Leon

LEON

Leon byl třída. Vysoký, urostlý, ztepilý. Chodil rovně, s hlavou vztyčenou. A tak nějak o sobě věděl, že je dobrej. A taky byl. Na škole mu šly snad všechny sporty. Líbil se všem holkám a každá k němu vzhlížela a tajně o něm snila. Petra taky. Jen nepatřila mezi holky, co se vnucujou a schválně kolem chodí, aby si jich on všimnul. Petra ho obdivovala tajně.
Po střední o něm slyšela jen občas. Že si otevřel obchod se sportovními potřebami v jejich malém městě. Že jel na tu a na tu horolezeckou výpravu. Vždycky se o něm mluvilo. Leon. Krásný Leon. Leon, kterého všechny chtějí. Leon, který je nedostupný a který má všechny na háku. Lev ve znamení lva. Na to vše teď myslela, když si v jeho obchodě vybírala lyže na skialpinismus.
Když vešla do obchodu, myslela na lyže. Netušila ale, že obsluhovat bude ON! Pomohl jí s výběrem, věnoval se jí celou hodinu, byl nevtíravý, příjemný, skoro až přátelský. Ale s určitou dávkou chladnosti. Profesionál. Nabídl jí, že ji vezme na lyže. Ji? Jezdí občas s partou do hor a letos je všude sněhu dost. Ji! Proč ne? Poděkovala. Vyměnili si telefonní čísla. Ozve se jí.
Cestou domů vzpomínala na to, jak chodila s Leonem na škole do běžeckého kroužku. Orientační běh se to tehdy jmenovalo. Bylo jim kolem čtrnácti let a tehdy se tam v partě kamarádili všichni společně. Byli dobrá parta a jezdili na běžecké soustředění, spávali na chatě v horách, společně všichni zpívali u ohně a měli ten pocit sounáležitosti. Ale to už je víc než 35 let. Snad pro ten tehdejší pocit mu Petra při odchodu dala ochotně svoje telefonní číslo. Byl to spontánní nápad na jeho spontánní nabídku. Teď si v pokoji prohlíží svoje parádní nové lyže a myslí na hory i na něj. Je stejně okouzlující jako kdysi na škole, pomyslela si Petra. Jenže teď má v sobě ještě zkušenost a zralost. Nechala to být a pustila ho z hlavy.

******

Leon napsal. Zrovna když si Petra plánovala výlet s kámoškou do hor, vyzkoušet už podruhé její lyže. Domluvili se na další víkend. Přijel, jak slíbil a jeho autem teď jeli někam, kde to má on prošlápnuté a zná tam pár stezek. Lyžovali celý den a večer před odjezdem sedli do horské hospůdky na čaj a povídali si. Večer v posteli Petra s uspokojením myslela na svůj sportovní výkon, protože si dali pořádně do těla. A taky trochu myslela na něj, na Leona. O dalším společném víkendu nemluvili.
Uběhlo pár týdnů a Leon se ozval znovu. Pozval ji na oběd. Chtěl naplánovat další víkend v horách, tentokrát delší, s přespáním na jeho chatě. Choval se tak nenuceně a automaticky, že okamžitě souhlasila. Na chatě se objevili i jeho přátelé. Bylo to několik manželských párů plus ona a on a všichni byli zdatní lyžaři. Všem ji hezky představil a oni ji bez problémů vzali mezi sebe. Po tomhle víkendu se Petra vrátila domů okouzlená Leonem. Byli jen přátelé, ani pusu si nedali, ale cítila se i tak výjimečná. Pro něj výjimečná.
Následovalo několik dalších obědů a večeří v restauracích, vždy s plánováním společných tras v horách na lyžích. Petra sport milovala. Vlastně hlavně ten zimní. Lyže, běžky, cokoliv na sněhu a také si ráda dávala fyzické výzvy. Prozradil jí, že se mu na škole vždycky líbila. Ona? Proč to netušila? A co by to změnilo? Jeho stále důvěrnější chování v ní nabylo přesvědčení, že je pro něho víc než jen kamarádka. Na horách se nikdy o nic nepokusil. Ani ve chvílích, kdy se ocitli mezi přáteli sami. Díval se jí do očí, to ano. Smáli se společně a občas se dotkl její ruky nebo nohou, když jí galantně pomáhal zapínat vázání na lyžích. Po večerech klábosení s kámošema u krbu si sedal vedle ní, a když se hrála nějaká karetní nebo jiná hra, tvořili vždycky pár na jeho přání. To bylo vše. Bylo to milé. Ale stejně se mohl chovat i k dalším kamarádkám. A pravděpodobně se tak i choval.
Teď už ale několik týdnů po sobě trávili víkendy výhradně spolu. Vždy v horách a na chatě. Třeba to nechává na ní, pomyslela si. Nenaléhá. Bylo jí to sympatický. Zrovna se vrátili z hor a Leon jí pomáhal z auta odnést tašku a lyže. Pozvala ho dál. Chyběla jí něha. Bydlela sama a oba své dospělé syny vídala Petra jen při občasných společných obědech. Bydleli daleko, ve vzdálenějších městech. A od posledního vztahu už Petře uběhl rok a půl a do dalšího nespěchala. Jen se někdy cítila osaměle. Pozvala ho dál. A on šel.

******

Petra se v noci probudila. Leon byl vedle ní a klidně oddechoval. Po milování usnuli v objetí. Bylo to kouzelné. Asi i on se cítil osaměle. Sex byl taky dobrej. Došlo k němu hned poté, co dopili čaj. Bylo to celé takové důvěrné. Nebo aspoň se jí to takové zdálo.

