I´m sorry

Anotace: I can't run anymore, I give myself to you I'm sorry I'm sorry In all my bitterness, I ignored All that's real and true All I need is you When night falls on me, I'll not close my eyes I'm too alive, And you're too strong I can't lie anymore I fall down be

Zůstáváš navždy odpovědný za to, cos k sobě připoutal..

Seděla na židli, zachumlaná v dece, v jediném zdroji tepla v místnosti. Vlastně i v celém domě. Tupě pozorovala blikající žárovku, na níž se usadil několikaměsíční prach. Ještě jeden zoufalý blik a žárovka zhasla. Dívku obklopila tma. Přesto žárovku nepřestala pozorovat. V ruce svírala fotku.

..

Hudba příjemně hrála sluneční paprsky zaplňovaly místnost teplem a světlem. Mladá černovlasá dívka stála u okna a zamyšleně pozorovala auta svištící ulicí. Za okamžik vešla do místnosti druhá dívka a též přistoupila k oknu. "Měla by jsi něco vědět", pronesla se sklopenou hlavou k první dívce. Ta tušila, co se za okamžik dozví, "nemusíš mi nic vysvětlovat, četla jsem lékařskou zprávu" druhá dívka polkla a oči se jí zalily slzami. První bez jediného slova sebrala své věci a už bylo slyšet jen klapnutí dveří.

..

Ztěžka se zvedla a přistoupila k oknu. Deka se svezla na zem. Roztřásla ji zima. Nepřítomně hleděla z okna a slzy ji slepily její černé vlasy.

..

Naštvaně vyběhla před barák, ani nezvedla oči k oknu nad sebou. "měla mi to říct dřív, AIDS".. "coura jedna".. "kdo ví, s kým vším chrápala".. myšlenky se jí honily hlavou a její srdce se plnilo záští a vztekem. "takoví lidé si nezaslouží žít".. "měla raději chcípnout"..

V ten samý okamžik o pár bloků dál se otevřelo okno. Vypadla z něj mladá dívka.. Prý to byla náhoda. Kolemjdoucí zděšeně křičeli, sanitky z houkáním přijížděly, ale marně. Dívka byla na místě mrtvá.

..

Otevřela okno a lehký vánek ji odvanul vlasy z očí. Sedla si na římsu a klátila nohama. Sem, tam. Sem, tam.. Naklonila se dolů. A padala.

..

Nic netušící dívka nakráčela do hospody, aby zapila svůj vztek. Ale s každým přibývajícím panákem se jí do srdce vracela láska, něha a hlavně výčitky. Klátivým krokem se zvedla ve snaze dojít domů. Když se ji to konečně povedlo, začalo svítat. Vystoupala po schodech, odemkla dveře.. a ticho. Proběhla všechny pokoje ale nikde nic.. Až po chvíli si všimla malé fotografie na římse okna. Pochopila...

..

Seděla na židli, zachumlaná v dece, v jediném zdroji tepla v místnosti..