Bitva s učiteli

Bitva s učiteli

Anotace: O tom, jak to asi mohlo být, když se Římáné poprvé setkali s taktikou makedonské falangy

Bitva s učiteli

Zpoza obzoru vychází žhnoucí rudý kotouč letního slunce a svými paprsky pozvolna prozařuje zem. Obilné klasy zvlhlé deštěm jako by právě na tuto chvíli čekaly a začínají se zvedat ze země, promáčeného prachu proměněného v bahno. Z dálky jako by zněl hrom, ale nebe, na které se slunce právě vyhouplo je bez mráčku. Burácení zesiluje a do udolí, v němž dlí lány obilí, teď přichází zpoza obou svahů. Pojednou se na obou kopcích ohraničujících hájemství obilných klasů vyhřívajících se na slunci objeví dvě masy lidí. Při bližším pohledu lze vidět dva zcela rozdílné protiklady. Zatímco šest tisíc mužů římské legie dlící na pravém vyšším kopci vypadá jako profesionální masa strojů na zabíjení, na protilehlém nižším svahu nejistě stojí sotva tři tisícovky makedonských. Římští vojáci, skvěle vycvičení a vedení svým velitelem na sněhobílém oři, jsou oděni v kožené kovem pobité pancíře kryjící červený oděv a v lesklé přilby s chrániči uší, zátylku a brady. Vyzbrojeni jsou gládii, krátkými a širokými meči s dvojím ostřím, schopnými působit těžká poranění. Přední řady legionářů třímají těžké pobité štíty dosahující délky větší než jeden a půl metru a menší než dva metry, zbraní jim jsou dlouhá těžká kopí. Další řady mají kruhové zlaté štíty a pila, lehká vrhací kopí. V posledních řadách stojí pomocné sbory lučištníků oděné v šedé, matné brnění na šedočerném šatu a v kovově matnou přilbu. Na křídlech pak je jízda. Vojáci na koních drží pravou ruku na jílcích svých gládiů a levou svírají uzdu a štít. Jezdců je celkem tři sta, sto padesát na každém křídle. Před římským vojevůdcem stojí kompletní legie. Tito vojáci jsou částí armády, jež je chloubou Říma. Po boku vojevůdce stojí v třmenech koní deset velitelů kohort. Každý z nich má pod svým velením šest centurionů, velitelů oddílu o stovce mužů.

Naproti tomu na druhém kopci stojí armáda o poloviční síle než armáda Římanů. Neuspořádané šiky Makedonců, mužů oděných v modrý šat s bílým lemem, unavených po dlouhém pochodu k obraně vlasti. Umně vykovaná brnění se lesknou na jejich těle. Kyrysy, attické a jiné helmy rozličného tvaru, chrániče předloktí. Bojovníci v předních řadách mají chráněny i holeně. Jejich paže třímají dlouhé dřevce s bronzovým ostřím a velké kruhové štíty připevněné k levému předloktí a cele chránicí trup a bradu a částí i pravou stanu bojovníka vedle. U pasů se v pochvách houpají štíhlé a obratné meče.

Římský vojevůdce se už těšil, jak bude projíždět ulicemi Říma, za jeho vozem řady statných otroků a vozy s kořistí a on bude slavit svůj triumf. Nepřátelé neměli ani lučištníky, ani jízdu. Boj bude snadný, jako porazit strom, který má kořeny hluboko zarostlé do úrodné půdy a nemůže se proto nijak bránit. Jen tahle porážka bude mnohem rychlejší, pomyslel si. Půda v tomto údolí však bude brzy zbrocena krví padlích.

Řady makedonských vojáků pevně stojí a nehodlají se ani pohnout, dokud jim jejich velitel nepřikáže. Mladý Makedonec, který se jako jediný může pyšnit tím, že sedí v sedle urostlého hnědáka se postaví ve třmenech a prohlíží si budoucí bitevní pole. Pozvolna začíná rozesílat rozkazy. I když je jeho armáda menší, protože byla vytvořena z narychlo sebraných jednotek makedonských, nehodlá se vzdát či se nechat porazit. Dokonce si je zcela jist, že tohoto dne zvítězí. První střetnutí s mocným nepřítelem prověří jeho připravenost a udělí nepříteli lekci.

Mezitím je Říman otráven čekáním. Vydává povel k útoku. Legie se dává do pohybu. Sevřené řady římských vojáků se zastaví pod kopcem, na němž čeká nepřítel a rozevřou se, aby před ně mohli vyběhnout lučištníci, kteří skropí nepřítele salvami šípů, takže jeho počty prořídnou. Na křídlech se rozvinuje jízda připravená zaútočit na nepřátelská křídla a pronásledovat prchající vojáky.

