Návštěvnost
Nemoc
Nemoc
Alena byl obyčejná 18- ti letá dívka.Chodila na gymnásium,učení ji nedělalo problémy.Měla spoustu skvělých přátel,milující rodinu a vše klapalo podle jejích představ.
Se školou byla na lyžáku,kde ošklivě spadla a poranila si koleno!Měla jít ma operaci,a proto začala podstupovat ty banální vyšetření jako jsou odběry krve.Každý určitě moc dobře zná pocit,kdy sedí na vyšetřovacím křesle,ruku má obmotanou gumou a doktorka říká:,,Cvičit!Pořádně procvičit at vidím žílu."Jehla se zavrtává do kůže a ze žily odebírá krev a plní zkumavky.
********************************************************
Po týdnu si šla pro výsledky a na předoperační vyšetření.Sedla si na křesílko a doktorka si začala prohlížet výsledky a u toho drmolit:,,Ano,skvělé.Taky dobré.V nejlepším pořadku.Cožeee?"
Alena se zarazila a vyčkávala než k ní doktorka promluvila:,,Musím tě poslat ještě jednou na odběry,něco se mi nelíbí,tak se musím ujistit."
Vypsala jí lístek a Alča šla znovu do laboratoře na odběry.Sedla si do čekárny a čekala.
Potom se vrátila s výsledky opět k doktorce.Ta se kní se smytným pohledem otočila a řekla:,,Mé předpoklady se potvrdily.Na operaci nesmíš jít.Je mi líto,ale máš velké množství leukocytů."
Alena roztřeseným hlasem promluvila:,,A to znamená co?"
Doktorka:,,Máš začínající leukémii.Je mi to moc líto.Musíme se domluvit na dalších krocích."
Alena zbytek jejích slov nevnímala.Seděla tam jako v mrákotách.Později si dokonce nemohla vzpomenout,jak se vůbec dostala domů.
Večer zapla icq,kde měla spostu kamarádů,ale nikdo se jí nezeptal jak to dopadlo,nikdo neměl zájem ji pomoct.Najednou pro své kamarády byla vzduch a v té nejtežší chvíli se ukázalo,že nemá žádného přítele,který by ji pomohl vše zvladnout,vyslechnout ji,dodat jí síly bojovat.
Ne!Nikdo takový tu nebyl.Všichni ji opustili,ale nad jejím hrobem plakali.
Proč plakali její takzvaní kamarádi,když si nevyhranili kousek místečka na její trápení.Nad jejím hrobem bylo už pozdě plakat.To jí život nevrátí.
Stačilo-by,kdyby jí ukázali,že ji mají rádi a že jim na ní záleží.
Se školou byla na lyžáku,kde ošklivě spadla a poranila si koleno!Měla jít ma operaci,a proto začala podstupovat ty banální vyšetření jako jsou odběry krve.Každý určitě moc dobře zná pocit,kdy sedí na vyšetřovacím křesle,ruku má obmotanou gumou a doktorka říká:,,Cvičit!Pořádně procvičit at vidím žílu."Jehla se zavrtává do kůže a ze žily odebírá krev a plní zkumavky.
********************************************************
Po týdnu si šla pro výsledky a na předoperační vyšetření.Sedla si na křesílko a doktorka si začala prohlížet výsledky a u toho drmolit:,,Ano,skvělé.Taky dobré.V nejlepším pořadku.Cožeee?"
Alena se zarazila a vyčkávala než k ní doktorka promluvila:,,Musím tě poslat ještě jednou na odběry,něco se mi nelíbí,tak se musím ujistit."
Vypsala jí lístek a Alča šla znovu do laboratoře na odběry.Sedla si do čekárny a čekala.
Potom se vrátila s výsledky opět k doktorce.Ta se kní se smytným pohledem otočila a řekla:,,Mé předpoklady se potvrdily.Na operaci nesmíš jít.Je mi líto,ale máš velké množství leukocytů."
Alena roztřeseným hlasem promluvila:,,A to znamená co?"
Doktorka:,,Máš začínající leukémii.Je mi to moc líto.Musíme se domluvit na dalších krocích."
Alena zbytek jejích slov nevnímala.Seděla tam jako v mrákotách.Později si dokonce nemohla vzpomenout,jak se vůbec dostala domů.
Večer zapla icq,kde měla spostu kamarádů,ale nikdo se jí nezeptal jak to dopadlo,nikdo neměl zájem ji pomoct.Najednou pro své kamarády byla vzduch a v té nejtežší chvíli se ukázalo,že nemá žádného přítele,který by ji pomohl vše zvladnout,vyslechnout ji,dodat jí síly bojovat.
Ne!Nikdo takový tu nebyl.Všichni ji opustili,ale nad jejím hrobem plakali.
Proč plakali její takzvaní kamarádi,když si nevyhranili kousek místečka na její trápení.Nad jejím hrobem bylo už pozdě plakat.To jí život nevrátí.
Stačilo-by,kdyby jí ukázali,že ji mají rádi a že jim na ní záleží.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
[Bierce Ambrose Gwinett] Žebrák je člověk, který spoléhal na pomoc přátel.
Tuhle jsem musel asi přehlídnout Gabčo, ale moje škoda.
Další, skvěle procítěná povídka.
Já na psaní teď nemám čas, navíc to stejně stojí za..., ale ty by jsi měla psát dál!
Možná někdy budu mít nějakou známou spisovatelku:-)
27.11.2008 09:35:00 | Kovik