Klokaní chřipka Kl51

Anotace: Nebezpečné nemoci se šíří naším globalizovaným světem a nikdo si před nimi nemůže být zcela jist

„Tak další!“, křikla do čekárny sestřička Brousková.
Několik čekajících lidí se na sebe podívalo, ale nikdo si nebyl jistý tím, kdo je na řadě.
Jakmile to sestřička zpozorovala , zavelela sama. “Tak třeba vy, pane Nováku, vy jste tady myslím už dost dlouho a navíc se mi zdá, že vám není opravdu dobře, nemám pravdu?“
Muž se ztěžka zvedl a pomalu zamířil do ordinace. Byl to statný padesátník, ale teď byl v takovém stavu, že by ho přemohlo snad i dítě.
„Dobrý den paní doktorko“, pozdravil a vešel do místnosti.
„Tak co vám chybí, nevypadáte nejlíp“, zeptala se doktorka Vlasáková a dala si na krk fonendoskop.
„Já vám ani nevím, včera mě náhle rozbolela hlava, k tomu se přidala postupně horečka a velké bolesti svalů, snad to bude jen chřipka“, odpověděl pan Novák a automaticky si vyhrnul košili.
„Poslechu si vás, uděláme sedlivost a změříme teplotu, podala lékařka panu Novákovi teploměr.
Po asi deseti minutách, kdy provedla všechny naplánované úkony si sedla zpět k počítači a oznámila směrem k sestře:“moc se mi to nelíbí, má moc vysokou horečku a taky ty zježený vlasy se mi nezdají".
"Zavolejte prosím Prahu, že jim tam posíláme digitální vzorek krve, a že potřebujeme znát výsledek analýzy co nejdříve!“
„Ano paní doktorko, hned to zařídím“, řekla sestra, vytočila nějaké číslo a jakmile se spojila, informovala druhou stranu o odeslání vzorku krve a zdůraznila, že to spěchá.
„Pane Nováku, musím vám sdělit jisté své podezření“, obrátila se teď lékařka k pacientovi a bylo na ní poznat, že vyšetření ukázalo něco opravdu znepokojivého. “Nevím samozřejmě nic určitě, bude ještě potřeba provést další testy, ale je tu jistá možnost, že jste nositelem jednoho nového, zatím téměř neznámého viru“.
„To mě ještě tak chybělo, zrovna teď, když mám jet k vodě. Mám zaplacený týden ve Stráži pod Ralskem, ale jestli mě rychle nevykurýrujete, můžu to zabalit“, zjevně pan Novák nepochopil vážnost situace.
„Budu k vám zcela upřímná“, podívala se doktorka pacientovi přímo do očí a pokračovala, „nedávno se objevil v Austrálii nový druh chřipky a je možné, že jste právě touto nemocí onemocněl“.
„Tak mě dejte nějaký pilule, já si uvařím čaj s rumem a za týden jsem zase dobrej“, částečně z naivity, částečně z neznalosti reagoval pan Novák.
„No to právě nebude tak jednoduché. Tento virus má totiž jistá specifika. Vůbec poprvé se ho podařilo zjistit u mořských krokodýlů. Bohužel se choval tak agresivně, že do dneška všichni vychcípali. Dříve než se tak ale stalo, stačil jeden z těchto krokodýlů před smrtí pokousat klokana. Ten sice přežil, ale nakazil se právě tímto virem. Jak se později ukázalo, byl proti této nemoci do jisté míry imunní, ale to jen do doby, než v něm vir zmutoval. Tak mě napadá, nebyl jste teď někdy v Austrálii?
“Proboha, vždyť já ani pořádně nevím, kde to je. Já byl co se týče zahraničí, nejdál v Trenčíně“, divil se pan Novák.
„Tak to je záhada!“ zakroutila doktorka hlavou, „co se týče toho klokana, je teď v karanténě v Sydney. Podařilo se ho chytit vlastně náhodou, ještě před tím, než stačil nakazit jiné klokany. Jeho osud je ale zpečetěn. Podle nařízení Světové zdravotnické organizace, má být po nezbytných vyšetřeních a poté co se podaří izolovat vir, utracen a odvezen do kafilerie. Možná se to zdá tvrdé, ale je to pochopitelné. Je to až do této chvíle jediný známý nositel této nemoci a tak se s jeho smrtí vlastně nebezpečí rozšíření nákazy zcela eliminuje“.
„A jak jste si tak jistá, že mám tu stejnou nemoc“, zeptal se ještě s nadějí, že se doktorka plete, pan Novák.
„Hlavním příznakem klokaní chřipky, jak se ta choroba správně jmenuje, jsou vysoké horečky a hlavně zježené chlupy, ve vašem případě vlasy. No konec konců, během minuty budeme mít výsledky analýzy krve a budeme chytřejší“, řekla doktorka a zeptala sestřičky, jestli už něco nepřišlo.
„Jo, jo, je to tu“, skoro vykřikla sestra, potlačujíc zvědavost.
Lékařka přešla k počítači, chvíli se do něj dívala a pak položila otázku: „ máte děti pane Nováku?“
„Ne, nemám, naštěstí žiji sám, takže jsem doma nemohl nikoho nakazit, že?“, nepochopil pacient účel dotazu.
„Je to bohužel jak jsem předpokládala KL51, přesně ten virus z té Austrálie. Kde vy jste to chlape mohl chytit, to by mě tedy zajímalo. No nic, teď pojedete do Prahy, kde budete umístněn do karantény. Postupně vám budou provedena různá vyšetření, až zjistí odkud to máte. Sestři zavolejte pro pana Nováka odvoz!“, poručila lékařka sestře a začala vyplňovat doklady nezbytné k eskortě.
„Promiňte paní doktorko, že se ptám, ale co že bude s tím klokanem po tom vyšetření?, zeptal se pan Novák tichým hlasem.
„Co by s ním bylo, nic, asi ho zase pustí do buše“, lhala doktorka jak když tiskne.
„No nevím, já mám pocit, že to v té vaší první verzi bylo jinak“, nedůvěřivě kroutil hlavou pan Novák.
„Hlavně se ničeho nebojte, auto tu bude každou chvíli, tak se zatím posaďte na chodbě a nechte vše na nás. Zatím se mějte a snad se brzy uvidíme“, rozloučila se lékařka s pacientem, doprovodila ho ke dveřím a počkala, až si v tuto chvíli v už evakuované čekárně sedne.
Když se vrátila zpět do ordinace, řekla jen suše k sestře:“no je to smutný, ale na druhou stranu toho klokana nelituje nikdo“.