******

Leon se ozýval průběžně. Petra nikdy nevěděla, kdy se objeví, kdy napíše, zavolá. Měl starosti s obchodem, v práci měl rozdělaných několik projektů a občas ho vyslali i na služební cestu. Byl rozvedený, s téměř dospělou dcerou, která žila se svojí matkou a která k němu jezdila jednou za dva měsíce na víkend. Měl spoustu známých a přátel. Občas svezl na výlet některou ze svých bývalých přítelkyň. Jen tak, z kamarádství. Sám se k tomu Petře přiznal, když se ho ptala, jak trávil dny, a přišlo mu to v pohodě. A taky bylo. Petra to chápala a vlastně ani netušila kolik těch kamarádek má. Znala už dost jeho přátel. Netajil se s ní. Jen tak trochu tajil sebe, svoje nitro. Tak by to nazvala, když o tom občas přemýšlela. „ Hlavně se nezamiluj první“. Říkala si. „ Počkej, až se zamiluje on“. Ale jde se tomu ubránit? Nevěděla. Určitě se o to aspoň pokusí.

******

Jezdili spolu na motorce po okolí, chodili do kina, na koncerty. Všude byli jako pár. Jako. Když byli spolu, bylo vše ok. Leon byl pozorný, držel ji za ruku, na koncertě Fleretů ji hodinu! hladil po stehně. (Kterej chlap tohle dělá?) Někdy se milovali u ní, někdy u něj. To vše bylo fajn. Jen když se rozloučili, někdy po dni, někdy po dvou společně strávených dnech, Leon vždy zmizel. Neozýval se a byl tak nějak nezvěstný. Jakoby od Petry odpojený.
Nevěděla kde je, s kým je a jestli je aspoň v myšlenkách s ní. Jestli na ni myslí. Nechápala to. Nechápala sebe. Nechtěla ho vlastnit, nic si neslíbili. Jen tomu potřebovala rozumět nějak v sobě. Nechtěla vztah plný závislosti a žárlivosti, takových si v minulosti užila dost. Potřebovala jen vědět, že k sobě patří, že jsou spolu a směřují někam a že ji on zahrnuje do svého plánu, tak jak ona jeho.
Když byl s ní, tak ten pocit měla. Dával jí ho pocítit svou přítomností a dotykem, i když slovy ne. Když spolu nebyli, pocit sounáležitosti zmizel. Jakoby se někam propadl. Pocit i Leon. Dva tři dny se vždy Leon neozýval. Nevolal, nepsal. Pak se zjevil nečekaně u dveří a odzbrojil ji úsměvem, nebo zavolal, jestli spolu nezajdou do kina a pak se odehrávalo to samé dokola. Dva dny spolu strávili skoro každou chvíli a poté se Leon odmlčel.
Nechtěla to tak a zároveň byla na sebe naštvaná. „Co ti nestačí?“ Vyčítala si. „Z čeho ho podezíráš?“ Obviňovala se. Svojí hlavě to vysvětlovat mohla: „Je prostě nepolapitelný, samotářský. Lev. Buď ráda za to, jak to je!“ Ale její břicho a pocity říkaly něco jiného. Takhle to prostě nechtěla. Toužila po blízkosti a intimitě duše. To hlavně. Chtěla normální vztah.

******

Petra přemýšlela o tom, že Leon by tohle asi nepochopil. A ani nevěděla. Co mu říct, co mu vysvětlit, co jí vlastně vadí. Neuměla to vysvětlit ani sobě. Leon se svým nitrem sdílet neuměl. Povídat si uměl, zábavný a přátelský byl, i pozorný. Ale rozdělit se o sebe ne. Nebo nechtěl.
Vztah s Leonem se vyřešil v době, kdy to Petra nejmíň čekala. Vlastně ho vyřešil on, i když to nevěděl.
Blížily se Vánoce a Petra se na ně těšila jako každý rok. Obzvláště teď, když už má skoro rok vztah. Chtěla být na Vánoce s nejbližšími. Její kluci se spolu domluvili, že se sejdou u ní všichni druhý svátek vánoční, protože Štědrý den trávili se svými přítelkyněmi. Těšila se na ně a těšila se na Štědrý den a vánoční dovolenou s Leonem. Celý prosinec trávil Leon dost času ve svém obchodě, kde vypomáhal, protože mu onemocněl jeden z jeho prodavačů a Leon za něj musel po práci zaskakovat, v prosinci tam býval nával. Do vánoc zbývalo 14 dní a skoro se tou dobou spolu neviděli, protože i Petra zůstávala v práci dýl a dodělávala v kanceláři resty, ať má vše hotové před vánoční dovolenou. Říkala si a utěšovala se, že o vánocích si to s Leonem vynahradí.
Po týdnu žádných esemesek ani volání z jeho strany (ona mu volat zkoušela, ale on to vždy típl, že je v obchodě a obsluhuje a že zavolá zpět, což neudělal) jí od něj přišla esemeska. Bylo tři dny do Vánoc. Leon psal, že se omlouvá, že přijela jeho bývalá manželka i s dcerou, že obě tráví ve městě pár dní, aby se užily s babičkou a že jim oběma nabídl, že můžou bydlet u něj a strávit vánoce spolu s ním a že se po vánocích Petře ozve.
Petra na tu zprávu koukala jako zkoprnělá. Leon! Leon a jeho kámoši, známí, práce, rodina. Kde je ona? Co pro něj znamená? Už to dokázala i v sobě pojmenovat. Leon si prostě vždy vše zařídí ve svůj prospěch. Petra nechtěla přemýšlet a analyzovat, jak to má Leon v sobě. Nevěděla to. Ale když zklamaně zvedala hlavu od mobilu, ona už to věděla. Věděla, jak to má ona.
Trochu se pousmála. Ona to má prostě jinak. Chce něco víc…
***