Krutý osud!

Anotace: Povídka o tom, jak se člověku dokáže během pár sekund zhroutit celý svět ...

Jakmile se Zoe probudí, první co jí napadne, je myšlenka, že je sama. Na všechno je a bude už v životě sama. Ano, včera se dozvěděla tu nejkrutější zprávu ve svém osmnáctiletém životě! Chce se jí křičet! Ani si neuvědomuje, že neleží ve své posteli, nevnímá nic kolem sebe, jen ji svazuje její smutek…
V duchu se jí honí stále dokola myšlenky a slova:,, Bože, proč jsem se probudila, vždyť už nemám chuť žít! Řekni, jaký má teď můj život smysl! Proč musel takový osud potkat zrovna mě! Nenávidím tenhle nespravedlivý svět! Jak já chci umřít!! ´´ V tom do pokoje vstoupí komisař Rozvrátil.

-> Včera celý večer čekala na to, až přijedou její rodiče s jejím přítelem. Všichni tři si pro ni přichystali překvapení k jejím blížícím se devatenáctinám a ani jeden z nich u toho nesměl chybět, proto odjeli někam do neznáma, Zoe nevěděla kam, protože to byla součást překvapení! Když Zoe vyzvídala, co před ní mají za tajnosti, oni se jen pousmáli a řekli, uvidíš, dočkej času a uvidíš!
Večer se s ní všichni rozloučili a Kamil, její láska, jí ještě přišel říct, že se nemůže dočkat toho, jak se bude tvářit, až uvidí, co si pro ni přichystali. Řekl ji, ať si jde lehnout, aby ji to rychle uteklo a ať usíná s myšlenkami na to, jak moc ji miluje, že všechno co dělá, dělá pro ni! Políbil ji a odešel. Rodiče se pousmáli a řekli, ať se na to hezky vyspí, dali ji polibek na líčko a odjeli. Zoe všem třem s nadšením zamávala a to bylo naposled, co je viděla. Zoe, její rodiče i Kamil byli ten den tak spokojení, Zoe byla natěšená na to, co pro ni mají a ti tři se nemohli dočkat toho, až jí to budou moci ukázat.
Kolem desáté večer se dodívala na romantický film a rozhodla se, že půjde spát, aby jí to rychle uteklo, jak říkal Kamil.
Kolem třetí hodiny ranní ji probudil telefon. Nejdříve se podívala na hodiny, které ukazovali 2:58. Hlavou ji proběhla myšlenka, že se její rodiče s Kamilem už dávno měli vrátit. No nic, rychle se vzpamatovala a zvedla rozespale telefon: ,, Prosím, kdo volá?´´ Ze sluchátka se ozvalo: ,,Slečna Durchová?´´ ,,Ano, tak kdo je to, děje se něco´´? ,,Slečno, tady komisař Rozvrátil. Mám pro Vás špatnou zprávu. Nevím, jak to říct, ale před půl hodinou… ´´ ,, Co se stalo, komisaři?´´ Začal se ji třást hlas. ,, …před půl hodinou se stala nehoda, při které bohužel zahynuli tři lidé a podle dokladů, jsme zjistili, že patří k Vám. Je mi to moc líto, slečno, to mi věřte, chápu, že je to pro Vás bolestivé a nelehko se mi to říká.´´ Zoe už skoro nevnímala, připadalo jí, že omdlívá, že už nemůže dál poslouchat komisařova slova. ,,V Plachanově se rozbily železniční semafory a Vaši rodiče s tím mladíkem se zrovna snažili přejet přes železniční přejezd, protože viděli problikávat bílé světlo, ale už na druhou stranu nedojeli, srazil je vlak a nebyla šance na přežití..Slečno, jste tam….?!´´ Zoe neodpovídala, tekly jí slzy, nedokázala ze sebe dostat hlásku, jen plakala a stmívalo se jí před očima…..sluchátko leží nehybně na zemi, stejně jako zoufalá Zoe. <-

,,Už je Vám aspoň trochu lépe, slečno?´´ ptá se ji komisař. Zoe neodpovídá, dívá se do blba a nevnímá, nechce vnímat, nedokáže promluvit, nechce promluvit, už ze sebe nemůže vydat ani hlásku. Připadá ji, že by ji každé slovo bodalo víc a víc. Chce se jí plakat, ale už ani slzy netečou. Proplakala celou noc, neví jak dál, neví co s ní bude. Je jí to jedno. Jediné co si přeje je mít své rodiče a svého milovaného Kamila u sebe a vědět, že jsou v pořádku. Je v hrozném stavu, všechno se jí obrátilo na ruby, stal se z ní blázen…náhle v těch všech zlých myšlenkách, co se jí honí hlavou, skočí po komisařovi a vytrhne mu pistoli, kterou má u pasu. Nerozmýšlí se. Chce jít za svými milovanými…
Náhle se ozve výstřel a Zoe už se jen bezmocně svalí k zemi. Už se nikdy nedozví, jaké překvapení pro ni ti tři měli… nebo snad v nebi?