KLUK

KLUK

Anotace: věnováno

 

Mezi hřebeny, v protáhlém údolí Huťského potoka, mezi masivy hor Stráž, Čertova hora a Lysá hora, a podél levého břehu řeky Jizery, leží krásná vesnice (vlastně už město podle mapy) Rokytnice nad Jizerou. Horské letovisko v západních Krkonoších.

 

V části, které se říkalo zimní strana, žil od malička Kluk. Znal lidi od jednoho konce ke druhému. A nejen lidi. I jejich psi a kočky, krávy, ovce, slepice. Byl to jeho svět.

 

Jako řádný občan Rokytnice, pamětliv dochovaných zvěstí z 18. století, kdy docházelo ke vzpourám poddanstva, měl svoji hrdost a hlavu. Docházelo k názorovým střetům s dospělými, zastávajícími z hlediska svých pravomocí silnější pozici, z nichž oni vždy vycházeli vítězně. Ze všeho zlého, co ho v životě potkalo, si ale vzal něco dobrého.

 

Uchopil grafitovou tužku a začal malovat. Žádný Rembrandt, ani Votočková (spolužačka, která se dostala na uměleckou školu), ale originál, pod jehož rukama vznikaly obrázky, svědčící o mimořádném myšlení, citu a talentu.

 

Horským

Větrem

Ošlehán

Za všeobjímajících

Pozdravů

Větru

Za třeskutých

Večerů

Chladných

Rán

V lepším

Případě

Pískej

V horším

Zatrub

 

* * * * * * * * * * * * *

 

Na zimní straně se každý rok konala oslava. V udírně voněla do černa probarvená šňůra párků a klobás, v hojném počtu se sešli sousedi a sousedky. Nad ohněm se pekl bůček, který Kluk rád jedl. Kosák nikoho jiného k pekáči nepustil a (nejen kvůli bůčku) měl Kluka moc rád.

 

Zdálo se, že všechno je na dobré cestě. Ve škole si našel kamarády, ale objevila se parta lidí, která se ráda bavila na cizí účet. K tomu kantorská autorita, přesvědčená o své jediné a správné pravdě, trvala na způsobu psaní pravou rukou, zatímco on, coby levák, kvůli stálému tlaku, nepochopení a ignoranci trpěl.

 

Léta běžela, posečených a usušených luk přibývalo. A lidí ubývalo. Starý Vlčák umíral doma na rakovinu. Kluk seděl po jeho boku, když bolestí prosil o další dávku morfia.

 

U ohně se uvolnilo pár míst. Érl si prostřelil mozek kvůli nešťastné lásce. Zmizel Kluzák, který skočil na beton. Přišel okamžik, kdy Kluk měl pocit, že je sám. Jakoby ho tížila kletba a každý, kdo k němu patřil, jí propadl. Pak ho srazilo auto. Dostat se na dno je někdy to nejlepší, co se může stát.

 

V dobách

Kdy ho osud

Svíral

A táhl

Ke dnu

Neztrácel

Naději

Víru

A jistotu

Že přijde

Doba

Klidu

A zase se

Zvednul

Pro svoji

Lásku

K lidem

A dobrotu

 

* * * * * * * * * * * * *

 

Zaťal zuby. Chodil, běhal, jednou za uherský rok spadl jako podťatý. Většinou o sobě nevěděl pár vteřin. Jen jeho utrápené a zasmušilé oči mluvily o všem, co prožil.

 

Na výtvarnou školu nebyly peníze a tak šel na kuchaře. Zase se našlo pár pitomců, kteří si potřebovali něco dokazovat. Osud mu ustavičně házel klacky pod nohy.

 

Pak se všechno nějak divně schrulo a vykládací karty vynesly tátovi z Klukových rukou smrt. Pár dní před ní ho navštívil duch dědečka jako symbol odchodu. Náruč, ve které Kluk nesl tátu do sanitky, osiřela. Bez posledních slov, rozloučení.

 

Ztráta milovaného člověka ho zasáhla a ochromila. Škola přestala být důležitá. Život ztratil smysl. V té chvíli tři nejlepší kamarádi nastavili svou tvář, když do té jeho letěla pěst. Nikdo z nich nepromluvil, jen občas se setkaly jejich oči, v nichž se zračila starost, strach i něha.

