Dýler Hak

Anotace: Povídka z rukopoisu knihy Soumrak Casanovy. Pozdní vzkříšení ztroskotance pomocí literatury!

Dýler Hak
Krajní stůl v místním pohostinství bude svědkem přeměny abstinenta v opilce. Důchodce, písmák, bývalý obecní kronikář a osvětář Franta Hanták se chystá ke svému čtvrtému opití za šedesát let života.
Právě vystoupil na svůj Everest. V nakladatelství Domovina mu vydali prvotinu Šplechty z domova i okolí, v nákladu pěti set kusů. Po zaplacení nemalé finanční částky, ocitl se celý náklad na gauči v obývacím pokoji. Odpoledne pomáhal přenášet úhledné kostky ve fóliích. Hanták si knížku napsal a také ilustroval. Když přenášel bílé kostky ve fóliích domů, napadla jej myšlenka. To, co přenáší jsou jediné cihly, které dokázal vlastní rukou vyrobit.
Písmákovi se splnil životní sen. Jeho kniha bude ležet na pultech knihkupectví. Najednou se vyjevila v celé syrové pravdě stará poučka. Není těžké vyrobit, je těžké prodat! Knihu dva měsíce psal, dva dny kreslil obrázky a do konce života ji asi bude prodávat. Nicméně dosažení vrcholu svého snažení musí patřičně zapít.
Poprvé se opil jako puberťák při mrskutě. Starý poctivec popíjel v každém domku, který s partou navštívil, statečně tvrdý alkohol. Výbušná směs v těle explodovala a noc přežil v příkopě hubou dolů.
V roce 1968 v Rumunsku zapíjel Pražské jaro. Do moře jej doprovázel obrázek plachetnice. Zívala na něj z viněty vína Mulfatlar. Dodnes neví, jak přišel ke kalhotám, do půl lýtek zmáčeným ve slané mořské vodě. Umíral pak tři dny na lehátku, plněn hektolitry černé kávy. Manželka se jej zřekla a nechala jej opečovávat starou pannou, trpící syndromem samaritánství.
Po třetí se opil rumem z poháru, který vyhrál fotbalový oddíl na turnaji. Pohár naplněný alkoholem putoval kolem dlouhého stolu a Frantík upíjel každou rundou. Pod stolem pak uzavřel nehynoucí přátelství s vyzáblým trenérem družebního oddílu z Jižních Čech.
Ted má po čtvrté možnost opít se do němoty. Je spisovatelem!
,,Pane vrchní velkého ferneta, raději dvakrát!“

Sedí sám u stolu. V rámci všeobecného úpadku společenského života, čumí se většina hostů za dřevěnou plentou na televizi.
,, Není ti to blbý, opíjet se tak sám?“
Ke stolu se blíží Pavlík Pukl, zvaný Hak. Tento bývalý vedoucí účtárny, majitel dvou maturit, člověk sečtělý a chytrý, zřítil se do spodních pater společnosti. Žije sám, je věčně bez peněz a naučil se mistrně somrovat. Proslavil se větami:
,, Tak mi odstřihli elektriku, počkám do podzimu. Pak se uvidí. Mám na zahradě nějaká jablka, ale nemůžu je najít ve dvoumetrové trávě!“
Spisovatel uznává, že osamělý alkoholik je osoba nepatřičná.
,,Pane vrchní, dva rumy tady pro Haka, napište to na můj lístek.“ poroučí spisovatel.
,, Franc, podívej se na ten stůl, podívej se dobře. Co vidíš?“ kuje somrák železo, dokud je žhavé.
Oslovený nechápavě kulí oči.
,,No mám před sebou jen tři kusovky!“
Pochopeno. Ke třem opuštěným cigaretám přibývá krabička cigaret. Pochopitelně na účet volaného.
Spisovatel Franta Hanták se neopil. Ani radost není zadarmo. Utratil dvě sta padesát korun a nepodařilo se rozšířit opilecké skore šedesátiletého života.

