Malá noční hudba

Anotace: pochybnosti života a jiné......

 

Musím vám sdělit, že patřím k těm lidem, na které reklama vůbec nezabírá, spíše naopak,

a proto televizní vysílání, co si doma platíme, je pro mě zdrojem neskutečné frustrace.

 

"Pojď už, začíná Šerlok Houmles!" láká mě moje drahá, když vylézám ze sprchy. Záměrně to říká takhle zvláštně, to abych pochopil o jak výjmečný seriál se jedná.

"A ten díl předtím jsme spolu už viděli miláčku?" přestanu si utírat hlavu, abych slyšel co mi odpoví.

"To je přeci jedno né? Ty nevíš, že každý díl toho seriálu je samostatný malý film? Tak dělej nebo..."

Oslovila mě fakt velice zvláštně. Žádnýho Neba neznám!

"Příjdu snad o reklamu?" naježím se tak, až moje mokré vlasy přestanou poslouchat její hřeben. Taky ho má asi naučenej.

"Ne! Teď už dávaj film rovnou a bez úvodních titulků a ty příjdeš o začátek děje!" vysvětlí mi nedočkavě, ale zasvěceně.

Aha, tak ona myslí jiného Sherlocka, toho na ČT, tam je to totiž bez reklam. No nevím, jestli mám nějak spěchat. Tenkrát jsem ho měl rád, hrál na housle a měl za parťáka toho doktora Watsona, ale on ten detektiv tak strašně kouřil... A s tím já právě teď chci přestat!

 

"Mamko, já nevím jestli to stihnu, protože se musím ještě oholit, nemohla bys to prosím tě nahrávat?"

"Ale já to přeci nahrávám, jenom jsem si myslela, že to skouknem spolu, jak jsi slíbil." padne první lehká výčitka.

"Prosím tě a je to ten Šerlok s houslema, nebo ten pozdější, se saxofonem?" lehce improvizuji a těším se zvědavě na odpověď.

"Ne, to je ten náš na Nově, ten s tou závislostí na morfiu, jak má místo doktora Watsona číňanku." poví lákavě.

"Aha, ale ten se moc často neholí že?"

"Prosím tě, co to plácáš? Záleží na tom jak se často holí? Hlavně, že všechno vyřeší!"

"No, ale já se teď zrovna holím a nechci se říznout!" zaprotestuji zkrze pěnové bubliny.

"Tak to seš přesně celej ty. Furt se jen holíš, ale neyřešíš nikdy nic!"

 

Tak a je to tady, první neoficiální žádost o hádku. Mám teď na výběr: buď tu výzvu přijmu a budu se hájit logickými argumenty, o kterých ona ví, ale nyní je nechce slyšet, a nebo se na sebe podívám do zrcadla, utřu pěnu a usednu do kožené sedací soupravy snů. Ano, B je správně.

 

Ne, není to tak, že bych nechtěl sedět vedle své drahé a sdílet s ní zažitky jednoduché detektivky, vyšperkované o pár výbuchů aut a vzájemných divokých kopanců do hlavy (myslím tím filmové hrdiny). Prostě se jen bojím okamžiků reklamy. Ve chvíli, kdy jsem už celkem proti své vůli vtažen do děje, přijde nečekáné přerušení a nastupuje "diskotéka" s dobrými radami, pobízející ke koupi těch nejlepších předmětů, bez kterých už prostě nemůžeme žít, když už o nich teď víme.

 

V tomto okamžiku zavřu oči a jen tak poslouchám, přičemž obraz je už v mé režii na plátně mých víček: "...Ahój jsem tady!

Dnes jsem si pro vás připravil ten převratný vynález! Kolikrát se vám už stalo, že vás překvapí nečekaná návštěva, chcete otevřít dveře..., ale v lednici není klika že? Těm trampotám je konec! Už nemusíte lomit rukama, když dveře nejdou vykopnout. Už se nemusíte chytat za hlavu, když potřebujete naostřit kuchyňské nože. Jsem tu já, abych vás zbavil zbytečných starostí a vnesl do vašeho života radost.

S naším malým zázrakem si můžete naporcovat ne jednu, ale dvě, tři i více stěn najednou a to i na nepřístupných místech, kam se jinak se svou starou hubicí nedostanete. Je konec neustálému zadrhnutí motorů, které vám šíleně lezlo na nervy a vy jste proto neměli ani čas na prášky. Vaše tělo bude nyní zase jako nové!

Nyní už nemusíte utrácet horentní sumy za nefunkční výrobky. Náš ventilek používají i profesonálové! Nejnovější kosmická technologie vás dovede až na pokraj šílenství v každém věku.

