Podivuhodná příhoda pana Mrože

Anotace: Povídka o fiktivní vesnici Břízce.

Břízka je, dle jejích obyvatel, jednou z nejnudnějších vesnic v celém vesmíru. Zdá se, že jejich jedinou zábavou je takzvaná Břízkovská tabulka. Jde o velkou dřevěnou tabuli, která na svých dvou nožkách stojí přímo uprostřed vesnice, a to až s nečekanou geografickou přesností. Legenda říká, že tabuli nechal postavit jakýsi Mikša, prý první břízkovský občan, aby v téhle díře byla alespoň nějaká švanda, jak mi laskavě sdělil nynější místostarosta pan Otoman. O Mikšovi se mi již více nepodařilo zjistit, jako kdyby ten kluk jeden ušatá neexistoval. Avšak dozvěděla jsem se, že to byl nesmírně chytrý a všehovšudy fajnový chlap, jak mi opět velice laskavě sdělil místostarosta pan Otoman, když jsem se mu svěřila s problémem ztraceného Mikše. Dnes Břízkovská tabulka slouží k popisu a k hodnocení těch nejsenzačnějších událostí, které se v Břízce kdy odehrály. Během mého příjezdu bylo na velké tabuli senzačních událostí devět. Paní starostka Motyčková se mi svěřila, že tento počet je zde již od roku 1997. Nicméně břízkovští obyvatelé neviděli tuto dlouhou absenci senzačních událostí černě a tvrdili, že čím větší pauza mezi jednotlivými příhodami, tím lepší bude ta následující. 96letá paní Smutková mi tehdy sdělila, že by se ještě ráda dožila své třetí senzační události a desáté na Břízkovské tabulce. Ani ne za týden se paní Smutkové sen splnil. A tak již druhým týdnem vede o necelých 7 bodů na Břízkovské tabulce podivuhodná příhoda pana Mrože, jež bydlí v ulici Kopáčkové v domě číslo 6. Podle výpovědí několika věrohodných svědků, jiných méně věrohodných, přiznávám, se příhoda odehrála takto: Pan Mrož, 54letý vdovec, se krátce po půlnoci vracel na svém kole do svého domu do již zmíněné ulice. Nutno podotknout, že to bylo v dosti podnapilém stavu, i když mě pan Mrož několikrát ujišťoval, že alkohol není v tomto příběhu vůbec důležitým aspektem, protože okamžitě, jak spatřil onoho ďáblova pomocníka, vystřízlivěl. Když jel totiž po Ticháčkově ulici, okolo domu Rybičkových, zaútočil na něj strašlivý démon s děsivýma žlutýma očima a s červenou zářící srstí. Pan Mrož se tak lekl, že spadl z kola a spadl tak nešťastně, že si zlomil pravou nohu. Ze strachu, že jej démon zardousí, se klopýtavě rozeběhl na druhou stranu silnice, kde si však o obrubník nešťastně vyvrtnul kotník na noze levé. Po několika zvoláních, že ještě zemřít nechce, což pan Mrož zprvu nepřiznal a později dokonce popřel, avšak dvojčata Rybičkových jej slyšela jasně a zřetelně, v sobě nalezl poslední zbytky sil, nechal kolo kolem a odplazil se domů. Tam mezitím dlela jeho sestra, doktorka Stínová, rozená Mrožová. Rámus, který se odehrál venku, ji přiměl zpozornět a když zaslechla, že se z venku ozývá tak hrozné sípění a funění a kvičení, vzala do rukou otcovu vzduchovku a vyšla vstříc nebezpečí připřavena ochránit jakékoli prase, které přicházelo k újmě. Místo prasete našla svého bratra, což je si prý podle paní doktorky velmi podobný druh. Po ošetření a po dávce rumu, dvojité, pan Mrož sestře vysvětlil, co se mu přihodilo. To už byla na nohou nejen celá Kopáčková ulice, ale i sousedící ulice Ticháčková, ve které k nadpřirozenému zločinu došlo. Zpráva o démonovi, ze kterého se se značným přispěním místního drbařského spolku stal osminohý, dvoumetrový vraždící a krvelačný tvor, se rozšířila velmi rychle. Ještě téže noci na něj byl vyhlášen hon a bylo řečeno, že ten kdo jej skolí, dostane cenu v podobě rybízového koláče slečny Pivoňkové, která jej okamžitě počala připravovat. S úderem druhé hodiny ranní se před domem pana Mrože sešla početná skupina břízkovských občanů. Někteří účastníci přišli dokonce až z ulice Podhradí. Nemůžeme se divit, byla to prý první břízkovská vojensko-křesťanská veřejná operace. Nechyběly čelovky, brýle s termovizí, vidle, růženec ani nefungující remingtonka. Do čela operace byl automaticky vybrán pan Dřímal, jehož švagrová nějakou dobu pracovala ve vojenském náborovém táboře v kantýně. Námitky pana Wasserfalla, že jeho bratranec je u námořnictva, byly jednohlasně zamítnuty. Zaprvé prý proto, že tento démon zcela jistě není vodního typu, a zadruhé, což už nahlas nikdo nepřiznal, nikoho nelákala představa, že je bude vést Němec, a to i přesto, že pan Wasserfall je v Břízce již osmým rokem a mluví perfektně česky. Za to se mu od obyvatel dostalo velkého uznání, když vzali v potaz, že se narodil v Brně. Mezitím, co se vedla tato diskuze a co pan Dřímal jistojistě přemýšlel, zda bude účinnější démona uškrtit růžencem či umlátit remingtonkou, se démon ukázal sám. Usadil se na plotu a se zájmem sledoval hašteřící se skupinu. Na žádost břízkovských obyvatel mám zde napsat, že zvítězil selský rozum, že nevypukla žádná panika, že uteklo jen sedm méně zdatných občanů a omdleli jen tři. Později jsem se dozvěděla, že paní Chorušová neomdlela, jen se zamotala do růžence a upadla, a také, že paní Pivoňková neutekla, jen si vzpomněla na připalující se rybízový koláč. Z démona se vyklubala Rybičkovic Micina, kterou dvojčata Rybičkových natřela fotoluminiscenční červenou barvou. Obě pohihňávající se dvojčata schovávající se za plotem byla řádně potrestána a po dobu jednoho měsíce pomáhala nemohoucímu panu Mrožovi. Micina byla řádně umyta a navrácena do teplého pelíšku. Jen ten rybízový koláč byl doopravdy spálený.