Aufland

Váš manžel je mrtvý. Sděluje sekuriťak zprávu ženě svého kolegy. Kolega je mu u prdele. Tak rád ho neměl. Zůstalo po něm dost hodin. Než za něj někoh najdou, bude víc v práci než doma. Jestli teda vydrží. Většina po první výplatě utíká pryč.
Uklízečka utírá krev. Chodba smrdí chlorem. Hnědnoucí kapky šmudlá hadrem, nejdou dolů. Musí se vymalovat. Voda v kýblu zrudla.

Žena hrdiny pláče na chodbě. Policisté končí s prací a odjíždějí. Funebráci odváží tělo.
Manažer prodejny stojí nervózně u dveří. Chce otevřít.
V době kdy se vyšetřovalo. Museli zaměstnanci uklízet sklad.
Má rád tohle vzrušení. Hlavně když teče krev. Je jedno z koho. Sekuriťák nebo zloděj. Stejná pakáž.
Zaměstnancům se nic nestalo. Netrpělivě čeká na telefonát z centrály a prochází okolo své fotky ve vestibulu.
Dvacet let. Tak dlouho na ni čekal. Léta doplňování regálů, sezení na kase a lezení do prdelí. Nechce o to přijít.
Každá minuta je ztráta.


Centrála

Pátek odpoledne. Většina lidí se chystá na víkend.
Vrchní manažer vede zásadní poradu o formulářích na dovolenou. Je zaujatý svým špičkovým výkonem. Problematiku formulářů bere vážně.
V letošním roce došlo k několika chybám.
Špatné formuláře, se staly terčem vtipů. Odpovědné osoby musely vymyslet řešení. V rámci formulářů, udělali anonymní dotazník. Podle odpovědí zjistili vtipálky a pro výstrahu ostatním, dva propustili.

Tentokrát se tomu rozhodl předejít. Nesnese výsměch. Budou dokonalé. V prezentaci ukazuje význam každé kolonky.
Náhle asistentka zaklepe na dveře. Nečeká na vyzvání a vchází do zasedačky. V ruce mobil. V očích slzy.

,,Proč jste nezaklepala?”
,,Promiňte pane řediteli, ale tohle musíte okamžitě vědět.”

Do rukou mu podává telefon. Oči mu šmejdí po displeji, ten se odráží v jeho brýlích.
,,Okamžitě končím poradu. Máme tu krizovou situaci.”

Všichni si vyměňují překvapené pohledy. Vrchní manažer se opře o stůl.

,,Na pobočce 271, došlo k úmrtí.”

Bezpečnostní manažer povytáhl obočí, není to poprvé co někoho vezou v rakvi z práce.
Někdy se to stane.

,,Došlo k usmrcení jednoho člena ostrahy při ochraně majetku firmy. Sežeňte mi kontakt na vedoucího prodejny. Musíme to okamžitě řešit.”

Podívá se na bezpečáka.
,,Vy jeďte na místo.”

Bezpečák je nasranej. Večer má rande. Teď se bude kvůli jednomu blbci v černém plahočit na pobočku 271. Ještě do takový prdele, pomyslí si a začne balit věci.
Tisková mluvčí projíždí weby. Zatím nikde nic.

,,Chci co nejvíc informací.”
Ředitel regionálních ředitelů podává kontakt na vedoucího prodejny.

,,Pauza.” Vyhlásí Vrchní manažer a vytáčí číslo.


Žena hrdiny dorazila domů. V kuchyni se válí hračky. Sedí a hypnotizuje zeď. Na stole jeho nedopité kafe. Zpracovává šok. Za chvíli musí pro děti do školky. Popadne hrnek a mrskne s ním do dřezu.

,,Kolikrát jsem mu říkala ať to po sobě uklízí.”
Zadívá se na hrnek. Z něj vytéká zbytek kávy.

,,Kolikrát sem mu to říkala? Kolikrát?”
Sedá si na podlahu a pláče.


Vrchní manažer dohovořil s vedoucím prodejny. Prochází po místnosti. Povolí si kravatu a dívá se z okna. V hlavě má scénáře. Tohle zažívá poprvé. Myslí na manželku.
Jede s dětmi na chatu. Co by dělali, kdybych se nevrátil? Kdo by se o ně postaral? A co milenka? Kdo by jí platil byt? Dětem školu, hypotéku? V hlavě příliš mnoho otázek. Naštěstí to není on. Firma by se jistě postarala.











II.

Do zasedací místnosti se vrací management. Tváře napnuté a strnulé. Klimatizace jede na plný výkon. Asistentka si bere svetr. Chlad je cítit všude. Vrchní manažer zahájil krizovou poradu.

,,Prosím všechny přítomné o minutu ticha.”
Celá místnost vstane.




Na pobočce 271, vedoucí opět otevírá. Kolem obchodu jsou novináři. Hledají svědky. Přetahují se o lepší místo a shání vedoucího. Zmizel. Ostatní musí mlčet.
Vedoucí v kanceláři otevře láhev vodky. Několikrát si přihne a hodí jí proti zdi.
,,Do prdele!!! Proč já!!? Co jsem komu udělal!?”
Na dveře klepe vedoucí dne.
,,Seš v pořádku? Chtěj s tebou mluvit novináři. Můžu dovnitř?”

,,Teď sem nelez! Řekni jim že si mají zavolat mluvčí na centrálu. Všichni mě nechte.”



Minuta ticha skončila.
Pohledy všech upřeny na čelo stolu. Tiskové mluvčí neustále vibruje telefon. Čeká na výsledek porady. Vrchní manažer si bere slovo.

,,Čelíme složité situaci. Musíme vymyslet postup který nás mediálně nepoškodí. Příští týden vyhlašujeme výsledky společnosti. Tato událost, to nesmí v žádném případě zastínit.”
Přísedící přikyvují. V sázce jsou prémie.

,,Zachováme se stejně, jako by šlo o našeho zaměstnance.
Ten muž zemřel.
Zemřel, protože měl rád naší firmu a vyznával společné hodnoty.
Pojďme ukázat, že pro nás má cenu každý lidský život.
V místnosti je ticho.
Protne ho potlesk asistentky. Ostatní se zvolna přidávají.
Prémie budou.
Zase nás zachránil.
Vrchní manažer přikyvuje. Miluje loajální zaměstnance.

,,Ještě jsem nedomluvil.
PR oddělení připraví vyjádření. Musíme zdůraznit, že toto se u nás stalo poprvé. Na rozdíl od jiných řetězců.
Jako společensky odpovědná firma, chápeme tuto nešťastnou situaci a jsme přesvědčení že naši zákazníci to náležitě ocení.
Nejen že jsme nejlevnější ale nejsou nám lhostejné životy ostatních. Připravte vyjádření v tomto znění a pošlete mi to ke schválení.

Vy ostatní začněte opět řešit svou agendu. Pracovní doba končí za dvě hodiny.
K formulářům se vrátíme v pondělí, v osm ráno. V mailech máte pozvánku. Přijďte včas.
Je to důležité."




III.

Plačící vdova vyrazila pro děti.
Ulice je téměř prázdná. Otevřené dveře obchodů lákají zákazníky. Letní apatie pohltila město.
Na telefonu má několik zmeškaných hovorů. Mezi nima od kolegy hrdiny.

Ten sedí u kamer v obchoďáku.
Nasraně položil telefon a doufá že mu to vdova zvedne.
Hrdina mu dlužil dvě stovky. Ne že by se v tom chtěl babrat, ale pořádek dělá přátele.
Je před výplatou a dneska je víno v akci.
Vrátil se ke kamerám.
Lidi zase chodí. Občas si někdo vyfotí fleky na zdi a to je všechno. Novináři dávno odtáhli. Je toho plnej internet.
Na cestě je šéf a bezpečák. Měl by dělat papíry ale sere na to. Teď tu bude až do večera a bez peněz. Klepání na dveře.
Neochotně vstane a jde otevřít.
Stojí tam vedoucí.
Má rudej ksicht, táhne z něj chlast a křečovitě svírá futra.

,,Potřebujete něco?”

,,Víte kdo sem jede?”

,,Jo vím. Na cestě je i můj šéf.”

,,Vidíte tu fotku?” Ukazuje na zarámovanou fotku ve vestibulu.

,,Vidím. Co jako?”

,,Víte co stojí práce se tam dostat? Co jsem všechno pro to musel dělat? Jste totálně neschopnej! Stejně jako ten váš kolega!!
Idioti!!!
Co teď asi tak budu povídat!?”

,,Víte že je mrtvej?

,,Ne asi, ty debile! Jasně že to vím!”
Flákne dveřma a je pryč.

,,Kokote.” Odpoví nasraně sekuriťák a vrací se zpátky ke kamerám.
Zkouší znovu telefonovat. Tentokrát je obsazeno.


Vdova má hovor.
Stojí před školkou. Dovolal se jí vrchní manažer. Mluví rychle. Nemá šanci mu něco říci.

,,Všechno spolu vyřídíme. Je mi líto vaší ztráty a budeme se snažit, aby kompenzace vám co nejvíce zmírnila utrpení. Je mi jasné že to nemůže nahradit vašeho manžela.
Odvedl pro naší firmu spousty skvělé práce. Nechci vás zbytečně zdržovat. Chápu že máte jiné starosti.
Pokud budete něco dalšího potřebovat, zavolejte nebo napište."

Vdova je zaskočená. Kadence jeho slov je příliš rychlá na její vnímání.
,,Tak se zatím mějte.
Na shledanou.”
Sotva skončí, volá jí další neznámé číslo. Strčí mobil do kapsy a zvoní na dveře školky.


,,Potom věř lidem.”
Povídá si pro sebe sekuriťák a přemýšlí kde vezme dvě kila. Možná řekne šéfovi kterej je na cestě, nebo to může vzít hrdinovi z výplaty. Stejně nikdo nic nepozná.

Vrchní manažer si začal balit věci. Konečně pryč. Těší se za rodinou. Milenku pro dnešek zrušil.
Projde okolo kanceláří. Všichni pracujou. Prosklené kukaně mu dávají přehled. PR manažerka telefonuje. Ostatní dělají tabulky s výkazy. Než skončí, musí mu je poslat.
Prochází a hlavou se mu honí, proč je vlastně taková svině.
Když studoval, chtěl pracovat pro dobro všech. Pomáhat. Jenže dobrem se nikdo nenažere.
Dospěl k závěru, že být sviní ho baví. Zase tak hroznej nejsem. Pomyslí si a pokračuje v odchodu.
Milenku pro dnešek zrušil a o víkendu se nestýkají.
Večer bude muset zavřít oči a představovat si jí, až bude brousit ženu.




IV.

O týden později.
Na pobočce 271 voní čerstvě vymalovaná stěna. Uklízečka vytírá zbytky barvy. Okolo projde nový sekuriťák, nese si svačinu.
Drobky mu odletí na místo, kde před týdnem zemřel jeho předchůdce. Zaklepe na dveře a kolega mu jde otevřít. Položí svačinu na stůl a podívá se do vestibulu.

Tam čeká vrchní manažer. Vedoucí stojí pod svou fotkou.
Vdova je sama. Celá v černém. Novináři drží odstup. Okolo prochází zákazníci na nákup.
Vrchní manažer se usmívá.
Před mikrofon přichází mluvčí.
,,Dobrý den dámy a pánové. Já vás vítám na dnešním setkání. Dovolte abych předala slovo vrchnímu manažerovi.”

Uvolní mu místo u mikrofonu. Ten do něj dvakrát ťukne a začne.

,,Vážení přátelé, kolegové, kolegyně a vdovo.
Je mi nesmírně líto se scházet v této atmosféře a po tomto otřesném činu. Chtěl bych poděkovat všem, kteří nám dnešní setkání umožnili.
Tato tragédie zůstane navždy stínem v mé duši.
Je mi nesmírně líto, ztraceného lidského života. Ztráta člověka který bránil majetek a hodnoty firmy.
Scházíme se tu, abychom oslavili jeho hrdinství. Zároveň, aby naše firma v rámci své celospolečenské odpovědnosti. Dala dostatečné kompenzace pozůstalé ženě a dětem.
Dovolte mi, abych je předal.”

Vdově předal dvě tašky.
,,Rozbalte si to prosím až doma. Tady na to není prostor. Jistě chápete.
Vdova mlčky přikývne. Vezme dvě tašky s logem firmy. Fotoaparáty začnou cvakat. Blesky ozařují její obličej. Zkroušená žena je v rozpacích.

Vrchní manažer jí vezme za ruku a vyprovází ke dveřím. Vedoucí se usmívá. O místo nepřijde. Zálibně se kouká na svojí fotku a doufá, že tu vydrží co nejdéle.

Vdově to nedalo. Před obchodem se podívala do tašek.
V jedné je poukázka na nákup v hodnotě 500 Kč. V druhé dva firemní plyšáci a pastelky.