Ve šlépějích otce zakladatele

Anotace: Není snadné rozkrýt tajemství vlastní minulosti, natož tak tajenství vzniku fotbalového klubu. Povídka z knihy Holub na střeše mrakodrapu.

Ve šlépějích otce – zakladatele
Historie tohoto národa se hemží Otci zakladateli. Máme Otce vlasti, Otce národa, Otce kubismu. Vincek Rendl aspiroval v jisté době na roli Otce fotbalu v Podboří. Frantík Rendl, syn, zatoužil totiž zjistit původ svého rodu. Kdo by nebyl zvědavý, kam až sahá povědomost o předcích. Protože neovládá latinu ani němčinu, zůstaly mu uzavřeny farské matriky. Tento hendikep se snažil řešit pochůzkami po pamětnících. Obtěžoval babičky a staříky, v hospodě sedával s moudrými starci a k odkrývání minulosti musel často použít skleničky tvrdého alkoholu. Rozhodl se využít pochůzek a besed se seniory ještě v jiném gardu. Dá dohromady kroniku fotbalu v Podboří! Jsou přece pamětníci. Jistě se mihne v těch vzpomínkách nějaký Frantíkův předek. Informace o něm zaplní mezery v hledání stromu života rodu Rendlů. Děda Florián mu předal dvě fotografie fotbalové jedenáctky z první republiky. Vzácné černobílé fotografie se staly vodítkem. Badatel měl v ruce dokument, přecenil však opotřebovanost mozkových závitů pamětníků. Každý poznal umístění hřiště pod lesíkem Borky, nikdo však nedokázal snímek datovat. Někteří senioři ani nebyli schopni pojmenovat všechny hráče. Jenom na zadní straně jedné fotografie bylo vybledlou tuží napsáno 1931. Dědek Klimeš se na fotografii poznal a tuto informaci popřel. Bylo mu prý tehdy šestnáct let a nemohl hrát za dospělé! Dědek ovšem zapomínal běžné věci a jeho informace mohla být zkreslená. Frantík vzal tuto informaci jako bernou minci a tak byl na věčné časy zafixován tento údaj jako počátek fotbalu v obci. Tuto verzi podpořil zápis v zápisové knize místního Sokola, vedené od roku 1919. Z roku 1933 pochází zápis, že místní Sokolové mají neustálé potíže s fotbalisty! Nikdy se však kronikáři nepodařilo zjistit složení tehdejšího fotbalového výboru. Snad ani nebyl. Jisté jen bylo, že se o fotbal zasloužil adjunkt zbytkového statku Albert Holík. Na tom se shodli všichni pamětníci. Někteří ovšem přidali. No a zakladatelem byl přece taky tvůj otec!

Zatím se badatel po stopách předků dostal do slepé uličky. Zjistil, že pradědeček měl šestnáct synů a přebýval s početnou rodinou v obecní pastoušce. Přítomnost modré krve v genech byla tím zcela vyloučena. Fanoušek se oženil. Jeho manželka také nebyla modré krve, stopa tekutiny této barvy se však v jejím rodu přece jen objevila. Její prababička sloužila totiž v polovině minulého století na zámečku barona Von Páburg. Starý mládenec si do služby vybíral z místních krasavic jen dívky krev a mlíko. Při umývání schodiště bývaly všechny služebné vždy v jistém nebezpečí. Nebylo divu, že prababička odešla ze služby s tučným odstupným a stala se dobrou partií pro sedláka s gruntem!
Rodinnou kronikou se badatel Frantík přestal nadále zabývat. Zůstal jen u kroniky fotbalové.

Fanoušek Rendlů má rád historii. Pídí se zejména po historických nepřesnostech a záměrných zkreslovačkách. Za komunistů bylo těch skrývaček celé hejno. Dávno před Vítězným listopadem věděl Frantík, že Rudá armáda přijela osvobodit Prahu pozdě, takřka s křížkem po funuse. Komunistům falíroval jeden den. Den před slavným osvobozením bylo totiž uzavřeno příměří a z Prahy odešla většina Němců, včetně Pražského Gestapa! Komunisté si ovšem nedali práci věrohodně lhát, takže zjišťování pravdy bylo snadnou záležitostí.
Chlapi v jedné vesnici u Brna se ožrali a vymysleli velkolepou recesi. Vybudovali nad vesnicí srub, ze kterého prý řídil osvobozování Brna Maršál Malinovskij! Natahali do něj plno autentických věcí, včetně kamínek z padesátých let. Každá výprava z hospody vedla do srubu a vždy tam někdo přinesl z domu nějaké nepotřebné harampádí. Chytil se toho agilní soudruh. V naději, že se jeho víska proslaví, začal zdůrazňovat, že Brno řídil velký maršál právě odtud. Místo by mělo být stejně pietní jako rodný domek Klementa Gottwalda. Bylo by to místo, vhodné i k šátkování pionýrů. Celá snaha byla korunována postavením kamenného soklu, na kterém byl umístěn sovětský kanón! Mystifikace byla dokonalá a odhalena byla až po Vítězném listopadu.
Kouzelné mystifikace lze ovšem sledovat i v rozvinuté demokracii. V televizi dávají přímý přenos oslav šedesátého výročí vylodění Spojenců v Normandii. Na žerdi se třepetá i Slovenská vlajka a prezident téhož státu stojí na čestné tribuně. Přitom je všeobecně známo, že Slovensko bylo ve válečném stavu se Spojenci! Asi deset Slováků, emigrantů, bojovalo na straně vítězů. Jeden z nich, letecké eso Ota Smik poslal ve svém spitfajru k zemi sedm mesršmídů. Jeho krajané pak v mesršmídech se slovenskými znaky poslali k zemi 215 sovětských letadel! Nebýt kontraverzního SNP, byli by Slováci poraženým státem!

,,Tati, několik dědků mne přesvědčuje, žes zakládal fotbal v Podboří. Přece nemají tak krátkou paměť?“ rozčiluje se Fanoušek.
,,Já jsem byl rozhodčím. Maminka mi přišila na bílou košili plátěný odznak s nápisem Československý svaz soudců fotbalových. Vzal jsem si do tašky píšťalku a černé trenýrky a bylo to. Na fotbal jsem chodil, ale ve výboru jsem nebyl.“
A je vymalováno. Otec dostal zaplaceno. Hrálo se v neděli a maminka nic nenamítala. Skončil až si v Pustiměři uhnal ležením na chladné trávě zápal pohrudnice.

,,Ale ten fotbal přece založil statkář Romek, Albert byl u něho adjunktem!“ rozhrábla celý problém maminka Štefinka. Taky koupil pruhovaný dresy.“
,, Romek těžko, ten neměl s fotbalem nic společnýho. Fotbal nemiloval, miloval svýho adjunkta. Přece se říkalo, že Albert je Romkova nevěsta!“dokončil Vincek.
A je to venku!

Badatel zalapá po dechu. Výsledky bádání směřují nesprávným směrem. Nejen že nezjistil, kdo ten fotbal vlastně vedl. Nenašel ani jedinou písemnou zprávu z předválečných let. Zůstaly jen dvě černobílé fotografie, asi špatně datované. Nedokáže osvětlit příběhy staré sedmdesát let. Asi se nenašel tehdy na vesnici žádný písmák a člověk s fotoaparátem. Padá další jméno Johan Machálek. Po konzultacích všechno špatně. Johan byl Sokol tělem i duší a fotbalisty v lásce neměl.

,,Už vím, jaký měli první fotbalisti dresy!“ zavzpomíná Štefinka. Když se z nešťastné lásky oběsil hráč Facek, byl dán do truhly v zelenobílým dresu!“ To je bomba. Bohužel jediná.

A tak počátky fotbalu v Podboří jsou zamlženy závojem tajemství. Může kronikář napsat, že fotbal zavinil pán proto, aby mohl pozorovat mladé kluky při převlékání? Proč si pamětníci nic nepamatují? Fotbalový kronikář je při tom a může si do kroniky napsat, co se mu zlíbí. Vždyť Josef Goebels prohlásil, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Vymyslel třeba zázrak moderní techniky, stíhačku Me 163 a spojenečtí piloti se s ní v hlášeních několikrát utkali!

Je to velmi lákavé. Když může být Karel IV. Otcem vlasti a František Palacký Otcem národa, pro by nemohl být Vincenc Rendl, rozhodčí, Otcem fotbalu vesnice Podboří.

Mohlo by se stát, že nový kronikář napíše zápis pro příští generace.
Pan František Rendl zasvědil celý svůj život fotbalové historii. Kráčel ve šlépějích Otce zakladatele!