Já, pes a spodní prádlo

Anotace: Tak tato povídka je absolutně smyšlená:o)

Stalo se to u Martina, v pátek odpoledne. Leželi jsme nazí vedle sebe v obýváku na gauči po náročném výkonu a vyznávajíce si lásku. Bylo to moc romantické a já jsem se cítila skvěle. ,,Miluju tě...Je to tak krásný, máme čas až do večera, to se dá ještě stihnout věcí." Mrknul na mě.
Naši další nekonečnou dávku polibků přeruší až bouchnutí vchodových dveří a následné:,,Haló, je někdo doma?" ,,Sakra máma se vrátila dřív než jsem si myslel." Zašpeptal vyplašeně Martin nadzvukovou rychlostí se začal oblíkat a já ho ve svém vlastním zájmu napodobila. ,,Moment mami, jen dodělám úkol a hned jsem u tebe." Lhal Martin a rval se do trička až praskalo ve švech.
Ale byl tady jeden malý zádrhel:,,Kde mám kalhotky?" Zašeptala jsem vztekle celá vyklepaná. ,,Hups." Zamumlal můj miláček. ,,Marečků." Bylo slyšet z kuchyně. ,,No nic, teď to neřeš nebo to bude hodně špatný, musíš jít jen tak naostro." Pronesl světaznale.
Poslechla jsem ho a oba jsme si to nenápadně napochodovali do kuchyně za jeho drahou maminkou.
,,Jé Lucinko ty jsi tády?" Přivítala mě s velikou radostí. ,,Dobrý den." Usmála jsem se rozpačitě. ,,Dáš si s námi večeři, že?" Usmívala se pořád a já jsem její pozvání přijala´. Vše probíhalo celkem dobře, až do té chvíle, kdy přišel z procházky s Amálkou (mimochodem Amálka se jmenuje jejich pes a to je to dobrman) miláčkův mladší bráška. ,,Co to má v tlamě?" Zeptala se Martinova mamka a začala Amálce opatrně otevírat tu její obrovskou hubu. Úplně ve mně hrklo a viděla jsem jak Martin polkl na prázdno, když maminka vytáhla moje značkové spodní prádlo z pejsánkovi tlamičky.,,Kde se to tam mohlo vzít." Uvažovala nahlas. ,,Sakra to je dilema, takový drahý byly, moje nejhezčí." Znělo mi v hlavě. ,,Ale na druhou stranu co bys řekla? Ty jsou moje, zapomněla jsem je u vás pod postelí?" Našeptával mi druhý hlásek mého vědomí. ,,Marku nevíš kde ty kalhotky sebrala?" Zeptala se svého mladšího syna máma. ,,Já nevim, ji nesleduju co žvejká." Odpověděl. ,,Ještě aby to stáhla sousedům ze šňůry." Strachovala se ta dobrá žena. ,,Mám nápad." Řekla nakonec. ,,Oběhnu sousedy a zeptám se jestli jim to prádlo nepatří." Usoudila nakonec podle ní rozumné řešení a mně bylo tak strašně trapně, ale moje hrdost mi nedovolila cokoliv říct.
No a protože se ke kalhotkám nikdo nepřihlásil, vyřešila to máma mého kluka opravdu originálně. Kalhotky vyprala a od té doby je dává Amálce, když se hárá.
Já jsem tuto ztrátu už dávno oželela a Amálce ty kalhotky bezttak slušejí víc než mně:o)