V šicích Makedonců zazní sled povelů. Makedonci se formují do falang, obávaných to formací, které však ještě Římané neměli tu čest poznat. Voják po boku vojáka, štít na štít, pravidelně trčící dlouhá kopí.
Z neuspořádaného houfu se za pár chvil stávají důstojně uspořádané formace. Pětadvacet mužů na délku a dvacet na šířku. Pět falang se rozprostírá v pravidelných odstupech, zbytek vojáků utváří šik kolem svého vojevůdce.

Říman dává povel ke střelbě. Šípy dopadají na formace Makedonců a od masivních štítů, jež tvoří si Makedonci v podřepu zvedli nad hlavu, se jen neškodně odrážejí. Makedonský vojevůdce sleduje situaci a vyčkává. Když dospívá k názoru, že římští lučištníci téměř vyplýtvali své šípy, vydává povel k útoku. Vojáci povstávají a formace se rozbíhají vstříc nepříteli. Vojáci nabírají ze svahu rychlost a míří na střed římského vojska, kde jsou soustředěni lučištníci.

Říman dává povel, aby vojáci zůstali na místech a neví, že to je poslední špatné rozhodnutí v jeho životě. Lučištníci dál vysílají salvy šípů. Několik Makedonců je zasaženo, ale žádný zabit a řady ani nezakolísají. V očích římských vojáků se začíná odrážet strach, který se před malou chvílí urodil v jejich srdcích, ale ani jejich řady nepovolují.

To už však makedonské falangy narážejí do nepřítele. Dlouhá, na první pohled neohrabaná kopí působí strašná zranění a zabíjejí. V pár okamžicích jsou nechránění a jen dýkou ozbrojení římští lučištníci rozprášeni. Římská armáda je rozdělena na dvě části. Ztráty jsou hrozné. Tisícovka lučištníků padla, další dva tisíce mužů těžké pěchoty se válí v tratolišti vlastní krve. Makedonci ztratili jen několik desítek mužů. Římská jízda objíždí zápasící a chystá se Makedoncům v padnout do zad. Zbylé tři stovky Makedonců až doteď chránící svého vojevůdce se však odpoutávají od vrcholu kopce a plnou silou narážejí do jízdy znepříjemňující falangám boj. Dlouhá kopí srážejí jezdce ze sedel na zem, kde jsou buďto ušlapáni nebo pobiti. Některá kopí míří nízko a probodávají koním hruď. Jezdci padající z výšky jsou častokrát těžce zraněni.

I římská jízda tedy selhala v boji s dlouhými kopími. Síly jsou teď téměř vyrovnány, ale legionáři odhazují svá kopí a tasí meče. Boj s dlouhým kopím se stává nesnadnějším. Makedonský vojevůdce rykem povzbuzuje své vojáky a ti Římany ozbrojené jen meči a nechráněné sevřou. Téměř nikdo se nezachrání. Ale přece jen v čele té hrstky šťastných, kteří přežili útok Makedonců, ujíždí na svém koni římský vojevůdce. Velitelé kohort jsou mrtví a s nimi i centurioni. Říman si uvědomuje, že těch pár stovek mužů, tak málo početných, že by nedokázali zformovat ani kohortu nebude moci už vůbec decimovat.

Svah, jež Říman vyjíždí je zrádný a kamenitý. Kopyta jeho koně uklouznou a kůň padá na záda, drtě pod sebou svého pana, když ho tiskne na kameny. Tak zde tedy s rozseknutou hlavou leží jeden z Římanů, kteří byli poučeni makedonskou silou.

Makedonci jásají a vychvalují svého velitele. Jejich ztráty jsou sice jen nepatrné, ale při nízkém počtu vojáků v této armádě i tak znatelné. Někteří vojáci padají na kolena a oplakávají své druhy ostatní bez ustání skandují vojevůdcovo jméno. Jedna z falang ztratila polovinu svých mužů a garda, která v padla jízdě nepřítele do zad po konfliktu s římskou těžkou pěchotou ztratila více než stovku mužů.

Takto si dějiny pohrály s Římany, ale za hrozivou porážku získali neocenitelnou znalost, kterou těch pár uprchlých rozšiřovalo, takže se později projevila ke škodě Makedonců a nejen jich. "Žáci" později porazili své bývalé "učitele".
Autor Slava-THC, 08.09.2004
Přečteno 666x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter