Disillusion

Anotace: Disillusion vlastně ve volném překladu znamená zklamání..:) tak o něm ta povídka je..

Ruku v ruce jsme kráčeli dál zasněženou ulicí a když jsi se ptal, jak se mám,odpověděla jsem, že dobře... Kdyby jsi se zeptal ted, řekla bych, že příšerně... Proč?.. Jak jednoduchá otázka.až moc jednoduchá.. Zklamala jsem... Ptáš se koho??.. Sebe...Proč??... To už Ti nepovím... ale je to jako noc... noc, která je nekonečně dlouhá...jako slepá ulice která nemá, a nebude mít konce..ještě že tu jsi Ty....Děkuji Ti..Ale mám pocit.. Cítím to...že tu pro mě jednou nebudeš...Nevím proč...Pojď jsem prosím...Konečně jsem se měla o koho opřít.. Opřela jsem se a začala brečet... Ty jsi mě utěšoval a opakoval, ať Ti věřím, že to bude dobrý... Pohlédla jsem na tebe svýma uslzenýma očima a snažila se tomu věřit...Snažila jsem se věřit Tobě...Zahleděla jsem se do tvých hnědých očí, ve kterých se zračila naděje, láska,porozumnění, ale i strach..Chtěla jsem věřit tomu, že je to pravda...řekni to prosím... řekni , že je to pravda...Mlčíš.. a já nevím co říct...Už jsem skoro ztratila pojem očase, který mi připomnělo až odbíjení hodin na půlnoc..Ty ses vymanil z mého objetí a rychlým krokem kráčel pryč... daleko ode mě a mě ubýval život....tím, jak jsi odcházel, jsem neměla pro koho žít...Ztratila jsem slunce které by mi dávalo život, byla jsem poupátko které umrzne bez svého slunečního svitu..Když jsi odešel, začalo zapadat slunce...Našla jsem si na zemi místo s výhledem a dívala jsem se... dívala jsem se na to, jak zapadáš a odcházíš z méo života..po západu jsem s klidem na duši usnula... Usnula.. A vícekráte jsem se již neprobudila...