Čínská hrozba.

Anotace: vzpomínky na školní léta XXII., volně podle skutečných událostí

Čínská hrozba.

Jak už jsem kdysi zmínil v jednom ze svých sebraných spisů, trávil jsem spoustu volného času se svým přítelem Jiříčkem, neboť nás oba nejenom stihnul podobný nespravedlivý osud ale i jinak jsme měli hodně společných vlastností a charakterových rysů.
Toulali jsem se po našem malém ospalém ale v minulosti slavném městečku a okolí a vymýšleli, jak zkrátit dlouhou chvíli sobě i našim spoluobčanům.

Byla to pohnutá doba, psal se rok 1966 a i v našem městečku se šířili neověřené správy o čínské kulturní revoluci a jejím vůdci jakémsi Mao-Tse-Tungovi.

Většina dorostu na to reagovala nošením placatých čepic a modrých pracovních bund ozdobených odznaky s vyobrazením výše zmíněného reka, které okamžitě dosáhly závratné ceny na lokálním černém trhu.
Stalo se zvykem nosit na hrudi a čepici odznaky Mao-Tse-Tunga a na zadku odznáček Lenina.

Mezi místní pokrokovou mládeží se rychle rozšířil popěvek, který zařadili do svého repertoáru všichni lokální i přespolní bardi, a který byl sborově pěn za doprovodu rozladěných kytar s nefalšovaným čínským přízvukem:

Číňani ňa komuňisťi ďou,
ďyť oňi je všechňi pobijou.
Čim? Čim?
No rejží, rejží!

V Číňe ňaroďil se Mao-Tse-Tung,
Čiňa slavila svůj velký ďeň.
Čim? Čim?
No rejží, rejží!

Popěvek měl asi dvacet slok, ale pro ilustraci a navození dobové atmosféry stačí začátek.

Nás dva toto dění nechávalo z velké části chladnými, jen Jiříček ve škole při hodině branné výchovy s tématikou „Jak čelit čínské hrozbě“ neopatrně utrousil poznámku, že kdyby sem každý Číňan jen plivnul, museli by jsme tu asi jezdit na lodičkách, což mu vyneslo návštěvu rodičů ve škole a zhoršenou známku z chování.
Nutno podotknout, že brannou výchovu vyučoval soudruh Tyrgberger, známý to blbec a předseda místní KSČ.

Okamžitě jsme kuli pikle a plánovali odvetná opatření s cílem pomstít vzniklou křivdu a zjednat nápravu.
Při koupi našich oblíbených „Partyzánek“ v místní nově otevřené samoobsluze nám padla do oka masová konzerva, kde kromě českého označení bylo i anglické a potom zřejmě to samé ale čínskými znaky, okamžitě nám zasvítili očička a plán pomsty byl hotov.

Na okraji našeho městečka protékala řeka Labe překlenutá obloukem mostu s plochým více než metr vysokým betonovým zábradlím. Tento most sloužil nejenom k přechodu přes řeku suchou nohou, ale i jako místo zkoušky odvahy místních jinochů, skok to temných labských vod z výška asi 10 m byl pokládán místním dorostem za složení zkoušky dospělosti, nutno připomenout že ne vždy bylo v korytě toku dostatek vody.

Nás ale v té chvíli nezajímala ani zkouška odvahy ani dospělost, nýbrž ploché zábradlí vhodné k uskutečnění naší pomsty.

Jiříček obstaral jakýsi kbelík a já zase štětku, společně jsme odcizili na fotbalovém hřišti vápno, co tam bylo na lajny, a za teplé červencové noci jsme sbalili výstroj a vypravili se k mostu.
Nutno podotknout že jsme ještě předtím koupili onu konzervu.
K mostu jsme samozřejmě doplavali, abychom nezanechali žádnou použitelnou stopu.

Společnými silami jsme v kýblu namíchali husté vápno, vylezli na most a na zábradlí pečlivě opsali čínské znaky z obalu konzervy.
Po ukončení této činnosti vylili zbytek vápna do řeky a odplavali spolu s výstrojí po proudu, abychom zahladili stopy, nakonec jsme se vrátili nepozorovaně domů.

Druhý den ráno jsme zahájili naší obvyklou činnost, toulky městečkem a po okolí, tentokrát ale s napjatým očekáváním, co se bude dít po objevení nápisu.

