Jméno mé

Anotace: Po minimálně deseti letech nalezeno ve starém počítači. Nijak neupravovaná syrová verze mého tehdejšího já.

Byl to normální obyčejný týpek. Bohužel, pán na obláčku s ním sehrál pěkně hnusnou hru a zkurvil se mu celý život. V jedné sekundě se celý jeho život úplně zhroutil a štěstí se k němu otočilo zády, ukázalo mu prdel a bůh se mu smál na obláčku a honil si péro a dělalo mu to ještě větší potěšení než když tehdá zprznil panenku Marii. A co že se vlastně stalo? Jak jsem říkal - byl to normální týpek takže ateista, měl rodinu, kterou miloval, přítelkyni, kterou miloval, psa, se kterým se miloval a křečka, který ho sral. A taky spoustu kamarádů, teda alespoň si myslel že to jsou kamarádi. A taky kvůli nim to všechno začalo. Jeho nejlepší kámoš začal házet oko na to jak jeho přítelkyni jak hází prdelí a na jedné kalbě, když měli popito, slovo dalo slovo a ona mu dala. Samozřejmě o tom nevěděl. Ale tušil že ji ztrácí asi dva týdny po tom úletu s jeho nejlepším kámošem, když jí psal esemesku, jestli se nechce stavit a ona mu odepsala že je píčus a sere na něj. A že teď chodí, teda spíše šuká, s jeho nejlepším kámošem. V té době všichni věděli, že mu zahýbá a měli z toho prdel a smáli se mu za jeho zády. Byl z toho špatný a furt chlastal. Sice měl v každé hospodě sekyru ale měl práci a dařilo se mu to nějak splácet. A ještě mu zbylo na to, aby pozval svoji rodinu na víkend do Kutné hory na dovolenou. Měli s sebou i psa. Křečka ne protože ho rozšlápl když jednou došel domů nalitý a nijak mu to nevadilo ba naopak - dokonce byl tak rád, že si nad ním myslím i vyhonil. Ale to nevím jistě protože jsem v té době byl na heroinu a nepamatuju se. Každopádně - na té dovči chodili na tůry, hráli si se psem, prostě pohodička. Odreagoval se a zapomněl na rozchod. V neděli odpoledne jeli domů, on řídil a bylo docela hnusně a celkem namrzlá vozovka a on byl trochu připitý z alpy kterou našel u popelnice. A nějak přehlídl zatáčku, jel rovně ale bohužel, cesta vedla jenom doprava, takže narazil do svodidel, otočil to na střechu a zabil všechny, kromě psa, ten se udusil vlastními varlaty když se snažil olízat si koule na polňačce plné hrbů a zaskočilo mu. On sice přežil ale přišel o nohu a měl fakt hnusně pořezaný xicht od plechu a střepů. No prostě byl na dně - zohavený, bez nohy, neměl kámoše ani rodinu ani psa. Litoval že nemá alepoň toho blbého křečka. Dostal nějakou pojistku ale tu celou prochlastal. A taky ho vyhodili z práce, protože se ho děcka ve školce, kde pracoval, bály. Neměl z čeho platit nájem a začal bláznit. No tak ho zavřeli do cvokhauzu. A tam se právě stal zlom. Byl na jednom oddělení se smažkama a gemblerama a taky alkáčema. Nebyl tam oblíbený a dělali si z něho srandu. Proč? Protože to byli prostě alkáči, smažky a gemleři vole a taky měl komicky pořezaný xicht takže ty by ses mu smál určitě taky, zmrde. Dělali mu klukoviny typu nasrat pod polštář, žiletky v mýdle a nebo mu třeba zasunovali ve spánku různé předměty všelijakých velikostí a tvarů do jeho ánusu. A podobně. A udělali mu právě jeden drsný fórek, který mu ještě víc ovlivnil život. Jednou ráno si uvařil čaj a šel se vysrat, protože měl zase ten podivný pocit v konečníku jako už tolikrát předtím. Toho smažky využily. Měli u sebe docela dost drog a fetu a všeho možného a nakapali mu do toho čaje asi 12 kapek LSD. Když nad tím tak přemýšlím tak to už je skoro smrtelná dávka tyvole, to by zalomcovalo i s Ozzym. Možná. No, každopádně, prožil zajímavé tři dny v barevné Dimenzi X a ve svěrací kazajce především. Bůh se mohl posrat smíchy. A taky že se posral - nejvíc to odnesl Island, kde došlo k mohutným sopečným erupcím a taky Antarktida, kde se ulomil několikakilometrový kus kry a došlo k největší katastrofě v dějinách tučňáků. No a tak teda bůh si řekl, že by ho mohl ještě víc zničit kdyby v něho začal věřit. Takže ten všemohoucí zmrd vstoupil do jeho halucinace a tak dlouho do něho cpal ty bláboly, že nakonec uvěřil. A když ho po několika týdnech nakonec pustili, tak byl věřící. Jo a taky hrozě smrděl hovnem, protože mu nějaký chemií prolezlý dobrák hodil průjem do čepice. Chodil do kostela kde stále prohluboval svoji duševní chorobu jménem víra. Nebo schizofrenie, protože ono mu to LSD zrovna dvakrát nesedlo. a tak slýchal hlasy boha, který mu našeptával udělej to, udělej tamto, strč si to a to tam a tam a tak dál. Boha to neskutečně bavilo hrát si s lidma. On si vlastně hraje a dělá čuráky asi z miliardy lidí ale on byl jeho největší oblíbenec. jednou šel do divadla, v té hře hrál Vojta Kotek, a hlas mu našeptal, ad zakřičí do největší ho ticha "Vojto, ojedu ti prdel!". Byl vyveden ze sálu a zmlátili ho dvě gorily. O týden později i přítel Vojty Kotka a zlomil mu klíční kost. Slýchal hlasy čím dál častěji a čím dám intenzivněji. Byly tak silné že se nemohl bránit a slepě plnil vše, co slyšel v hlavě. A jak intenzita sílila, časem přicházely stále zvrhlejší příkazy. Už se nejednalo o nevinné píčovinky. Byly to fakt nechutnosti. Například prznění babiček, okrádání dětí o kapesné, a v neposlední řadě taky vraždy. Odseděl si zbytek svého života ve vězeňské nemocnici pro choromyslné a zacházelo se tam s ním jako s kusem smradlavého hovna až se nakonec pokusil o sebevraždu. Jenže praskl provaz, stejně jako jeho kolenní vazy a nakonec kvůli tomu přišel i o druhou nohu. Byl pod neustálým dohledem. Hlasy utichly. Dozorci ho měli jako zvířátko a hráli si sním. Byl nucen žrát z misky své vlastní výkaly, které, ruku na srdce, chutnaly v porovnání s vězeňskou stravou jako největší delikatesa. Z toho všeho plyne kurva dobré ponaučení. Jaké?
KDYŽ UVALÍM SVOU MSTU NA TEBE, SEZNÁŠ, ŽE JMÉNO MÉ JE BŮH, ZMRDE!
A ty budeš další na řadě!