Touha po pomstě - jednodílná

Anotace: Trošku šílená povídka, snad se bude aspoň trochu líbit. Napsala jsem jí, když jsem zrovna byla naštvaná...

"Na to nemáš odvahu!" zakřičel na ni a začal se smát děsivým smíchem. Vysmíval se jí!
"Myslíš?" ruce se jí sice třásly, ale i přesto pistoli pozvedla, namířila jí na svého "milovaného" ex a vystřelila. Minula.
"Dobře...Nikol...Promluvme si. Já ti to všechno...."
"Co? Co mi to všechno? Vysvětlíš? To těžko! Nechci nic slyšet!" zakřičela, otřela si slzu a znovu vystřelila. Tentokrát mu kulka poškrábala ruku. Ale stále byl naživu.

Před měsícem:
"Nikol to neni tak jak...." řekl vyplašeně a schovával se pod peřinou. Holka vedle něj se akorát potichu smála.
"To neni tak jak si myslim viď? Seš ubohej! Nesnášim tě!" začala brečet. "Doufam že to aspoň stálo za to!" zaječela a plivla na něj. Podvádět jí nebude! No dobře, už jí podvedl...A ona s tim nic neudělá.

Současnost:
Pistolí mu přejela po krku. Byla nabitá. Mohla kdykoli vystřelit. Ať si taky užije tu bezmoc!
"Tak co, miláčku? Podvádět se nemá, víš to? Teď se ti to vymstí." zasmála se. Ale ne šťastně. Spíš jako kdyby musela.
Z kapsy u kalhot vytáhla malý nůž. "Zajatce" chytla za vlasy až se musel zaklonit. Párkrát ho lehce řízla do krku. Koukala se, jak mu teče krev a usmívala se.
"Bolí to?"
"Ne..."
"Ne?" řízla mu do ruky. Sykl.
"Tohle už bolelo viď? Ale nikdy neucítíš takovou fyzickou bolest, jako já psychickou! Na to se spolehni, brouku."
"Nikol...Nebuď hloupá! Todle se dá vyřešit jinak!"
"Jak? Řekni mi, sakra, jak?!"
"Můžeš třeba zajít na psychi...."
"K žádnýmu psychoušovi nepudu!" naštvala se, vzala nůž a řízla sebe. Slzy už jí zase stékaly po tváři. Byla líná se ji setřít.
"Kdybych se teď mohl hýbat, setřel bych ti ty slzy a obejmul tě. Nikol prosím pusť mě..."
"Nikdy! A stejně bych ti nedovolila, na mě šahat!" opět se natáhla pro pistoli. Hrála si s ní.
"Napsal si nějaký dopis na rozloučenou?" smála se.
"Ne...Jsi strašně krutá.Jsi bestie!"
"Budu to brát jako lichotku!" usmívala se a odhalila zažloutlé zuby od cigaret.
Napadlo jí, zapálit si.
"Miláčku? Už ti někdy někdo típnul cigáro o krk?" zasmála se.
"Ne!Nikol přestaň!Tohle už neni vtipný! Zavaž mi tu ruku, zahoď cígo, pusť mě a já to nikomu neřeknu. Všechno bude ok, jo?"
Histericky se zasmála.
"Nevěděla jsem, že si tak vtipný! Tvoje máti je stará a zapšklá, po ní to teda určitě nemáš..." uvažovala.
"Neber si do huby, au, mojí mámu!"
"Ale, ale....Nezlob čumáčku!" přešla k němu a začala ho líbat. On její polibky neopětoval.
"Řekla sem nezlob!" chytla ho za krk a začla ho znova líbat. On jako napovel jí to začal oplácet. Když už jí to přestalo bavit, slezla z něj a típla mu cigaretu, kterou celou dobu držela v ruce, o krk.
"Au!Krávo!"
Šílenecky se zasmála.
"Nač taková hrubá slova?"
"Jsi blázen..."
"Víš co? Už mě to nebaví. Jsi jenom blbej, hnusnej červ. Skončíme to, co říkáš?"
"Nedělej to...Budeš toho litovat..." bolestně se ušklíbl.
"Litovat?Si směšný!" chvíli se smála.
"Tak kam ti to napálíme?Spánek?Krk?Srdce?Stehenní tepna? No jen si řekni, poslední přání se maj plnit!" zasmála se svýmu vlastnímu vtipu.
"Nebo tě podřízneme jako husu? No tak, čekam."
"Hlavně ať je to rychlí...."
"Hmmmm....Uvidíme...Už mě unavuješ." došla ke stolku kam si pistoli odložila. Byla tátova. Ukradla mu ji. Vlastně ne...Ona si jí vypůjčila, vždyť se mu zase vrátí až to tady skončí. Policajti mu jí daj. Určitě.
Výstřel. Pláč.
Tentokrát neminula. Kulka se uhnízdila v jeho srdci. Nikol začala histericky brečet. Chytla jeho hlavu a položila si ji na ramena. Jak na něm seděla přitisknutá, špinilo se jí tričko krví. Nevadali jí to.
Teď byla řada na ní. Třesoucíma rukama chytla zbraň, přiložila si ji ke spánku a zmáčkla spoušť. Nic. Nic neucítila. Je živá. V pistoli došly kulky. Je čas na náhradní řešení. V koutě místnosti uviděla provaz.
Vyšla před domek, v ruce provaz. Uviděla strom, akorát tak dělaný pro ni. Došla k němu, upevnila lano, stoupla na pařez, nasadila si smyčku kolem krku a skočila. Nechtěla to protahovat. Na nic nemyslela, měla prázdnou, vyčišťenou hlavu. Touha po pomstě byla ukojena.