 

I když

Bylo

Nejhůř

Sám

Voják

V poli

Šavličkou

Broušenou

Na dvě

Strany

Neřekl

Nikomu

Co ho bolí

Zaháněl

Smutky

Hojil

Rány

 

* * * * * * * * * * * * *

 

S vojnou přišla další šikana. I tu přestál. A když se vrátil domů, začal znovu od píky. Bojoval za lepší život a přitom cítil, že se nic nedaří.

 

Kdy měly přijít slunné a jasné dny, nedotčené lidským utrpením? Kosák v nemocnici zůstal připoután na lůžko. Po dvou letech tiše zemřel. Rok na to si zubatá vzala Vlčáka. O rok později Žolíka.

 

To už Kluk na zimní straně nebydlel, měl svoji rodinu. Přesto tam občas zavítal. Jenže už byla jiná. Poslední znavené tváře se chystaly odejít. Stalo se z ní místo duchů.

 

Kvůli starým zraněním potřeboval stále více času k zotavení se z dalších proher. Nové přátele nehledal. Zoufalý, bál se další ztráty. Něžné světlo z jeho očí ale nikdy nezmizelo. Schoval se před světem za maskou Klauna.

 

* * * * * * * * * * * * *

 

Zbojník

Pravdy

I když

Jen kluk

Letěly

O něm

Zvěsti

A hlahol

Že byl

Hoden

Nosit

Šíp

A luk

Pán

Hor

Pán

Hor

 

* * * * * * * * * * * * *

 

https://www.youtube.com/watch?v=Aboj9E-0LYg

 

 

                                

     

 

Pozn. autora:

Otevřít klíčem dveře do svého nitra, odhalit jinému člověku skoro nesnesitelné trápení, které rozdírá srdce, vyžaduje odvahu. Děkuji, Bobe, že jsem v tom bolavém a pestrém světě Tvých vzpomínek mohla objevit Tvoji duši. Nesmírně čistou a vzácnou. Děkuji za všechno, co jsi pro mě udělal.

 

 

Autor Iva Husárková, 05.06.2017
Přečteno 1310x
Tipy 39
Poslední tipující: Taron, Pétík, Móny, Frr, Kett, Malá mořská víla, Fany, Kubíno, jitka.svobodova, piťura
ikonkaKomentáře (43)
ikonkaKomentujících (18)
ikonkaDoporučit (1x)

Komentáře

Parádní

13.12.2017 11:12:19 | Viktonín

jee Viktoníne mám velkou radost děkuji pěkně a Bob Kluk bude mít ještě větší :-))

14.12.2017 10:49:00 | Iva Husárková

Nádherné dílo. Díky i za píseň.

27.11.2017 16:21:30 | Pétík

:-))

02.12.2017 03:23:16 | Iva Husárková

Pekny pribeh. Tam kde dosavadni zivot prestava davat smysl tam se teprve rodime:)

21.06.2017 08:15:00 | nepřihlášený komentátor

děkuji za moudrý komentář moc mě potešil příběh ale vlastně odvyprávěl Bob sám takže chvála patří jemu jen ležel dlouho v šuplíku než jsem dostala svolení demaskovat Bobovu citlivou zranitelnou duši je těžké se projevit ve skutečné podobě pokud nejste Husárková která vykecá i jaký má žížala kecky PS filajový :-))

21.06.2017 08:29:09 | Iva Husárková

ještě k žížale samozřejmě je nemá na čem nosit visej uvázaný za tkaničky na věšáku ale je jejím snem že jednou je nazuje a vykročí do světa tou správnou nohou :-))

21.06.2017 08:48:09 | Iva Husárková

Vkrocit do sveta muze i uplne bosa. Botky nejsou pro kazdeho a do pisku, vody nebo na tanec jsou i skoro na obtiz.:)

22.06.2017 08:13:03 | Odysseas

jee mám obrovskou radost z Tvého komentu k žížale a teď jsi nasadil žížale brouka do hlavy fakt ale není nad to když spolu mluvíme celej život čeká na něco a doufá přitom jí život utíká pod noham e pod žížalou a máš dočista pravdu!!! O jeje jak prosté!!! tak rekapitulace pro mě nečekejme na to co mají druzí i s jednou či bez se dá lézt děkuji MOC OOO***)))

22.06.2017 09:43:20 | Iva Husárková

Líbezné.

