Jak jsem ochutnala Marjánku

Anotace: Měla jsem velké přání.Na svých četných flámech jsem často sháněla někoho, kdo by mi dal cigárko marjánky. U barů jsem vykřikovala: "Lidi, dejte mi alespoň prásknout." Ale bylo to marné. V těch letech to bylo, jako kdybych chtěla někoho zavraždit.

Až po čtyřicítce, kdy už jsem na flámy nechodila, mi nečekaně kdosi dal dvě cigára.
Jedno bylo napůl s tabákem, to prý můžu vykouřit sama a druhé čistá marjána. To, že nesmím sama vykouřit, o to, že se mám podělit s partou. Ha, ha, s jakou partou?
Doma 17 letá dcera, tak to by bylo proti rodičovským povinnostem a zásadám a v práci samé "normální" kolegyně.
Švagrová o tom nechtěla ani slyšet a kámoška z Krušovic byla daleko.
No nic. Tu nadupanou jsem dobře schovala a s tou říznutou čekala na vhodnou příležitost.
Ta přišla takhle v neděli, venku krásně, doma klid a pohoda, jen dcera se tam vyskytovala. To mi tedy trochu vadilo.
"No co, zalezu do koupelny, napustím vanu a v pohodě si "jí" tam "dám" rozhodla jsem se a nemohla se dočkat, jaké to bude.
Ponořila jsem se do teplé vodičky, plné pěny, na stoličku postavila popelník a škrt.
Potáhla jsem a málem se udusila. Čoud z pálených pneumatik byl proti tomuhle bílý jak alabastr a lahodný.
Za tři potáhnutí už v koupelně nebylo vidět. Pak se mi najednou začal rozostřovat zrak, hlava se mi nějak zvětšila a začal v ní bzučet jakýsi hmyz.
"Holka, rychle ven!" blesklo mi hlavou v pudu sebezáchovy a rychle jsem se vyškrabala z vany.
No rychle, samozřejmě, že to moc rychle nešlo, byla jsem nějaká přiblá.
Zbytek cigára jsem zhnuseně típla, utřela se, oblékla a jakoby nic vplula do obyváku, kde seděla Heda.
No vplula, to také není ten pravý výraz, ale myslela jsem si, že "pluju".
Dcera koukala na TV a nijak nereagovala.
Tak jsem se zakoukala, totál přiblá, na TV také.
Po chvíli se hlava začala vracet do normálu, splaskla, mouchy, či jaký hmyz tam byl, vylétl, ale zase jsem pro změnu nějak nemohla hýbat rukama, jak byly těžké.
Heda se na mě s úsměvem podívala a povídá:
"Mami, že ty jsi šlehla marjánku?" "Hm" zabručela jsem překvapeně,
jak jsi to poznala?
Uculila se a povídá: "No poznala."
"No, když už to tedy víš, tak mi řekni, co se bude dít dál" povídám a popisuji své dosavadní pocity.
"No mami, ten tlak z hlavy teď bude postupně klesat dolu po těle, přes ramena, hruď, až Ti nakonec ztěžknou nohy, pusa se začne cukat a budeš se smát a mít bezva náladu."
Nohy mi fakt postupně těžkly a pak jsem je najednou necítila vůbec. Musela jsem se na ně dívat, jestli je ještě mám. Když jsem do nich štípala, nic! To tedy moc příjemné nebylo.
Napjatě jsem tedy očekávala to předpovězené cukání ústních koutků a smích.
To nějak nepřicházelo, za to po hodině mi začalo být zle od žaludku.
To mě už tedy pěkně naštvalo!
"Víš co", povídám otráveně dceři, "jdu si lehnout!"
Usnula jsem asi na dvě hoďky a vzbudila se v původním stavu před "prásknutím". Bylo to moc příjemné zjištění.
Po letech se dcera přiznala, že poznala, že čadím marjánu, když se z koupelny začal valit hustý dým.
Tak takhle na mě tehdy zahrála levou!
Teď mám další sen, který si hodlám splnit. Chci zkusit inhalovat alkohol. Prý je to fajn, není po tom špatně a do krve se to dostane během pár minut.
Jelikož na to nemám přístroj, hodlám alkohol, asi vodku, nalít do hrnce, nechat povařit, na hlavu hodím ručník a budu zhluboka dýchat.
Doufám, že mi hlava nespadne do hrnce a já vám o tom budu moci vyprávět. :)