Dopis na rozloučenou

Anotace: Ať mi lidé netvrdí, že neexistuje peklo.Ať mi lidé netvrdí, že Bůh mne miluje.Ať mi lidé netvrdí, že se vrátí lepší dny.Ať mi všichni ti lidé už nikdy nic netvrdí.Život je pro mne peklem, Bůh mě zřejmě nenávidí a co je to lepší den, jsem už dávno zapoměl.

V celém domě jsem naprosto sám. Ticho, smutno a holé stěny. Můj život je bez Tebe naprosto prázdný.
Vejdu do kuchyně, poněvadž jsem hladový a chtěl bych se najíst. Náhle si uvědomím, že jsi to byla Ty, kdo mi celý život vařil. Bez Tebe jsem naprosto vyhládlý a zesláblý. Podívám se do ledničky, abych vybral nějaké zbytky, co tam od Tebe ještě mám, nebo co mi přinesli ostatní. Jídlo si připravím, ale když zasednu, zjistím, že bez Tebe nedokážu jíst. Je mi na nic a bez pohledu na Tvoji andělskou tvář, nedokážu sníst vůbec nic. Odešel jsem tedy hladový.
Šel jsem si sednout k televizi, abych se podíval na nějaké pohádky co jsem Ti kdysi z lásky koupil k narozeninám. Vždy jsme se u nich smáli a tak doufám, že mě rozesmějí i tentokrát. A tak sedím v křesle a za průběhu komických seriálů brečím a naříkám. Chybí mi Tvá ruka, kterou jsem vždy držel a chybí mi Tvůj smích, který mne naplňoval štěstím a já se mohl také smát. Pohádky se pro mě bez Tebe staly noční můrou.
Jdu tedy na zahradu, na čerstvý vzduch, abych si trochu pročistil hlavu. Koukám do dáli na světla městských lamp a studený vítr jako by ze mne život vysával. Padnul jsem na zem, když jsem zjistil, že ten vždy příjemný teplý vánek se změnil v ledovou fujavici, která mi svým hvízdotem přináší Tvůj zpěv. Stála jsi tu se mnou, objímala mě a neustále si mi říkala, že mě miluješ. Dnes už to není tak krásný výhled. Je to jako pohled na Tvůj hrob.
Vrátil jsem se zpět do domu abych si dal sprchu. Svlékl jsem se a pustil jsem si horkou vodu na svoji hlavu. Náhle pára znovu odkryla to, co jsi mi kdysi psala na zrcadlo a já si řekl, že bez Tebe, chci už do smrti zůstat špinavý.
Šel jsem tedy spát. Rozházená postel mě přivítala svojí neobvyklou tvrdostí. Ležel jsem tiše a nehnutě v peřinách a vzpomínal na Tvé krásné křehké tělo. Najednou jsem spatřil pramínek Tvých vlasů mezi polštáři a tak sem vyletěl jako blesk s čistého nebe, ale byl to jen klam, protože já tam byl úplně sám. Snažil jsem se usnout, ale musel jsem neustále myslet na Tebe. Viděl jsem Tě znova a znova jak ležíš vedle mě, jak stojíš ve dveřích a díváš se na mě, slyšel jsem jak se sprchuješ v koupelně a zpíváš si svoji oblíbenou píseň, ale vždy, když jsem šel za Tebou, nebyla jsi tam. Zjistil jsem, že bez Tebe – Já nemůžu žít.
Jsi pro mne vším a můj život bez Tebe je naprosto prázdný. Nikdy jsem ani netušil, jak odporné může být peklo. Chybíš mi a já se s tím nemůžu a nehodlám smířit a když Ty nemůžeš jít za mnou, tak já musím jít za Tebou.