10.06.2017 15:08:10 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA

Leni děkuji vážím si toho :-))

11.06.2017 03:24:00 | Iva Husárková

:-)

12.06.2017 13:43:37 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA

Pozoruju Ta z povzdálí a si výborná jen tak dál zdravý Tebe Pegott

16.06.2017 14:06:55 | Pegott

Pegotte posílám přehršel zdravíčka po větru srdečné pozdravy Tobě i pejskovi děkuji moc za návštěvu a těším se na povídky objímám Tě :-))

16.06.2017 14:15:55 | Iva Husárková

:-))

12.06.2017 13:49:05 | Iva Husárková

IVUKO, JSEŠ ÚŽASNÝ BARD..VE STRUNÁCH SLOV SE TI POD LASKAVEJMA RUKAMA
ROZEZNÍVÁ BALADA O ŽIJÍCÍM ČLOVĚKU, JEHOŽ PŘIVÁDÍŠ Z TRNITÝCH HOUŠTIN TRPKÉ
SAMOTY NA SLUNCE SVĚTA SVÉ DOBROTY A JEHO MASKU POKORNĚ SNÍMÁŠ Z ČERNÝCH HALUZÍ ZAPOMNĚNÍ....DÍKY*ST*

09.06.2017 19:22:12 | Frr

Jiří to je tak nádherný četla jsem několikrát zvlášť haluze mě dostaly děkuji za Tvoje vcítění děkuji moc OOO***))):-))

10.06.2017 03:38:30 | Iva Husárková

Krásný

07.06.2017 23:40:03 | Dědek mrak

Děkuji a mám radost :-))

08.06.2017 10:35:10 | Iva Husárková

Tak tohle je tak silnej text ..... že i mě humor přešel. Je z toho cítit, že je to psaný srdcem. Víš, po přečtení jsem jen nemluvně seděl a čuměl na, k tomuhle povídání, tak přiléhavého „smutného mima“. Čuměl a z paměti se mi vynořovaly vzpomínky na podobné lidičky, které jsem v životě potkal. Člověk má úplně touhu toho Kluka obejmout. Jen tak. Beze slov. A zase jít. Ohromně povedené.
Holka, já jsem ouplně vyměk´ ... Oskar.

07.06.2017 12:29:44 | Koblížek

Oskare tak říkám sluníčku děkuji mnohokrát za překrásný komentář a mě v noci přepadaly hrozný sny po té písni která naprosto přesně sedí na Boba je to děsivé jako skutečnost sama tohle se asi nedá jen tak vstřebat a člověkem to nutně musí otřást myslím je dobré znát jak mnoho lidí trpí a jak krutý může život být děkuji za Tvoje vcítění a doufám že Boba poznám jednou osobně - Bobe ruším "až vypěstuju zlatý jabko" a taky "až zhubnu pět kilo" toho bychme se nemuseli dožít pravda - promiň Oskare za tu odbočku a doufám že ho jednou obejmu objímám Tě a přeju krásný den :-))

07.06.2017 13:03:03 | Iva Husárková

No, tak ta obě "předsevzetí" jsou "žúžasná"(jak říká náš mladej). A už se zase směju. :o))) Tož ho obejmi pořádně!

07.06.2017 13:45:29 | Koblížek

jsi mě rozesmál děkuji Tvůj syn má rozhodně potenciál a mi se líbí že se dokážeš žúžasně smát :-))

08.06.2017 10:36:50 | Iva Husárková

Psané srdcem...ST Ivuš...tady jsi tak jiná, dostalo mě to, myslím, že toto přátelství Tě posunulo vysoko :) a Bobi je sekáč ;)

06.06.2017 21:24:13 | Malá mořská víla

Bob mi pomohl když jsem byla na dně pokaždé znova a znova mi posílal těšící slovíčka a rozesmával mě nebo papírové kapesníky podle okolností je vyjímečný mimořádně empatický je ochoten se rozdat pro druhé ač sám má nelehký život a trápí se nesmírně pro svá zranění zapsal se do mého srdce navždy a dala bych za něho život děkuji Gábi vážím si toho :-))

07.06.2017 07:07:27 | Iva Husárková

Jj to znám...jak jednoduché a zároveň krásné dát člověku pocit jedinečnosti ... ale vydržet při něm stát, když padá dolů, nebo ho i řádně probrat, když se řítí do průšvihu , ctít a respekrovat, když tě porazí jako soupeř...tomu já říkám přátelství :)

07.06.2017 13:20:49 | Malá mořská víla

OOO***)))

08.06.2017 10:34:51 | Iva Husárková

Ivunko, co jsi napsala je hluboce lidské a laskavé. Jsi vzácná žena a v mém srdci máš vyhraněné místečko navždycky.

