Lhát se nevyplácí...

Anotace: Byla jednou jedna žena, která bydlela s milujícím přítelem a měla vysněnou práci, ve které pracovala s mužem, kterého milovala stejně jako on ji. Lhala svému příteli, který se jí jednoho večera před celou rodinou rozhodl požádat o ruku...

Ráno jsem se probudila vedle svého přítele. Udělala jsem si snídani a počala den přetvařování. Oblékla jsem se do práce a vypařila jsem se ještě před Markovým probuzením. Nasedla jsem do auta a vyjela do práce. Vystoupila jsem z auta, vešla do obrovské budovy a usmála jsem se, když jsem zahlédla Bena, svého kolegu. Vyndala jsem si telefon z kapsy a vyťukala zprávu: Na obvyklém místě? Vzhlédla jsem od mobilu, podívala jsem se na Bena, jak si čte mou zprávu a začervenala jsem se, když se usmál. Vyrazila jsem do skladu. Snažila jsem se jít co nejtišeji, ale klapající podpatky mi to znemožňovaly. Když jsem tam došla, Ben už tam stál. Krásný jako vždycky. Usmála jsem se a vrhla se mu do náruče. Políbila jsem ho a on mé polibky opětoval.

„Můžeme se vidět večer?“ zašeptal Ben mezi polibky.

Odtáhnu se. „Dneska jdu na večeři s Markem a našimi rodiči. Jo, dost trapný, ale víš jak si potrpí na obrovskou společnost.“

„Tak mi pak aspoň zavolej,“ usměje se a znovu mě políbí.

Z práce se vrátím ve čtyři. Marek už se doma oblékl. Vzal si sako a kravatu, což moc často nedělá.

„Ahoj lásko,“ jemně mě políbí na tvář.

„Ahoj,“odvětím.

„Tak šup šup oblékat,“ zazubí se.

„My jdeme už teď?“

„Ano,“ usměje se. „Rodiče budou čekat v restauraci.“

„Tak mi dej minutku.“

Ve svých oblíbených šatech a jako obvykle na vysokých podpatcích se usadím k obrovskému zarezervovanému stolu jen pro nás a naše rodiny. Moje mamka i ségra a Markovi rodiče a bratr, všichni už sedí u stolu. Restaurace je plná k prasknutí, takže usuzuji, že na jídlo budeme muset čekat hodně dlouho.

Najednou si Marek stoupne. „Milá Amelie, známe se už roky a poslední tři roky tvoříme šťastný pár. Od první chvíle, co jsem tě spatřil, jsem věděl, že ty jsi ta pravá. Ani nevíš, jak strašně moc šťastného mě děláš. Jsem šťastný, že jsi moje přítelkyně. A já tě strašně moc miluju. Myslím, že tři roky je dost dlouhá doba, abychom si naším vztahem mohli být jistí a já si jím jistý jsem. A proto...“ vytáhne z kapsy krabičku a poklekne na jedno koleno. Otevře ji a vykoukne na mě nádherný diamantový prsten. „...vezmeš si mě?“