Moje kuriózní brigáda

Anotace: Jak je známo, je pro všechny studenty, kteří by rádi naplnili prasátko, pokud mozno pouze...

Jak je známo, je pro všechny studenty, kteří by rádi naplnili prasátko, pokud mozno pouze porcelánové penězmi velmi těžké najít brigádu, která by je snad i trošku bavila a kde by dostali dobře zaplaceno. Tento krutý studentský osud potkal ovšem i mě samotného a tak moji rodiče dali hlavy dohromady až jsem se nakonec dozvěděl, že půjdu vypomáhat na starý hrad Karnberk opileckému kastelánovi Ivovi, který byl dříve manažerem jednoho fotbalového týmu ale jelikož se na tuto práci vubec nehodil a více než na hřišti strávil čas s partnerkami svých hráčů musel se této krásné pozice vzdát a stal se tedy kastelánem. Tento člověk byl vulgárnější než jakýkoli dobře vyučený dlaždič a alkohol jim protékal jako řeka Otava. Platit ovšem uměl. Však také na rum a další nápoje potřeboval mnoho peněz a někdy mi omylem zaplatil už jen za to, že jsem vůbec dorazil na hrad.
Jak moje brigáda vypadala Vám mohu naprosto v klidu říct. Sotva jsem se ráno probudil, už jsem musel naskočit na své kolo a jel jsem rychle na hrad, kde jsem provázel skupinky turistů, které se k našemu hradu zatoulali. Dělat průvodce je práce velmi těžká , však také jsem se na ni musel hodně učit a testy z této aktivity se rovnaly skoro až maturitní zkoušce. Kastelán Ivo, který byl opět nacamraný, aby mu to prý lépe myslelo seděl, nebo spíše ležel ve své posteli a já byl dotazován na věci týkající se historie hradu. Jakmile jsem něco spletl, hodil mi po hlavě kastelán již připravenou skleněnou lahev od piva až mi na hlavě vylezla boule taková, že pokud by na ni přistála moucha, tak se v časopisech much píše o zdolání Mount Everestu. Pokud jsem měl na hlavě boule jednu az dvě byl jsem přijat a jelikož jsem měl dvě a třetí láhvi Gambrinusu jsem se úspěšně vyhnul, mohl jsem si říkat PRŮVODCE . Práce to byla krásná. Turistů přišlo opravdu pomálu a tak jsem za den provedl jednoho jediného člověka , nejčastěji Iva, který stále po ranní kocovině vůbec nepoznával místo, kde pracoval. Vše se pochopitelně projevilo i na tržbách. Veškerý svůj plat jsem totiž musel věnovat právě do tohoto hradu, aby hrad nebyl uzavřený a aby Ivo měl vůbec peníze na alkohol.
Přišla však noc, na kterou nikdy nezapomenu.....
Ivo mi řekl, ze dnes zůstanu v práci i přes noc, že musí na exkurzi do hospody ,,U Káji Maříka", kde se bude hrát mistrovství světa v mariáši a je potřeba hrad pohlídat . Když dole ve městě odbyla devátá hodina večer, šel jsem se podívat, co mi Ivo na hradě v kufru nechal. Dary byly vskutku překrásné . Jediné dva telefony, které kastelán měl abych se mu případně dovolal, baterku bez baterií a abych se nebál , tak mi přibalil na DVD i hororové filmy s filmem pro pány v případě, že bych se snad cítil sám. Snad jsem z toho nic nechtěl ani vidět a vydal jsem se na procházku pustým hradem. Těch zvířátek, co jsem potkal.......potkany...... Netopýry,'proste idylka.
Náhle jsem však slyšel velký hluk a uviděl jsem dole na schodech , že nahoru stoupá postava v brnění. Nechápal jsem nejdříve oč jde a mlátil jsem se do hlavy baterkou, která se stejnak nedala ani jinak využit z důvodu minimálního využití tužkových baterií. Když zbrojnoš vystoupil až nahoru, začal jsem utíkat. Nevim, kde se v návštěvníkovi ze středověku sebrala taková rychlost ale vyvíjel ji při běhu za mnou skutečně hodně. Nevěděl jsem, proč mě tak moc chce, snad že na něj nevyšla princezna ale aby mne zastavil, sundal svou kovovou rukavici, kterou mi hodil po nohách až jsem upadnul. Rytíř se nade mnou sehnul a já ucítil silnou vůni kořalky. Byl to IVO! Bylo mi záhadou kdo mohl přejít pres našeho hlídače, kterým byl neohrožený pudlik Beniček a dostat se až na hrad. A tady jsem to měl. Odnesl jsem ho za jeho pozpěvování písně ,,Ta naše hospoda, odshora odspoda, to je hezké zařízení" do jeho kanceláře, kde jsem okamžitě začal ledovat koleno.
Pak mi Ivo řekl, ze mistrovství světa v mariáši obsahovalo nakonec investici jeho veškerého šactva a musel se dostat i přes příslušníky policie na hrad. Zde mne nechtěl prý vystrašit a tak si navlékl brnění. Vubec prý potom nechápal, že utíkám a to ho prý dopálilo.
Pak už jsem na hradě brigádu skončil a Ivo se vrátil k fotbalovému týmu. Jenže jako manažer opět selhal a když zařídil zápas svého okresního mužstva na turnaji amatérů v Barceloně, domu se vrátili pouze hráči, protože se Ivo zabydlel ve španělské věznici, kde mu muži, kteří již několik let žili bez žen říkali ,,Bajajo"! Nikdo neví proč ale jistě mu tam je dobře...