Noční Poutník( část čtvrtá a poslední)

Anotace: trvalo to trochu dele ale konecne jsem se k tomu dostal...

Noční Poutník Cowarda převyšoval o dobrý metr. Obrovské oranžové oči bez víček upíral na starostu. Když nepatrně natočil hlavu, starosta Coward si povšimnul, že z obou stran jeho bezústé hlavy vyrůstají jakési poloprůhledné membrány, které připomínaly žábry.
Noční Poutník byl snad tři metry vysoký tvor, který ze všeho nejvíc připomínal obrovskou kudlanku. Z boků mu vyčnívaly jakési zárodky nevyvinutého třetího páru končetin. Byl oblečen do potrhaného pláště z mnoha kapsami. Coward na něj nevěřícně hleděl a pomalu couval dozadu.
„Starosto Cowarde, dobrý den!“ zabublal Noční Poutník. Znělo to, jako by hlas vycházel odněkud z hloubi jeho hrudního koše. „Smím vidět váš průkaz?“ zeptal se tvor. „A nesnažte se utéct, nemá to cenu!“ Starosta se okamžitě zastavil. Poutník už nemluvil nahlas, jako předtím ve městě, ale přesto z jeho podivného hlasu nepopiratelně zněla autorita. Nenech se jím převálcovat, přikázal si Coward. Nesmí vidět, že se ho bojíš. Nesmí vidět, že se ho bojíš??? Ozval se nevěřícný hlásek v jeho hlavě. Proboha, vždyť viděl, jak ses tvářil, když se za tebou objevil. Tomu je jasné, že máš strach. „Ten průkaz starosto,“ zopakoval Poutník klidně. Coward sjel rukou k pasu. Nevyndavej tu minci, vyndej pistoli, vyhrkl hlas v jeho hlavě. Zastřel ho dokud je neozbrojený! Starosta zaváhal. Možná to na něm bylo vidět, protože Poutník přikročil blíž k němu. „Průkaz,“ zasyčel a provrtal Cowarda svým pohledem.
Neriskoval. Bez dalších okolků vytaáhnul bronzovou minci a podal ji Poutníkovi . Poutník po ní chňapl. Coward se otřásl. Netvorova ruka byla na dotek měkká a podivně bahnitá. Noční Poutník si do mince vpíjel pohledem, přejížděl přes ní prsty, vychutnával si její povrch. Starosta si ale byl jistý, že kdyby se teď pokusil vytáhnout pistoli, Poutník by tasil dřív. Tvor zastrčil minci do kapsy. „Jestli mě zabijete, můžete si ji vzít zpět. Jestli ne, patří podle práva mně. A teď...starosto Cowarde připravte se, neboť náš souboj začiná!“
Stáli asi pět metrů od sebe. Vítr foukal a dole ve městě se točil prach. Poutník měl ruce lehce opřené o boky. Coward teď poprvé zaregistroval jeho červené zbraně. Byly to nádherné kousky, určitě nejlepší jaké kdy viděl. V jejich pažbách se rudě zrcadlilo slunce a Cowardovi se zdálo, že v nich vidí i svůj vyděšený obličej.. Pistole byly příznačně čisté, bez jediného škrábance. Poutník se o ně zřejmě skvěle staral. Když se starosta podíval na svůj zaprášený, kdysi stříbrný, teď však spíše našedlý revolver, pocítil bodnutí studu. Ale co, teď už na tom stejně nezáleží, nebo ne? No těžko říct, ale o něčem to nejspíš vypovídá nemyslíš? Ne, ale... Starosta škubnul hlavou. Ve takovéhle chvíli se musí plně soustředit. Chce-li mít alespoň minimální šanci na úspěch, musí z hlavy vypudit všechny zbytečné myšlenky. Musí věřit svým instinktům. Pohlédl na Poutníka. Ten se nepatrně pohupoval na patách a vpíjel se do Cowarda očima. Starosta zamrkal, ale pohledem neuhnul. Nemám šanci, pomyslel si. „Máte,“ prohodil Poutník a položil ruce na pažby pistolí. Starosta se přikrčil. Nohama skoušel pevnost půdy pod sebou. Když našel správné místo zapřel se patami. „Počkejte“ řekl Poutníkovi a stáhl si klobouk do čela. Rozhodně nepotřeboval, aby mu v rozhodu-
První kulka ho zasáhla těsně pod krk. Z rány začala tryskat krev. Coward sebou škubnul jako by jeho tělem projel elektrický proud. Oči se mu protočily v sloup. Zamrkal. Našel v zorném poli Poutníka a nevěřícně na něj hleděl. Ten k němu pomalu přistupoval a mířil na něj oběma zbraněmi. Starosta bleskurychle sáhl po pistoli.Noční Poutník byl připraven. V ošlehujícím záblesku bolesti vpálil Cowardovi do pravé ruky dvě kule. Nebožák padl na kolena a s vytřeštěnýma očima si prohlížel zkrvavenou ruku. První kulka mu urvala palec a ukazovák. Druhá vykroužila rudou díru uprostřed jeho dlaně. Starosta zachroptěl. Nemohl dýchat. Pozdvihl zdravou ruku a popadl se za hrudník. Pod prsty mu protékala krev. Nadechl se jako by chtěl něco říct. Pak padl tváří k zemi. Od okamžiku, kdy si chtěl upravit kobouk neuběhlo ani deset vteřin. A tak zemřel Robert Coward, starosta Morgue. Poutník nad ním chvíli stál a sledoval jej. Pak vytáhl Cowardovu minci a přihodil ji do váčku za pasem ke stovkám dalších. Kopl do starostovy mrtvoly a ta se začala kutálet dolů ke městu. Zvedala se za ní oblaka prachu.Netvor viděl, jak z domů tam dole vybíhají lidé a scházejí se u prostříleného těla. Morguesští jej pohřbí se všemi poctami. Netvor se otočil k městečku zády. Rozběhl se. Neustále zrychloval a zrychloval. A během patnácti vteřin byl Noční Poutník pryč.