06.06.2017 14:55:01 | jitka.svobodova

Jitu, moc si Tě vážím a mám Tě nesmírně ráda, je to vzájemné, objímám Tě a děkuji za Boba, přeju krásný den :-))

07.06.2017 06:57:16 | Iva Husárková

vítej, je to silné, jsem moc rád... P.

06.06.2017 09:36:07 | piťura

Péťo su taky moc ráda a děkuji je to jako obnažený nerv a víš že si o Tebe dělala starost jedna dobrá duše tak snad se jí ulevilo jako mně :-))

06.06.2017 10:11:07 | Iva Husárková

souhlasím s Jortem...ÚSMĚV...DĚKUJI, že jsi to napsala...vítej...Z.

05.06.2017 19:43:25 | zdenka

zdeni musím končit páč bulím je to prdlý když jsem ještě nezačala objímám Tě a děkuji děkuji :-))

06.06.2017 06:39:18 | Iva Husárková

......a podala mi ruku,když jsem šel po uzounké kládě,kdy každý chybný
krok by byl ten poslední.....podala a přitáhla si mě z posledních sil
k sobě...byl jsem na druhé straně a už mi bylo dobře....konečně
jsem vystoupil ze stínu všech očekávání a byl sám sebou......Ivo,Tvůj
text je prodchnutej opravdovostí a píšeš,jako vždy,hezky česky...jazykově.
Tělo a duše .........Ji.

05.06.2017 14:44:52 | jitoush

Jitoushko vehnala si mi slzy do očí nádherný prostě komentář jsem Ti za něj moc vděčná jsem vděčná Bobovi že se odmaskoval a mohla jsem všem říct o jeho životě a teď musím na chvilku smrkat promiň tak mám stejně stažený hrdlo i když před chvílí si představ mi Eni zazpíval a tak sem se k němu přidala a teď nevím nějak co říct tak jen děkuju :-))

06.06.2017 06:36:50 | Iva Husárková

...a stejně je ten svět asi nastavanej správně, i když tak bolí...jsem rád, že jsi nezmizela...chyběla jsi mi...:-)

05.06.2017 13:28:33 | Jort

taky mi chybíš Jorti a čtu Tě a pokaždý slintám blahem ale nemám sílu komentovat prostě taky mám asi 37 nezodpovězenejch vzkazů a fšem se moc omlouvám že nereaguju doufám že brzy ožiju mám Tě moc ráda a děkuji za koment ale zase na chvilku zalezu trochu sem se unavila unavila chaloupko chaloupko tak je mi vhod otoč se ať je ke mně tvůj vchod zachovej mi přízeň Jorti :-))

05.06.2017 13:49:01 | Iva Husárková

...vím co je to vracet se do zákopů...mou přízeň nemůžeš ztratit...:-)))

06.06.2017 13:18:58 | Jort

jsi úžasný, věřím Ti a moc děkuji :-))

07.06.2017 06:36:37 | Iva Husárková

Zdaleka jsem nevěděla vše a nevím,ale snad on ví....Neznám ho osobně,ale budu ráda,když se tak někdy stane,jako budu ráda setkat se i s dalšími,že Ivi?....:-)

05.06.2017 12:04:27 | Dreamy

o Laskonko uděláme scuka obejmeme Kluka to bude skvělý a těším se na Tvoje široké sukně do kterých mě schováš akorát nevím kdy páč su v noře a dočista plachá taky nemůžu nikam odjet vzít si dovču a být nemocná páč su ve firmě sama a krom toho eště navíc mrtvá věřila bys tomu? Děkuji za Tvůj komentář mám rrradost. :-))

05.06.2017 12:12:45 | Iva Husárková

Znám Boba osobně a jsem tomu rád.

05.06.2017 11:28:32 | banan

Děkuji, Franto, vážím si toho moc. „Jizvy, které máme zvenku a jdou vidět bolí, ale jizvy, které jsou skryté v duši, bolí mnohem víc.“ :-))

05.06.2017 11:43:11 | Iva Husárková

© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí