Si to zkuste být vlk-padouch

Anotace: Prozatím poslední povídka do mé knížky Pohádkové Fantasmagorie, kde se snažím dívat na notoricky známé pohádky očima těch, kterých se nikdo neptá a taky vás trochu pobavit. :o) Pak si dám pauzu, ať neskončím ve cvokhauzu :o)

Tři dny jsem nežral.
Lidi, já hlady vidím i auru. Dneska už to vyjde. Jdu tam potřetí a jazyk mám tenký jako plátek stříbra v tequille. Kovář ho dneska klepal dobrých dvacet minut, takže není boha aby mi na to neskočily. Vždycky, když do něj mlátí kladívkem, nevěřícně kroutí hlavou a mumlá:
„Stojí ti to za ty hubené kosti? Že si nenajdeš něco výživnějšího.“
Řekněte mi, který samec jde dobrovolně do falzetu (teda pokud nemá dělat eunušského hlídače v harému). Žádný. Kam se na mě hrabou Bee Gees. Ale mně nic jiného nezbývá. Musím se rozmluvit:
„ Mň-mň-mň- ha-ha-ha-ha-staying alive-staying alive-kůzlátka-má-děťátka-otevřete-vrátka…“ Jo, to by šlo. Teď už mě nepoznají. Nejsou nic moc a ty jejich růžky mě tlačí v břiše. (Jednou jsem měl i perforaci střev. Zachránili mě za pět minut dvanáct), ale hlad je svině. Řeknu vám, že na tu jejich matku bych poslal sociálku. Každý den je nechává samotné, bez dozoru. Prý chodí na nákupy. Co ale může každý den nakupovat, když žerou jenom seno? Beztak se někde tahá s amantem. Je to prostě…koza.

Nikdo to nechce dělat. Kdo by taky chtěl být padouch. Sami řekněte - chtěli byste být Cvach nebo Štrosmajer? Lidi před váma utíkají nebo plivou. Každý jde na vás s nožem a myslí si, jaký není frajer. Navíc musím stíhat i Karkulku. Ten předchozí už utekl, tak jsem na to sám. Jdu z pohádky do pohádky a pořád jako parchant.

Je to taky pěkně o zdraví. Ten jazyk, to fakt bolí, ale co je to proti tomu, když vám každou chvíli rozpárají břicho a nacpou tam šutry. Lidí, já se z toho léčím celý měsíc. Za to tuhý maso to fakt nestojí. Když se konečně vyškrábu z té studny, je skoro po mně. A to ještě v lese, když předtím potkám Karkulku, jak jí řeknu:
„Dal bych si tu tvoji buchtičku“, dostanu od ní takovou ránu do kou…, no víte kam, že pak mi kovář ani nemusí klepat jazyk. Falzet mi vydrží tři dny sám od sebe. Nechápu to. Já mluvím o bábovce, ale ty děti jsou dneska nějak vyspělý. Čert ví, co za tím vidí.

Díky těmhle procedurám mě ani žádná vlčice nechce. Kdo se jim může divit. Ty letí na borce s hlubokým chraplákem a ne na to moje kníkání. Cítím se tak sám, že vyju na měsíc. Jsem frustrovaný po všech stránkách. Všichni mají poťouchlé narážky, že prý mám chlupaté dlaně. (Teda tlapky. Teda horní. Teda pravou.)

Dokonce za mnou přišla delegace z Pohádek pro dospělé, že by potřebovali někoho, kdo bude dělat vlkodlaka. Takže mám jet na tři směny. Ráno kůzlátka, odpoledne Karkulka a v noci mám dělat obludu a lítat po lese. A kdy se asi tak vyspím, co? A navíc, ke všem myslivcům, co mi kuchají břicho, přibudou ještě vesničané s vidlemi. Kdepak. Co je moc, to je moc. Já nejsem žádný workholik. Rány nedoléčí, žrádla nepřidají, ale práce by mi nandali jednou tolik.

A to jsem slyšel, že v cizině si vlky hýčkají. Prý s nima i tančí. Ten, co zdrhl z Karkulky mi vykládal o nějaké pohádce Tanec s vlky. Prý za to ti vlci dostali pět Oskarů. Moclipak takový Oskar váží? A jestlipak nemá moc tuhé maso? Prý to je v nějakém Holyvůdu. Vůd, je cizozemsky - les. Takže tam bych se cítil jako doma. Lesy jsou všude stejné. Stromy, keře, maliny, borůvky a sem tam nějaká houba. Někdy houbař - taky dobrý, po všech těch stařenách. Jako byste dostali po každodenní tuhé flakse libové vepřové. Na houbách.

Vážně uvažuju o tom, že to tady taky zabalím. Emigrace se tomu říká, ale ať si seženou jiného chudáka, který jim bude hrát troubu. Vždyť od nich nemůžu čekat na staré roky ani invalidní důchod a dávky. Jednou se z té studny nevyškrábu a kdo mi co dá?

Do týdne jsem pryč. Tam za mořem se mnou budou jednat s úctou. Ani by se mnou nemuseli tančit. Na to já jsem stejně nikdy nebyl. Stačí, že dostanu každý týden jednoho Oskara. Doufám jenom, že ten chlap je předvařený a nemá moc tuhé maso.

No nic, práce nepočká. Ještě to tady musím dodělat:
„Kůzlátka, má děťátka, otevřete vrátka. Vaše maminka přišla, mlíčko vám přinesla.“
…

Jak vidíte, co je moc, to je moc a nikdo není takový chudák, aby si musel nechat líbit všechno. Ale i když utečete do jiného lesa, pořád bude i tam chleba o dvou kůrkách. Možná si s vámi někdo zatančí, možná vám budou i vyprávět chlupaté vtipy, ale mnohem víc vám jich vrazí kudlu do břicha. Takže si dobře rozmyslete, jestli je pro vás lepší občas skousnout nestravitelnou stařenu nebo se těšit na pět Oskarů o kterých nevíte, jak moc tuhé maso vlastně mají. Abyste si pak na nich nevylámali zuby…