Když spadnou klíče do kanálu

Anotace: Taková blaznivá povídka.

Erik sbíhal schody a rychle mířil ke svému zaparkovanému autu. Pravou rukou sáhl do kapsy bundy, ve které měl klíče. Ty vytáhl, ale zároveň s nimi vytáhl i zmuchlaný kapesník. Prsty se snažil klíče z kapesníku vymotat, ale počínal si tak nešikovně, že mu klíče vyklouzly. Stačil jen postřehnout, jak padají podél jeho pravé nohy k zemi. O zlomek vteřiny vytřeštil oči, když spatřil pod padajícími klíči mříž kanálu.
„Ježišmarja!“ vyhrkl ze sebe a prudce se sklonil. Klíče ve stejný okamžik dopadly na mříž kanálu, od které se odrazily. Pak o vteřinu později otvorem v mříži propadly. Otevřel překvapením ústa a nevěřícně hleděl na poklop, jako by mu stále nedošlo, že klíče jsou opravdu v kanálu.
„To snad ne!“ vyhrkl a hned se nad kanálem sklonil. Strnule se díval otvory v železném poklopu dovnitř. Viděl však jen tmavý prostor.
„Zpropadeně! To se mi snad zdá!“ pomyslel si a nevěděl, co má dělat. Nervózně se rozhlédl kolem sebe. Zadíval se na dům, ve kterém bydlel. V bytě měl rezervní klíče, ale nikdo doma nebyl.
„Do prkýnka! Budu muset do toho kanálu vlízt!“ řekl si a oběma rukama uchopil otvory poklopu. Ale poklop byl k jeho překvapení velmi těžký. Zcela napnul svaly a vtom se ozvalo rupnutí. Chvíli zůstal bez hnutí. Pak se pomalu postavil a rukou si sáhl na zadní část kalhot, kde nahmatal díru.
„Zatraceně!“ procedil mezi zuby a v tu chvíli s ním zacloumal vztek a pokusil se do poklopu kanálu kopnout, což se mu moc dobře nepovedlo.
„Zatracenej kanál. Co teď budu dělat. Přeci tam ty klíče nenechám!“ vyhrkl a po chvíli přemýšlení si to namířil k nedaleké stavbě.
Zapůjčení krumpáče mu nedělalo problém a jím se pak pokoušel aspoň pootevřít poklop. To se mu po delší námaze podařilo. Poklop trochu odtáhl a vlezl do kanálu. Ovanul ho při lezení dolů smrad. Zatnul zuby. Netrvalo mu to dlouho a byl v kanalizaci.
„No, tady to je strašný!“ proběhlo mu hlavou a přitom hledal klíče. Vzápětí je uviděl. Hned se pro ně shýbl a strčil si je do kapsy. Vtom vysoko nad sebou uslyšel hluk, jak někdo zavírá pootevřený poklop kanálu.
„Haló! Já jsem tady dole!“ zvolal a lezl co nejrychleji vzhůru. Poklop byl však už zavřený. Vylezl až k němu a vyděšeně se díval přes otvory poklopu ven.
„Halóóó. Je tam někdo? Já jsem tady zavřenej!“ rozkřičel se, ale bylo to marné. Rozhodl se tedy poklop otevřít. Sotva se však o to pokusil, uslyšel hluk motoru a pak skřípění brzd. Poté světlo nad ním vystřídala tma a on uviděl přes otvory poklopu pneumatiku.
„No, to snad ne!“ pomyslel si zoufale. Pak zaslechl zaklapnutí dveří a vzdalující se kroky.
„Kterej blbec tady zastavil!“ řekl si naštvaně a rezignovaně slezl zpátky dolů. Byl však rozhodnutý co nejrychleji najít jiný kanál, kterým by se dostal ven. Šel proto rychle kanalizací. Po několika minutách došel k dalším železným stupátkům a po nich vylezl, až k poklopu. Slyšel hluk projíždějících aut, ale moc si toho nevšímal. Po velké námaze pootevřel poklop. Sotva tak učinil, uviděl škvírou jeho směrem rychle přibližující se předek nějakého vozu, ze kterého náhle prudce začala stříkat voda. Ve zlomku vteřiny byl proudem vody zasažen a na poslední chvíli se zachytil jednoho stupátka. Chvíli popadal dech, než si uvědomil, že nad ním projel kropící vůz. A protože každou chvíli nad kanálem projelo nějaké auto, rozhodl se najít jiný kanál, kde se dá bezpečně vylézt.
Za několik dalších minutách se ocitl nad dalším poklopem a nic nenasvědčovalo tomu, že by se tento kanál nacházel na nějaké ulici. Opatrně nadzvedával poklop. Šlo to pomalu, ale podařilo se mu to. Pootevřeným kanálem se poté protáhl ven a zvědavě se rozhlédl kolem sebe. Kolem sebe spatřil překvapené tváře dětí.
„Ahoj děti,“ řekl jim, načež se děti rozkřičely a rozprchly se všemi směry. Zjistil, že vylezl v mateřské školce, kde díky vyděšeným dětem nastalo pozdvižení. A brzo uviděl přibíhající vychovatelky, které rovněž při pohledu na něho svorně užasly.
„Dobrý den. Mně spadly klíče do kanálu. Ale nechtěně jsem se dostal až sem,“ začal vysvětlovat.
„Rychle zavolejte policii!“ vyjekla jedna z vychovatelek.
„To ne. Já nejsem žádný násilník!“ vyhrkl, ale pak raději co nejrychleji lezl zpátky do kanálu. Po několika minutách zase po železných stupátkách lezl k poklopu kanálu, který po velkém úsilí nadzvedl. Poté jej odsunul a začal vylézat. Zjistil, že je v ulici, ve které je školka. Zároveň uslyšel policejní sirénu, načež několik metrů před ním zastavilo policejní auto, z něhož hbitě vyskočili překvapení policisté.