Reakce obyvatelstva na sebe nedala dlouho čekat, už v obvyklé ranní ve frontě na pečivo před místní samoobsluhou to bylo hlavní téma rozhovorů, přičemž každý s jistotou znal důležité detaily a podrobnosti.

Nápis byl objeven v časných ranních hodinách a nahlášen tajemníkovi MNV soudruhu Kalinovi, který neprodleně informoval místního policistu Kadrabu a předsedu KSČ Tyrgbergra, a společně se vypravili k mostu, kam mezitím proudily davy jinak převážně lenivých místních obyvatel.

Na mostě zatím zastavovali projíždějící vozidla, řidiči vystupovali, „četli“ a kroutili hlavou, blokujíce dopravu, všeobecný chaos stoupal.

Trojice mužů se nejprve pokusila, ve snaze celou záležitost ututlat, omezit přístup na most, potom ale, vzhledem k velkému zájmu a odporu obyvatel, zanechali marné snahy.
Tajemník pronesl, že je to skandál, politická provokace a dílo reakcionářů, a šel to ohlásit na okres, neboť, jak se správně domníval, hrozilo že událost přeroste rámec jeho kompetencí.

Předseda KSČ Tyrgberger spatřoval v nápisu rafinovanou provokační akci imperialistů s cílem rozvrátit politické uvědomění místního obyvatelstva, zmařit tím výsledky jeho dlouholeté politické činnosti a zničit mu kariéru.
Jen policista Kadraba krčil rameny a tiše nadával, proč se to muselo stát teď a právě tady v jeho rajónu, pár let před penzí.

Místní obyvatelstvo mezitím vytvořilo hloučky, ve kterých se živě diskutovalo o obsahu nápisu.
Někteří jedinci s jistotu tvrdili, že to znamená „Ať žije velký Mao“, jiní zase že „Ať žije kulturní revoluce“, jinde se dokonce opatrně šeptalo že „Smrt komunismu“.

Našlo se dokonce několik očitých svědků, kteří mohli odpřísáhnout, že v noci viděli projíždět městečkem luxusní auto s diplomatickou poznávací značkou, ve kterém seděli šikmooké postavičky se slaměnými klobouky na hlavách.
Jiní zase tvrdili, že se jedná o promyšlenou provokaci ze západu s cílem využít situaci v Číně a stupňovat mezinárodní napětí mezi velmocemi, podle nich to napsal nějaký agent v černých brýlích který v noci projel městečkem na motorce značky Harley Davison.

S Jiříčkem jsme se nenápadně vmísili mezi vášnivě diskutující občany, naslouchali hlasu lidu a spokojeně si pobrukovali náš oblíbený popěvek.

Kolem oběda k mostu dorazila kolona tří vozidel s pražskou poznávací značkou, ze kterých vystoupilo několik podezřele vypadajících pánů, psovod ze psem a muž s několika knihami pod paží, jak jsme se později dozvěděli, expert na sinologii a tlumočník jazyka čínského.

Páni započali nápis ohledávat a fotografovat, psovod nasadil psa na stopu a expert se pokoušel rozluštit význam nápisu. Asi za necelou hodinu celé představení skončilo. Páni dokončili fotografickou dokumentaci, pes sice sledoval stopu až k vodě, kde si ale po chvíli pobíhání lehnul a vrtěl ocasem, víc nic, a expertovi se za použití několika slovníků asi z velkou pravděpodobností podařilo zjistit, že nápis zní „vepřové maso ve vlastní štávě“ (tuto skutečnost ale laické veřejnosti neprozradil).

Potom všichni nasedli do vozidel a odjeli, aniž by poskytli bližší informace o výsledcích šetření, jen tajemník MNV Kalina byl povolán a dostal příkaz zabezpečit odstranění nápisu.

Předseda KSČ Tyrgberger později dostal stranický úkol systematicky pracovat na zlepšení politické uvědomělosti místního obyvatelstva, silně narušené touto nebývalou událostí, a podávat měsíční hlášení o dosažených výsledcích na okres.

Výše popsaná událost se stala předmětem rozhovorů místního obyvatelstva na velmi dlouhou dobu, přičemž bylo zaznamenáno asi pět bezpochyby pravdivých verzí o původcích a znění nápisu.

Nápis, ačkoliv přetřen silnou vrstvou vápna, prosvítal ještě další dva roky.

Skuteční pachatelé tohoto podlého činu nikdy nebyli dopadeni.