Pohádka - 6.

Anotace: Listopad „Jiříku?“ otevřela Luisa dveře do jeho kanceláře. „Máš chvilku?“...

Listopad

„Jiříku?“ otevřela Luisa dveře do jeho kanceláře. „Máš chvilku?“
„Pojď dál, lásko,“ zvedl hlavu od notebooku. „Co se děje? Máš s něčím problém?“
„Ne, neboj se, pracovně je všechno v pořádku. Jenom jsem se chtěla domluvit na večer. Přišel bys na večeři? Musíme ještě doladit detaily ohledně svatby.“
Jiří se usmál a podíval se do diáře.
„Dnes mám volno, přijdu rád. A nemusíš vařit, něco přinesu.“
„Ne, ne, nic nenos, uvařím sama.“
Vstal od stolu a obešel ho. Objal Luisu kolem pasu a políbil na tvář.
„Už se na tebe těším, nemůžu se dočkat, až se ke mně přestěhuješ nastálo.“
„I já, tak večer, budu čekat.“

Luisa si oblékla zástěru a z lednice si přinesla nejrůznější množství surovin.
„Tak, to bychom měli,“ mluvila sama pro sebe. Pustila si CD s alžírským interpretem a pohupovala boky do rytmu. Vždycky si u vaření pouštěla hudbu, vlnila se a prozpěvovala si.
Nalila do misky čtvrt litru vysokoprocentní smetanu a další misku se stejným množstvím bílé čokolády postavila na kastrůlek s vodou. Zapnula sporák, aby se čokoláda rozpustila. Nasekala nadrobno lístečky máty a v hmoždíři roztloukla nahrubo lžíci pepře. Šlehačku s čokoládou ušlehala a přidala bylinky a koření. Směs navrstvila do šampusových skleniček a vložila je do lednice. Vrhla se na předkrm. Opekla uzeného lososa spolu s jarní cibulkou, přidala čerstvý sýr, ochutila kapkami tabasca a lžičkou křenu. Hotovou pomazánku přikryla v misce folií, aby neoschla, a dala vychladit do lednice. Mrkla na hodiny. Měla ještě čas, než přijde Jiří.
Sundala si prozatím zástěru a odešla do koupelny, aby se osprchovala a nalíčila. Když byla oblečená do vínových šatů z lehkého úpletu, znovu se vrhla do vaření.
Na oleji zpěnila cibuli, přidala kmín, nalámané svitky skořice a několik hřebíčků. Propláchla rýži, opekla, osolila a pak podlila vodou. V pánvi na oleji opekla kousky kuřecího masa, zakapala limetkou a přidala čerstvý tymián. Vše vyjmula, aby na oleji osmažila dozlatova cibulku, curry pastu, mletou papriku, kurkumu, chilli papričku, strouhaný zázvor, vše zalila kokosovým mlékem a nechala povařit. Když přidávala maso zpátky do omáčky, ozval se zvonek.
Jak otevřela, neviděla Jiřího, jen jeho ruku, ve které držel velkou kytici bílých chryzantém.
„Donáška do domu, krásná dámo!“ ozvalo se.
„Pojď dál,“ vyzvala ho. „Jsou nádherné.“
Konečně se ukázal celý.
Vzala si od něj kytici a políbila ho na rty.
Když se od sebe odtrhli, zašeptal: „Chyběla jsi mi.“ Pak nasál nosem vůni. „Co to tady tak krásně voní?“
„Večeře, zkoušela jsem nový recept.“
„Hm, voní báječně, jako ty, Lu,“ ucítila jeho rty a teplý dech na krku.
„Pokud ti bude chutnat, můžeme to podávat i na svatbě,“ navrhla.
„To není vůbec špatný nápad.“
„Tak pojď,“ pobídla ho ke stolu. „Jen dám kytku do vody a opeču toasty. Byl jsi ještě v práci, miláčku?“
„Byl, jednám o další zakázce na leden. Tak uvidíme, co z toho bude. Zatím vypadá všechno nadějně.“
Pozoroval, jak Luisa dává kytku do vázy s vodou. Slušelo jí to i v zástěře.
„Máš velký hlad?“ usmála se na něj.
„Mám, ale nejenom na jídlo,“ flirtoval s ní.
