Jak jsme zachraňovali úrodu.

Anotace: volně podle skutečných událostí, vzpomínky na školní léta XIX.

Jak jsme zachraňovali úrodu.

Traktory, traktory i vy traktoristé
údernické prapory, zasloužili byste.
Traktory, traktory rozbít přijeli jste,
zastaralé názory, zastaralý systém!

Jedním z úkolů tehdejší mladé generace bylo pomáhat národnímu hospodářství a tak ani naše škola včetně pedagogů nezůstávala pozadu.

Místní JZD hospodařící na polích bývalých statkářů se mělo co ohánět, vzhledem k tomu, že městečko leželo v Polabí – zlatém pásu země České – byl plán dodávek stanoven velmi vysoko.
Tato poněkud nemilá skutečnost připravovala nemalé starosti předsedovi družstva Doležalovi, bývalému pacholkovi na statku, kde se staral o koně. Nyní objížděl na služebním motocyklu značky Jawa rozsáhlé družstevní lány ve snaze přimět družstevníky k ještě většímu výkonu a plnění plánu.
Nebyl zvyklý poroučet, celé mládí strávil ve službě a k jeho nynější činnosti ho poháněl spíše strach z možného postihu shora než osobní přesvědčení, družstvo bylo donuceno uzavřít závazek a jeho stranickým úkolem nyní bylo zajistit jeho plnění.

Zpočátku se snažil svalovat vinu na nedostatečné technické vybavení, nízkou kvalifikaci a vysoký věkový průměr zaměstnanců družstva, u nadřízených orgánů však s touto argumentací nepochodil, bylo mu vytčeno, že nedokáže lidi nadchnout a motivovat, a tak mu nezbývalo, než aby si nějak poradil sám.

Za této spletité situace dostal ještě hlášení od agronoma o napadení vysázené řepy zlověstným a nebezpečným škůdcem háďátkem řepným. Řepu bylo potřebné urychleně jednotit a tak zabránit šíření škůdce.

Doležal se rozhodl čelit blížící se katastrofě všemi dostupnými prostředky a rozkázal nasadit nejmodernější techniku. A tak na pole vyjely traktory táhnoucí stroje zvané zaměstnanci družstva babosedy.
Byly to vlastně primitivní ocelové podvozky na podélné traverze opatřené čtyřmi nebo šesti sedačkami ve kterých seděli stařenky třímající v rukou motyčky, kterými se během pomalé jízdy lánem snažili dosáhnout k zemi a jednotit řepu.
Byla to, vzhledem k nepohodlné poloze a věku osazenstva, nelehká a vyčerpávající práce.

Již po několika počátečních dnech marného úsilí bylo Doležalovi jasné, že háďátko získává převahu. V zoufalství se obrátil o pomoc na místní vojenskou posádku, kde byl sice plukovníkem Horňákem vlídně přijat ale zdvořile odmítnut, armáda byla ve stavu pohotovosti a nemohla poskytnout pro tento účel ani jednoho muže.

Doležal přemýšlel dál, kde by získal levnou pracovní sílu a splnil plán, potom si vzpomněl na místní školu. Po krátké rozmluvě se zástupcem ředitele Tygrbergrem zvaným Tygr bylo jasné, že jeho snaha padla na úrodnou půdu.
Tygr nelenil a svolal poradu pedagogů, okamžitě byl vypracován akční plán a vyhlášen stav ohrožení. O celém dění a následném postupu nás informoval školní rozhlas.

Všichni žáci od čtvrté třídy nahoru se zítra ráno v osm hodin shromáždí před školou v pracovních oblecích a s motyčkou na jednocení řepy. Z tohoto důvodu odpadá dnešní odpolední vyučování aby si žáci mohli obstarat motyčky.
Vyhlášení školního rozhlasu vyvolalo v žácích bujné veselí, všichni se těšili na zítřejší boj se škůdcem a rozběhli se obstarat si pracovní náčiní.

Na druhý den se před školou proháněly houfy dětí v pracovních oděvech vyzbrojených motyčkami, které sloužili jako zbraně, mezi žáky docházelo k drobným potyčkám.
Už před odchodem na pole došlo k lehčím zraněním a několik žáků muselo být provizorně ošetřeno.

Teprve příchodem Tygra se situace uklidnila. Tygr si stoupl na židli a pronesl k žákům projev o důležitosti boje se škůdcem, jejich příspěvku k budování a vážnosti situace.

„Výživa národa musí být zajištěna“ hřímal ze stoličky, pokračoval dalšími bláboly, kde napadl americký imperialismus a vnitřní škůdce, aby zakončil že „cukr je naše bílé zlato“.

Po projevu se žáci seřadili do dvojic a s motyčkami na ramenech vyrazili v čele s Tygrem k řepným lánům, připomínajíce stádo trpaslíků na pochodu krajinou.

Na poli byly každému žáku přiděleny dva řádky, předseda Doležal vlastnoručně předvedl správný postup při jednocení plodiny a potom se žáci v začínajícím vedru vrhli na vzešlé výhonky, spoušť začala.

Odpoledne připomínalo pole spíše výběžek pouště Kalahari než lán ujednocené řepy, hlavní příčinou byla soutěž o nejrychlejšího jednotiče vyhlášená Tygrem.
Někteří jedinci ve snaze vyniknout za sebou zanechávali jen pruh zdupané země, na které nerostl ani plevel.
Jiní se zase nebývalou rychlostí snažili projednotit na druhý konec pole, aby unikli z dohledu pedagogů a ve skrytu pod stromy mohli nerušeně kouřit.

Kromě několika ukopnutých palců, úpalů a spálených zad se během akce nic zvláštního nepřihodilo. Plán byl splněn a úroda zachráněna.
Ještě týden po skončení akce žáci ukazovali pedagogům mozoly a vymlouvali se, že nemohou správně držet psací potřeby, ve snaze vyhnout se psaní diktátu.

Dalšími akcemi podobného charakteru byl sběr mandelinky bramborové, zákeřného to škůdce zavlečeného do naší krásné země americkými imperialisty.
O této skutečnosti svědčil už fakt, že brouk měl na krovkách pruhy podobně jako americká vlajka.

Tato práce bývala méně oblíbená, měla sice výhodu, že se výsledky nedaly dost dobře posuzovat a měřit, ale mnoha žákům i pedagogům se hnusila.

Na okraji pole dostal každý žák kelímek nebo skleničku a byly mu přiděleny dva řádky napadené škůdcem. Na povel pedagoga se začalo se sběrem a plné nádobky se vysypávaly do sudu na okraji pole, ve kterém bylo na dně trochu motorové nafty. Působením naftových výparů škůdci pomalu hynuli, nakonec byly sudy zapálené.

I když ke sběru byla předepsána rukavice, většina žáků sbírala škůdce holýma rukama, které pomalu žloutly působením jakési mazlavé a smradlavé tekutiny, kterou polapený brouk asi ze msty vypouštěl a která se jen těžce dala smýt.
Oblíbenou zábavou sběračů bylo házení škůdce za krk a mazání po obličeji zažloutlou rukou.

Jestli podobné akce skutečně nějakým způsobem přispěly k záchraně úrody zůstává otázkou.

Mezi žáky byly však, vzhledem k tomu že se konaly v období zkoušek, velmi oblíbené, skýtaly možnost úniku před bedlivým zrakem pedagogů, oddych od nudné výuky a záminku pro všemožné výmluvy.

Pozdějším zážitkem části dorostu byly chmelové brigády, ale o tom až někdy jindy.