Maturitní slohovka

Anotace: Sice nejde o maturitní slohovku, ale opravdu jde o školní slohovku, kterou jsem odevzdal. Slohovka mně byla vrácena neoznámkovaná, odklon od stylu, nevhodné výrazy... Musel jsem napsat novou na úplně jiné téma.

Píp píp, pip, pip, píp…cvak. Proč ten budík pípá? Stejně už půl hodiny zírám do stropu. Dnes mám psát hloupou maturitní slohovku, já tam nejdu, stejně to nenapíšu, zbytečná práce, nechám to až na září, to bude nejlepší. „DAVIDE, OKAMŽITĚ VSTÁVEJ, UŽ JE PŮL SEDMÉ!!!!“ „Jo, už jdu, mami“… Nedá se nic dělat, musím vstát, ale do školy nepůjdu, budu se někde poflakovat, možná bych mohl…. „Davide!!“ „Už vstávám.“ Ježíši, já vypadám…kdoví jestli si musím obléct košili? Myslím, že rifle a mikina s pandou, by byla ideální…v té naší šprťácké sestavě bych byl, ale za naprosté pako. Fajn, mám bílou, ta ale pekelně smrdí kouřem, ještě od plesu…hmm… červená je tak sepraná, že je už růžová, no co, stejně budu za tragéda… „Pojď se nasnídat, nachystala jsem ti buchtu, banán a džus.“ „Blázníš, mami, to už nestihnu! Udělej mi kafe, napůl se studenou vodou, to mi stačí.“ „S cukrem a mlékem?“ „Černé.“ „Dobře, dám ti peníze, stav se v pekárně a něco si kup.“ „Jasně, dík.“ Doufám, že mi dá alespoň pade, nutně si potřebuji koupit cigára. „Proboha, ty máš ještě pyžamo???!!! Vezmu tě autem, ať to stihneš“ To víš, že jo. „To je dobrý, pojedu busem, stíhám.“ „Na, tady máš tu kávu“ Sakra, to už asi, fakt nestihnu, čtvrt na osm, bus tam jede skoro dvacet minut… Ještěže máti nezapomněla naředit kávu, jinak bych si k tomu všemu ještě opařil jazyk. „Tak ahoj, mami.“ „Ahoj a hodně štěstí, budu na tebe myslet.“ „Hmm… dík“ Jak kdyby mi to její myšlení nějak pomohlo…
Tak, když už jsem už školy, tak to teda zkusím, třeba to zvládnu. „Zdar, Dave.“ „Vitej chlape.“ „jdeš si ještě zapálit?“ „No nevím… málo času“ „Jednu rychlou dáme.“ „OK.“ Ááá zlatý nikotin, dnes už mi pomáhá po třetí. „Tak co jak to vidíš?“ „Totální trapas.“ „Hmm… Plcha, mně včera psal na icq, prý ví témata.“ „Cože!!!??? To je nemohl poslat i mně, darebák. A ty jsi se na mně taky pěkně vykašlal.“ „Jé sorry, já úplně zapomněl, beztak šmelil.“ „A jaké teda jsou?“ „Úvaha na libovolný biblický citát, dopis prezidentovi, fejeton o diskriminaci a recenze libovolné knihy.“ „Samé zmetky.“ „Přesně, díval jsem se na net, hledal jsem múzu.“ „To je na nic, zbytečná ztráta času.“ Asi mi už hrabe, vidím největší šprtku ze třídy vcházet do školy teprve teď! „Jé, čau Evo, co tak pozdě?“ „Mně je děsně blbě, ráno jsem dvakrát zvracela.“ Odhazuji vajgla a vcházím s Peťou a Evou do budovy, před třídou stojí shromáždění, jako při pohřbu, většina spolužáku civí do země a snaží se uklidnit. Přichází Vohňa, odemyká učebnu a pouští nás do třídy smrti.
„Milí studenti a milé studentky, vítám Vás u maturitní slohové práce. Jste všichni?“ Hlásí se Karolína „Paní profesorko, Eva se trochu opozdí, udělalo se ji špatně.“ „ Nebudeme na ni čekat, prozradím vám témata, ona si pak vybere u mě sólo. Vybírejte si zodpovědně, už neškrtám, co si vyberete, to máte. Témata jsou následující: Úvaha – 21. století, fejeton – téma volné, vyprávění – největší životní zážitek, Fiktivní rozhovor s libovolnou osobností. Vybráno? Začneme podle abecedy. Antálková?“ „4“ „Bur….“ Co mám dělat, všechny stojí za pendrek, ještěže, ten darebák Plcha kecal, jinak bych ho musel asi zabít…. Možná zkusím, ten rozhovor, vím o tolika lidech, se kterými bych si rád promluvil… no ale to je těžké, musel bych se sebestylizovat i do svého protějšku, vopruz. Fejeton je ještě těžší, vezmu asi tu úvahu, jo úvaha je v poho, na tom není co zvorat… „Malík“ …ale vyprávění je nejednoduší, jenže o čem ji budu psát? „Malík!!“ „Ehm… Prosím, paní profesorko?“ „Tak co jsi si vybral?“ „No já ještě nevím…. To vyprávění asi…“ „Píši si tři“ Měl jsem si vzít tu úvahu „Paní profesorko, můžu to změnit na tu úvahu, prosím?“ „Ne, už jsem si to zapsala.“ Pane, bože, co budu dělal? Asi rovnou odejdu to nemá smysl. O čem bych asi tak psal? Ničím ze svého života se svěřovat nechci, budu muset něco vymyslet…. Tik, tak, tik, tak…. Vletěla sem vosa, do háje, nenávidím vosy, letí směrem k Evě. Kdy vlastně přišla? He he, kdyby ji píchla, to by byl nářez, nejen, že by blila, ale ještě by i otekla… zajímavá představa…. Soustřeď se…. Fajn napíšu jak jsem poprvé řídil auto…trapas… tik, tak, tik, tak…. Do háje, to ten dědek školník, musí séct trávu zrovna teď? Sakra všichni už píšou, čas se mi krátí, co budu dělat? Jé já bych si tak zapálil… tik, tak, tik, tak… Už vím, napíšu ji jak jsem se poprvé opil, to bude bomba, vrazím do toho nějaké mravní ponaučení o zabijáku, jménem alkohol a bude to…. Trapas to bude, o tom píše určitě každý … „Doufám, že už to máte všichni napsáno alespoň na nečisto, za hodinu vám to sesbírám.“ Konečná, tak jsem skončil, celé prázdniny v háji a výsměch, asi budu jediný student, který odevzdal čtyři nepopsané listy maturitního slohu, fajn, alespoň nějaké prvenství… „Davide, ty ještě nic nepíšeš?!“ „Když já nevím o čem…“ „Bez maturitní slohové práce ale neodmaturuješ v řádném termínu, já tě přes český jazyk vážně nepustím.“ “Hmm… já třeba ještě něco vymyslím.“ „Tak, ale pospěš.“
Tik, tak, tik… Teď by se měla rozsvítit žárovka, protože, já už to mám, už vím, co budu psát…
Název: Slohová práce - Píp píp, pip, pip, píp…cvak. Proč ten budík pípá? Stejně už půl hodiny zírám do stropu. Dnes mám psát hloupou maturitní slohovku, já tam nejdu, stejně to nenapíšu, zbytečná práce, nechám to až na září, to bude nejlepší…