Slova a činy

,,Snažím se.’’

,,Nechováš se tak.’’

,,Očekáváš, že se vše změní ze dne na den.’’

,,Času jsem ti dal dost. Zatím k žádné změně nedošlo.’’

,,Říkám, že se snažím. To, že to nevidíš, neznamená, že to tak není.’’

,,Jsi pořád stejná.’’

,,Mluvím s tebou. Chválím tě. Píšu ti, i když mi neodepisuješ. Každý večer se tě ptám, jaký jsi měl den. Jak můžeš tvrdit, že se o tebe nezajímám? Ty mě snad neslyšíš?’’

,,To jsem po tobě nikdy nechtěl. Nerozumíš mi.’’

,,Tak mi to vysvětli.’’

,,Jsou to slova. Opakuješ věty, ale nedáváš jim význam.’’

,,Já ta slova myslím vážně. Ty jen mlčíš. Už si ani nevzpomínám, kdy jsi mi naposledy řekl, že mě máš rád.’’

,,Mám tě rád.’’

,,Tak proč to neříkáš častěji? Vždy tě k tomu musím vybídnout.’’

,,Ukazuju ti to. Činy jsou přece víc než slova.’’

,,Chci to slyšet. Když jsi potichu, působí to jako povinnost. Jako kdybys musel. Ne jako kdybys sám chtěl.’’

,,Hladím ti ruce, když jsi nervózní. Češu ti vlasy, když jsi unavená. Držím tě, když usínáš. Dělám to, protože chci.’’

,,Já vím. Ale neříkáš to.’’

,,Nesmysl. Říkám to pořád.’’

,,Já to říkám. Ty jen odpovídáš. To není to samé.’’

,,Nechápu tě. To mám jako vrátit čas a předběhnout tě?’’

,,Den je dlouhý. Příležitostí máš spoustu.’’

,,Chceš po mě, abych mluvil, ale sama odmítáš konat.’’

,,...’’

,,...’’

,,Myslíš, že se to někdy změní?’’

,,Co?’’

,,My.’’

,,Nevím. Možná.’’

,,A co když ne?’’

,,Nemluv tak. Děsíš mě.’’

,,Co když se k sobě prostě nehodíme?’’

,,Mám tě rád. Vidíš? Říkám to.’’

,,Jen proto, že se bojíš.’’

,,Myslím to vážně.’’

,,Taky tě mám ráda.’’

,,Tak mi to ukaž.’’

,,Jak?’’

,,Jak chceš. Prostě to ukaž. Dotýkej se mě. Buď se mnou, i když není o čem mluvit.’’

,,Jsi zvláštní.’’

,,Mám tě rád.’’

,,To už jsi řekl.’’

,,Používám slova. Teď je řada na tobě.’’