Matylda a smyslník

Anotace: 13. povídka do knihy "Vraždy z neřesti" publikované r. 1990

Matylda se opírala o patník a pomalu začínala propadat beznaději. Už přes hodinu čekala na lesní silničce na někoho, kdo by jí pomohl ze šlamastyky, do které se dostala, ale nikdo prostě nejel. Mirka Dymáčková, vystupující v pochybném kabaretu Metropol pod uměleckým jménem Mathylda Black, se před několika lety seznámila při jednom ze svých vystoupení s Borisem Godunovem, jedním z bossů karlovarské galerky. Rus rychle pochopil, že zemitá česká dívka vystupuje se šantánem spíše z nedopatření a mnohem lépe by se vyjímala v jeho karlovarské vile jako milenka, později snad i jako strážkyně rodinného krbu. Mirka, vlastně Matylda, věděla, že Borisovo povolání je velmi náročné a plné nečekaných zvratů, proto tolerovala jeho špatné nálady způsobené občasnými požáry v jeho podnicích, výbuchy nových limuzín či zmizením některého z Borisových zaměstnanců.
Dnes ráno však Matyldu probudil lítý řev. Boris zuřil. Československá policie v noci zcela nečekaně zatkla tři Borisovy blízké spolupracovníky, kteří maskováni za burany přepravovali zásilku kvalitního heroinu z Prahy do Bavorska. Trafikanti bohužel přecenili maskování a aby dosáhli dokonalé iluze vesničanů, vydali se na dlouhou cestu v prohnilém žigulíku, který u Bochova vypověděl službu. Po hodině marných pokusů vůz zprovoznit u nich zastavila žlutobílá Volha obsazená mladými policisty, kteří jim v dobré víře nabídli pomoc při opravě. Tři vesničané se tak vehementně bránili, že se muži zákona rozhodli zkontrolovat jejich totožnost a povinnou výbavu vozu. Totožnost měli v pořádku, zato s povinnou výbavou to bylo horší. Byla doslova v žalostném stavu: Při hledání heveru našli v kufru samopal, lékárnička měla prošlou trvanlivost, navíc obsahovala místo obvazů tři ruční granáty a váleček semtexu, rezerva byla úplně sjetá, na zadním sedadle byla mapa Německé spolkové republiky založená revolverem Pit Bull a ten hever vůbec nenašli. Po zjištění několika dalších nedostatků na voze se zelení muži rozhodli odebrat technický průkaz vozu a řidičský průkaz řidiči. Ten se tak rozčílil, že začal demolovat policejní Volhu. Pak byli všichni tři zatčeni a dopraveni na místní policejní služebnu. To je tak ve zkratce, co se stalo v noci.
Když se to Boris dozvěděl, zlomil telefonní sluchátko, rozsekal vidličkou amoletu k snídani a pak ji vyhodil z okna, popelníkem postupně rozbil akvárium, terárium a kolumbárium, rybičky z akvária naházel do koše, pavouka z terária vyhodil oknem do zahrady, urnu z kolumbária s popelem neznámého hrdiny prohodil skleněnými dveřmi, rozšlápl své náramkové hodinky, čehož později velmi litoval, a snažil se vytrhnout z futra dveře.
Matylda věděla, že v takových chvílích je nejlepší zmizet. Vzala si košíček, atlas, několik dalších dámských drobností a vyrazila ve svém mercedesu k Habartovu na houby. Byl krásný letní den, na silnicích jen málo řidičů. Ručička tachometru se ustálila na sto padesátce a Matyldu začala opouštět stísněnost. Po čtvrthodině jízdy Matylda zaparkovala na kraji lesa a vydala se vstříc mykologickým zážitkům. Několikahodinová procházka lesem spojená se sběrem chutných plodnic jí zcela vrátila dobrou náladu. Ta ji však velmi rychle opustila, když při návratu z lesa zjistila, že zmizel její vůz. Z kurzu „Neohrožená žena“ Matylda věděla, že nejhorší je bezhlavě se rozběhnout k místu, kde vůz zanechala, a tam se usedavě rozplakat. Přikrčila se tedy tiše mezi stromky, do levé ruky uchopila obrázkový atlas hub pro odvrácení pozornosti protivníka a zbylou rukou vytáhla zpod hub pistoli makarov, kterou jí dal Boris s tím, aby ji neodkládala ani v sauně. Takto vyzbrojena se oklikou blížila k cestě. Zjistila, že se v blízkosti místa, kde zanechala vůz, nikdo nenachází. Vrátila se do houští pro košíček a potom vyrazila k silnici.
Po dvou hodinách čekání se ze zatáčky vynořil hnědý Wartburg. Matylda začala zběsile mávat košíčkem. Vůz zastavil a z místa řidiče na ni kývnul připlešatělý asi padesátiletý slizoun:
„Copak se děje, slečno?“
„Prosím vás, asi mi v lese ukradli auto, potřebuju zavézt do Varů!“ zahučela zdrceně Matylda.
„No tak si nastupte,“ uculil se sliz.
Za divokého vytí východoněmeckého dvoutaktu odrazili od lesa. Matylda neměla chuť se s plešatcem bavit, ten se však snažil udržovat konverzaci.
„No a copak jste v tom lese dělala, slečno?“
„Byla jsem na houbách,“ odtušila Matylda a ukázala na košíček.
„Ježiš, to já taky hrozně rád chodím. No, moje stará na to moc není, ale já jak vidím ty kloboučky, nožičky a kozáčky, tak úplně taju.“
Podle kapičky sliny, která ukápla prďolovi, když mluvil o nožičkách a kozáčcích, pochopila Matylda, že nehovoří o houbách, ale o něčem docela jiném.
„A kruci,“ pomyslela si, „tady se ještě něco semele!“
V tu chvíli plešoun minul odbočku na karlovarskou silnici a řítil se po prašné cestě k lesu.
„Malá změna plánu,“ zachechtal se divoce slizoun, „tuhle mojí službičku si musíš odpracovat!“
„Ježiš, nechte toho, blbě to dopadne,“ zavrčela otráveně Matylda.
„No tak to si piš,“ zasyčel chlípník, „ale pro tebe, jestli se o něco pokusíš!“ Vytáhl z kapsy nůž zvaný motýlek a zabodl jej na dva prsty hluboko do přístrojové desky.
Matylda nenápadně sáhla do košíčku, ulomila dvě nohy klouzků a nacpala si je do uší. Řidič si toho povšiml, ale považoval to jen za traumatické pominutí smyslů mladé ženy.
Ta se rozhodla, že mu dá poslední šanci: „Můj přítel je Boris Godunov z Varů, určitě ho znáte. Nechte mě jít, jinak to fakt blbě dopadne!“
„Huhuhahaha,“ řehtal se slizák „tím hůř pro tebe, holčičko, ty se za svým miláčkem totiž nevrátíš!“ Jediným pohybem utrhnul kliku od dveří spolujezdce a vyhodil ji okénkem ven.
Vyřadil rychlost a zatočil z cesty směrem k malému paloučku. Na tuhle chvíli Matylda čekala. Bleskově zanořila ruku do košíku, nahmatala makarov a skrz košík zahájila střelbu na hlavu vilného samce. Matylda byla výtečná střelkyně. Řidič rychle pochopil dívčin záměr a po čtvrtém průstřelu lebky zemřel. Matylda zatáhla ruční brzdu a vůz se s trhnutím zastavil. Vytáhla z uší klouzky, které si tam dala, aby nebyla ohlušena výstřely v uzavřeném prostoru, přelezla sedadla, vystoupila a trhnutím otevřela dveře řidiče. Do mechu se sesul bezhlavý smyslník. Matylda obešla vůz, otevřela kufr a vyndala z něj deku. Rozprostřela ji vedle mrtvoly a překulila na ni tělo řidiče. Pak jej dotáhla ke kufru a namáhavě překlopila dovnitř.
„No to je ale spoušť,“ hlesla, když viděla přední sklo a řidičovy dveře zaneřáděné kousky mozku a lebky, „v tomhle svinci přece nemůžu jet do Varů!“
Ze zadního sedadla sebrala košili. Namočila ji v nedalekém potůčku a vůz pečlivě vyčistila. Pak nasedla a vydala se zpět do Varů. Když přijela, Boris byl ještě doma, ale měl už o poznání lepší náladu. Velmi se podivil, když Matylda nepřijela ve svém stříbrném mercedesu, ale v hnědém Wartburgu. Beze slov připravila svému milenci výtečnou smaženici. Když dojedl, ukázala mu kadaver v kufru a pověděla mu svůj lesní příběh. Boris ji vroucně políbil a řekl, že se o chlípníka i o vůz postará.
V noci zastavila na mostě přes vodní nádrž Jesenice nákladní Tatra, vysunula mechanickou ruku, vyklonila ji nad vodní hladinu a upustila do vody velký tmavý předmět.
Další den šla Matylda nahlásit na policii krádež Mercedesu. Odpoledne na ni čekalo před vilou zbrusu nové sportovní Audi. Večer ji Boris požádal o ruku.
Jestli čekáte happy end, tak jste na omylu. Matylda za svůj čin nakonec pykala. Při policejním vyšetřování vyšlo najevo, že má již několik měsíců zadržený řidičský průkaz. Před nedávnem dostala za množství dopravních přestupků zákaz řízení na jeden rok, na což v tom fofru zapomněla. Za maření úředního výkonu rozhodnutí nakonec po Borisově přímluvě u náčelníka karlovarské policie dostala peněžitý trest ve výši 5000,- Kčs, ale řidičský průkaz jí za dalších pět tisíc vrátili.
„Pro dobrotu na žebrotu,“ posteskla si Matylda, když se v novém voze řítila do Chebu za kamarádkou Majkou. „Ukradnou mi Mercedes, zbavím svět chlípného vilníka, jako nějaká vesnická čůza jezdím po Varech s Wartburgem a nakonec to mého manžela ještě stojí deset tisíc.“ Tak svět oplácí.