Máte potíže se sousedy? Nyní vám budou závidět, pokud si koupíte náš senzační výrobek. Dokonalá hygiena. Když nemůžete povolit matku, nechte ji být a jednoduše ji postříkejte vůní a báječná svěžest je tu! Matku potom povolí třeba i otec...a jak se při tom leskne!

A to ještě není vše. Když nám zavoláte ihned, obdžíte výrobek a my nikomu nepovíme o vaší obezitě. Za jediný telefonát obdžíte na dobírku ne jednu, ne dvě, ale rovnou pět dlouhotrvajících svěžestí s báječnou hebkostí a jedinečnou bílou sílou proti plísním ve vlasech a v rozkroku.

Máte doma staré spotřebiče co zabírají místo? Jednoduše nám zavolejte. Stačí pouze vytočit tefloní číslo a vaše pánev je pryč i s kyčlema. Pryč se starým nábytkem! Vysajte si koberec naší novou telefonní hubicí a zbavte se tak podkožního tuku!"

 

"Bože, je to tak šílené, že to až musí být pravda!" nahmatávám tápavě v šeru pokoje někde ležící telefon, abych se konečně oprostil od starostí, ale marně.

Když potom otevřu oči vidím, že má drahá vedle mě nesedí, ale je v koupelně a čte si knihu. Cítí se podveden.

"Mamko! Kde jsi? Já tu sedím abych tě potěšil a ty jsi zmizela? Ty si čteš, ale tvůj film už dávno běží..."

"No tak promiň, ale já myslela že už spíš! Vypadal jsi tak. Šla jsem si zakouřit než skončí reklamy."

"Ale reklamy už dávno skončily. Teď běží už film!" zanaříkám zhrzeně, ale stále mi v hlavě bliká to telefoní číslo na rodiné štěstí.

"Fakt? A jakej?" podiví se.

"....počkej... jmenuje se to... Korálové útesy v Kaspickém moři?"

"No tak vidíš, že jsi spal, protože ten náš film už dávno skončil!"

"Fakt? A jak to dopadlo?"

"A co jako myslíš, ten film, nebo tu knížku co čtu?" provokuje.

"No samozřejmě že ten náš film, vždyť jsem se kvůli tomu ani nedoholil!"

"Nó...tak...planeta byla zachráněna díky americkýmu kosmonautovi a on se vrátil živý a zdravý k rodině."

"Paráda, a co na to říkal náš detektiv?"

"Víš co, půjdeme radši spát ne, ať nemáš blbý otázky."

"A mamko a víš kdo to je metrosexuál?" snažím se rychle vyrovnat svoji duševí nestabilitu.

Zpozorněla: "...Vím, to je chlap, kterej se stará jen o vzhled svého zevnějšku. Používá drahé šampóny a voňavky. V podstatě zakomplexovaný sameček."

"Ale to já nejsem viď?" špitnu v naději.

" Budu o tom chviličku přemýšlet, ale až ty ponožky u postele hodíš do pračky a konečně se pořádně oholíš!" chumlala se do deky.

"Ale já...jsem.."

"Dobrou... nebo..." pravila slastně.

"Dobrou broučku, zítra nás čeká těžký, ale fakt krásný den!" odpovím šokován oslovením.

 

Odpovědí mi bylo lehlé spokojené chrupkání. Dlouho jsem se převaloval v posteli a přemýšlel o všem možném. Nejvíc mě ale trápilo, proč už mě dvakrát oslovila jménem Nebo. Kdo to je proboha je! Snad nemá milence, ale bylo by to možné, všechnen volný čas věnuji své práci. Nebylo by divné, kdyby si někoho našla. Nemůžu tohle brát na lehkou váhu. Nějakej Nebo ji popletl hlavu a naše krásná rodina se ocitne v troskách! Snad teď usnu, i když o tom pochybuju a ráno si to vysvětlíme. Dám si druhého budíka.

 

"Kdo je to Nebo!" praví ostrý kužel mé baterky neočkávaně. Já vím, že do svítání je ještě dost daleko, ale proč čekat!

"Co blázníš, jaký Nebo, co to meleš?" probrala se.

"Ty máš milence, přiznej se, už tě nepřitahuju!" zavyl jsem žalostně.

"Ty jsi cvok! Mám jenom tebe a jsem za to ráda" zavrtěla smyslně pánví jako had.

"Jak tě to vůbec napadlo to jméno Nebo?"

"Stále mě tak nazýváš mezi řečí...co si mám o tom myslet?"

"Jo takhle", zasmála se tiše....: "Tak pojď spát miláčku:NEBO TI DÁM PÁR FACEK!