Udělala to.A ty?

Anotace: depresioidní témata i nadále pokračují, ale teď mám v plánu snad i něco krapet veselejšího,snad to pujde...a opět prosím komentáře....jo a je to na díly....

Udělala si to. Musela si. Bylo to jediné řešení tvojí situace. Nemohla si dál. Už to nešlo. Musel přijít konec…

,,Proč to udělala?“, zeptal se mě Majin otec.
No to by mě k čertu taky zajímalo. Vždyť už vypadala dobře.
Ale nahlas jsem řekla jen: ,,Nevím.“
Hodil po mě vyčítavý pohled. Pohled který říkal, jsi, byla jsi, její kamarádka. Nejlepší kamarádka. Jak to, že to nevíš?!
Prostě nevím. Užírá mě to. Vážně bych to měla vědět. Asi jsem kamarádka na baterky. Co se vlastně stalo? Vracíš se myšlenkama na začátek. Úplný začátek.

Narodila ses 19.3. 1989. Dali ti jméno Karin a jsi první a zároveň poslední dítě tvých rodičů. Na druhého potomka neměli čas. Jsou velmi zaneprázdněni prací, která bohužel ovlivnila i tebe. A to nejen neustálým stěhováním. Až když ti bylo 12, usadili jste se natrvalo tady. Byla jsi nadšená. Konečně si můžeš najít kamarády, kteří ti vydrží déle než 1rok.
Byla jsi plná energie. Každý den chodila někam ven. Do kina, do fitka, knihovny, na plavání. A právě v bazénu si Máju potkala. Narazili jste do sebe a ty si vylila čokoládu z automatu. Začali jste si povídat, po chvíli vyměnili čísla. A bylo. To ti bylo 14.
Mája byla o rok starší než ty. Chodila na ekonomku, zatímco ty na gympl. Začali jste spolu chodit ven. A čím víc jste se poznávali, tím víc jste věděli, že budete ty nejlepší kámošky, co vůbec můžou být.
Znali jste se skrz na skrz. Jedna věděla, co ta druhá udělá nebo řekne. Klapalo Vám to výborně. Moc jste se nehádali a když, tak jenom o takových těch dívčích kravinách.
A pak přišel Matěj. A stalo se, co se zaručeně jednou stát muselo – obě jste se zamilovali. Do Matěje. Vlastně to nebylo až tak překvapující, protože i přes vaše rozdílné povahy se vám líbili stejní kluci. Nejlepší kamarádky jste byli pořád, ale zdálo se ti, jako by váš vztah ochladl.
První ho potkala Mája. Když vás představila, nechodili spolu. Aspoň on to tak nebral. Padli jste si do oka hned. Zamilovali se. Ale nechodili spolu. Nemohla jsi. Brala si to jako zradu. Namířenou proti kamarádce. Takže jsi ho jednoduše odmítla. Zase se ukázalo, že je skvělej. Řekl, že počká. A počkal. Už čekat nemusí…
Potom Mája potkala Lukáše. A zamilovala se i ona. Byla jsi šťastná. Ty zamilovaná, ona zamilovaná. Prostě idylka. Aspoň to tak vypadalo.
Jenže si se mýlila. Potkala si ji jednou venku, zrovna když si zapalovala jointa. Nevěřila si vlastním očím. Proč to dělá? Později si se dozvěděla, že ji do toho zasvětil právě Lukáš. Ten Lukáš, kterej se zdál být tak super.
Řekla sis: ,,Dobře, zkusila to. Každej jednou okusí něco zakázanýho.“
Jenže to konec nebyl…
Ani zdaleka. Naopak, bylo to ještě horší. Stokrát. Začalo to marihuanou a, jak kdekdo tvrdí, ta se stala odrazovým můstkem pro něco tvrdšího, hrozivějšího.
Škola šla do háje. A když přestala večer bývat doma, začala si to vážně řešit. Jednou si k ní přišla, když zrovna měla absťák. Skoro si ji nepoznala. Kruhy pod očima, vyhublá. Hned u dveří byla protivná, ne , byla hnusná. Říkala strašny věci. Zasr.... heroin.
Zůstala si. Sice jste se pohádali, ale domluvila si se s ní, že pokud se nezačne léčit sama, budeš to muset říct jejím rodičům. Ti si ničeho nevšimli, byli doma ještě míň než ti tvoji. Ten večer si zůstala u ní. To bylo naposled.
Hned ráno jste naházeli to svinstvo do hajzlu. Bláhově si věřila, že to bylo všechno. Ale ne. A brzy si to měla poznat.
Bylo to týden po tom. Všechno vypadalo nadějně. Mája to řekla rodičům. Ti ji poslali do léčebny. Byla si ráda, že to všechno dobře dopadne. Pak zazvonil telefon…