Luisa připravila předkrm, lososovou pomazánku naaranžovala lžící na talíř a obložila trojúhelníčky opečených toastů. Přidala na ozdobu lístky polníčku a předložila krmi Jirkovi.
„Vypadá to krásně, Lu,“ pochválil její snahu partner.
„Díky, ale napřed ještě ochutnej.“
„Mám nalít víno?“ vzal do ruky láhev bílého a prohlížel si etiketu.
„Určitě,“ posadila se naproti něj.
„Na náš společný život,“ přiťukli si a napili se.
„Tak co říkáš na lososa, miláčku?“ čekala, až spolkne první sousto. „Je to vhodný předkrm?“
„Rozhodně, je výborný.“
„Musím vymyslet ještě jinou variantu pro ty, co nemusí ryby. Napadla mě králičí paštika s rybízovým želé.“
„Máš ale chlupatý jazýček,“ žertoval.
„To víš, na dobré jídlo určitě,“ poplácala ho po ruce. „A co říkáš tradiční výborné knedlíčkové polévce? Tu by mi má rodina neodpustila,“ zamračila se.
„Skvělá volba, rozhodně souhlasím. No a co tam máš dál, Lu?“
„To je vážná věc, kromě toho, že nás čeká významná událost, detaily jsou podstatné. Napadlo mě totiž, že by bylo fajn nabízet víc druhů jídla, každý všechno nemusí, hovězí, vepřové, ryby. Navrhovala bych dva předkrmy, dvě hlavní jídla, dva dezerty a večeři formou švédského stolu, kde si každý dá, co je mu libo. Co myslíš?“
„Máš pravdu, někdo má rád třeba sýr místo dortu.“
„Přesně tak, viděla jsem kdysi svatební dort sestavený z pěti druhů sýrů ozdobený ovocem a ořechy. Luxusní záležitost.“
„Miláčku, ty bys mohla pořádat recepce, jak tě tak poslouchám. Myslíš na všechno!“
„Když už řešíme svatbu, měli bychom příští týden objet příbuzné a osobně je pozvat. Máš už hotový seznam?“
„Mám ho v diáři, zítra se na to podíváme v kanceláři spolu. Mám docela početné příbuzenstvo.“
Luisa mezitím vstala a odnesla prázdné talíře.
„Udělala jsem kuřecí curry,“ zatímco sypala rýži na misku. „Hm, příbuzní. Nevím, jestli mám chuť zvát celé příbuzenstvo. Taky mě na svatby všichni nepozvali. Nejraději bych byla, kdybychom měli tajnou svatbu sami dva.“
„Jakto?“ znělo překvapeně.
„Nevím, čím jsem starší, tím víc mi to přijde romantičtější. A praktičtější.“
Nechal ji položit pokrm na stůl a pak ji přiměl, aby se mu posadila na klín. Vzal ji za ruku.
„Lásko? Co se stalo? Nějak tě nepoznávám. Ještě nedávno ses těšila na naši velkou svatbu. Plánovala jsi, kolik tam bude lidí, program, aby se nikdo nenudil, jakou objednáme kapelu, kde bude obřad. Všechno máme zadané, chybí jenom domluvit jídlo a pozvat osobně hosty.“
„Nic se neděje, jenom mi to najednou přijde zbytečné. Už jsem ti říkala, jak kdysi kamarádka prohlašovala, že nechce na svatbě rodiče, protože by měla vlastně veřejně slíbit, že od teď bude spát jenom s jedním mužem?“ odbočila od tématu.
Rozesmál se.
„Tohle vážně řekla? Není tak trochu cynik?“
„To víš, že je,“ mrkla na něj.
„Doufám, že nemáš stejný nápad?“ vyděsil se.
„Kdepak,“ povzdychla si a vstala, aby přinesla maso s omáčkou.
„Skvěle to voní,“ nasál vůni koření. „Co se tedy děje, Lu, proč se ti najednou velká svatba nezdá?“
„Musím ti něco povědět, Jirko,“ odmlčela se a posadila se na svou židli.
„Poslouchám,“ řekl klidně, ale celý ztuhnul.
Položila dlaň na hřbet jeho ruky. Sklopila oči a v duchu počítala do deseti. Pak zvedla zrak a podívala se mu do očí.
„Jsem těhotná.“