Vločky barona Trenka

Anotace: Konec - vzpomínka - poděkování v mužském rodě. Ve svých citech nejsem exhibicionistkou, ale když jsem si po delší době přečetla krátkou lyriku z velmi bolestného období mého života, myslím, že je nespravedlivé jí neudělat ve výčtu mých "děl" místo...

Když začíná padat první sníh, když se zastavím a nadechnu se podivně syté vůně, když rukou přejedu po něžném taftu, když přijde další zimní úsvit, který mne dojme...
Tehdy si vzpomenu na ten záblesk štěstí. Měl být počátkem velkého života. S vůní prvních čajových lístků, s tichem komorního sametového Derbyshire a melodiemi Fryderyka Chopina. Byl však jediný, ten nejcenější v životě.
Pro mě, jako nepřestávám doufat i pro Tebe, přesto, že bych Ti nevýslovně přál tisíce, milióny takových dnů...
Vím, že se nikdy nebude opakovat, přesto není nic hezčího než na něj vzpomínat. Než se znovu dotknout toho něžného taftu, než zavřít oči uprostřed chumelenice, než si z gramofonu pustit Valse. Každý den je pro mne od té chvíle smysluplnější a naplněnější. Děkuji.