herec a režisér Honza Martinec. Svůj malířský talent uplatnil ještě jako umělecký maskér. Právě namaskoval Cyrana. Namodeloval mu i charakteristický nos. Cyrano není ovšem statný šermíř, ale malý subtilní človíček, ochotník a mistr malířský Miroslav Čágal. Text odříkává jen rámcově. Nápověda se snaží marně. Mistr improvizuje a do svého monologu zařazuje aktuální zprávy z vesnice. Je to jako když kolchozní častušky kopírovaly aktuální události a zpěváci zdůrazňovali, že Aljoša včera usnul pod kombajnem. Ovšem mistr nakonec odhazuje klobouk do daleka a vzpomíná na loňské sněhy. Jindy předvádí koncertní číslo. Našel housle na půdě brněnského činžáku, pořídil si smyčec a tento nástroj se stal jeho další rekvizitou. Uvnitř houslí objevil špendlíkem vyrytý nápis Stradivári. Do chvíle, nežli houslařský mistr Kužel v Brně ohodnotil jeho nástroj cenou padesáti korun, domníval se mistr, že je boháčem.
Toho dne se mistr Čágal stal i tanečníkem.
Před hospodou U Saly zastavilo osobní auto. Nebylo by to nic divného, kdyby ovšem za okénkem nevyčuhovala koza! Šofér a kumpán ze sousední vesnice si odskočil na malé občerstvení. V hlavě ochotníka se zrodil plán. Zatančí si s kozou! Dojednáno. Do hospodské místnosti se nahrnula spousta zvědavců. Koza je přivedena, mistr ji úklonem požádá o tanec. Její pření nohy si položí na ramena a vší silou ,,tanečnici“ stiskne. Stalo se něco hrozného. Kozu majitel veze právě od kozla. Najednou z tanečnice létají bobky, jako z kulometu. Projektily létají celou hospodou a odrážejí se od stěn. Návštěvníci prchají. Prostorem se šíři strašlivý smrad. V přísálí kina Osvětové besedy právě probíhá svatební hostina. Honza Martinec duchaplně utíká do sálu a přivádí svatebního fotografa. Mistr pořád tančí a snímek je pořízen.

Hosté opustili hospodskou místnost, kde nebylo možno nadále setrvávat bez plynové masky. Všechna okna jsou otevřena a vrchní, zvaný Šozda kropí všechny prostory biolitem. Za několik dnů se na nástěnce objevila velká barevná fotografie. Je na ní výjev hodný pozornosti. Mistr Čágal tančí s kozou. A pod fotografií je umístěn nápis.

TANEC S ĎÁBLEM!