Knihu Šplechty z domova i okolí si zakupují příbuzní a známí. Kupodivu přicházejí do rodinného domku úplně cizí lidé. Frantík prodává několik knih Obecnímu úřadu a rodákům při příležitosti taneční veselice v přírodě. Také uspořádá besedu nad knihou, spojenou s autogramiádou. Za měsíc už čte knihu celá vesnice. Do místní hospody vletí rodák a uznávaná osobnost, vesnická celebrita.
,,Fanouši, to je bomba! Máme knihu o naší vesnici. Blahopřeji ti. Už se na ni těším!“
,,Dostanu sto devadesát korun, tady ji máte. Pořád ji nosím u sebe!“raduje se spisovatel.
,,Já si počkám, až bude v knihovně!“

,,Fanoušku, četla jsem tvoji knihu. Četla jsem ji dvakrát. Byla jsem na hřbitově a navštívila jsem všechny lidi, o kterých tak pěkně píšeš. Navštívila jsem i hrob tvých rodičů. Ty tam máš ale bordel, na hrobě máš dvoumetrovou trávu!“ Hrábě a motyčka byly vyprovokovány literárním dílem.

,,Franc, máš ještě doma nějakou knížku?“
Opilec Hak přisedá k hospodskému stolu.
,,Dělám u jednoho občana naší obce a ten by tu knížku chtěl.“ Nutno podotknouti, že Hak nebyl místní a do ,,své“ hospůdky tři kilometry docházel.
,,Knihu po tobě nepošlu. Sežeň mi adresu a já knížku doručím.Ty dostaneš padesát korun,jako rabat“.

Stalo se. Padesát korun dýler zručně propil. A tu napadl spisovatele geniální plán.
,,Haku, já ti dám jednu knížku jako mustr. Ty jseš osoba místní a znalá poměrů. Ráno se umyješ a navštívíš lidi v obci, o kterých se domníváš, že jsou kulturní tvorové. Každému knihu ukážeš, nabídneš a patřičně vychválíš. Jakmile získáš závaznou objednávku, doručíš mi adresu. Přineseš mi dušičku. No a za každou dušičku dostaneš opět padesát korun!“
S Hakem se stala nevídaná změna. Měl najednou jakýsi smysl utrácení volného času a jakýsi cíl. Barvitě líčil, že rozšíří své pole působnosti na další vesnice.
,,Já všude vlezu, já se nebojím vetřít se do soukromí. Budu jen potřebovat provozní kapitál. Chtělo by to dvě stovky foršus. Musím přece reprezentovat firmu.“ Foršus byl předán společně se dvěma pivy a dvěma rumy.

Překvapení se konalo. Hak předal jednoho dne osm adres! Jakmile obdržel spisovatel peníze, následovala smluvená výplata. Čtyři stovky zasloužilé odměny dýler ihned použil. Zaplatil dluh a zbytek prohrál ve výherním automatu! Odměna byla rozšířena o tři piva, tři rumy a krabičku cigaret.
Rozvinula se krásná spolupráce. Hak se vyjadřoval:
,,Teď pracuji pro jedno známé nakladatelství!“

,,Víš, co je to volavka?“ otázal se jednou spisovatel u stolu v rohu hostince.
,,Každý trhovec měl mezi lidmi volavku. Jakmile začal na jarmarcích prodávat zboží, musel někdo začít s kupováním. Jeho člověk, volavka, koupil si vždycky jako první. Ostatní lidé se jen hrnuli!“
A Frantík rozvíjel dále svou teorii.
,,Mám svou knihu na čtyřech okolních poštách. V neděli ti dám osm stovek. Přijedeš na kole. Objedeš všechny čtyři pošty. Na každé si zakoupíš jednu knihu. Musíš ovšem počkat, až bude pošta plná lidí. Knihu musíš chválit. Snad se k tobě někdo přidá. Knihy mi vrátíš a já je prodám podruhé. Kdyby se ti ovšem podařilo koupenou knihu prodat, dostaneš opět padesát korun.“
Dýler Hak zářil. Další úkol. Může prokázat, že není už jen opilec na dně.
V neděli čekal spisovatel na svého dýlera marně. Za dosud nejasných okolností zemřel.
Dokázal prodat v malé vísce devět knih. S autorem to bylo fifty, fifty. Spisovatel nevydělal, ani neprodělal. Rabat byl několikanásobě překročen zaplacenými rumy a sklenicemi piva. Cigarety byly jaksi navrch, coby prémie.
Hak byl místní figurka. Tento člověk nikomu neublížil a ve stavu střízlivém dokázal věci. Byl by jistě dobrým zástupcem pojišťovny.
Při rozloučení byla v obřadní síni v nedalekém městečku celá vesnice. A tu spisovatel, při pohledu na pupkaté taťky, obézní maminy, narvané do těsných šatů, uslyšel z úst jednoho plešatého pána větu. Tento pěstitel králíků, brambor a telenovelové kultury prohlásil: ,, Víte, on Hak neuměl žít!“