Vnitřní souboj pana Č.

Anotace: Vnitřní souboj pana Č.

Osoby a obsazení:

Pán Č. (Č.). – syn nemocné matky, která má před koncem život, a v jeho nitru se odehrává boj dobra a zla.

Dobrý Č. (D.Č.) – dobrá půlka pána Č.

Zlí Č. (Z.Č.) – zlá půlka pána Č.

Hra:

Na podiu je stůl, popelník, krabička cigaret, sirky a láhev vodky. U něho sedí muž, kolem třicítky, a je vidět, že už má něco upito. Napravo od něj je jeho zlá půlka a nalevo jeho lepší půlka.

Č. : (přihne si z láhve) Proč zrovna ona? Proč ze všech možných žen, kterých je na světě spousta, musí být zrovna moje matka smrtelně nemocná? Podle lékařů do týdne zemře. Žádná operace ji nepomůže. Přístroje ji drží už jen z posledních sil.

D. Č. : Už zase piješ?! Víš co by tomu řekla tvoje maminka?

Č. : Piji! No a? Musím nějak spláchnout ten žal. A maminka neřekne nic, protože je v komatu.

D.Č. : Ale dostane se z něho. A nebyla by vůbec ráda kdyby tě takhle viděla.

Z. Č. : No a? Ta bude ráda, když bude moci otočit hlavou o pár centimetrů. Č., jak ji to jen můžeš udělat? Sám dobře víš, že na těch přístrojích je to jen už o minutách. Nebylo by lepší ji už vypustit do nebe?

D. Č. : Jak jen tohle můžeš říct! Kdybys měl děti, tak bys byl taky moc rád za každou sekundu s nimi. Tohle nesmíš dopustit!

Č. : A proč ne? Má pravdu! Vždy, když jsem u ní, tak o tom neví.

D. Č. : Její duše to ví a je ráda.

Č. : Taky by to bylo stejné i po odpojení. Její duše by byla v ráji. Měla by se lépe než tady (zapaluje si cigaretu).

D.Č : Myslíš si, že by ji nevadilo, že ji její vlastní dítě odpojilo ze života? A nekuř!

Č. : Sakra práce! Co je tohle za život? Mít v sobě hadičky, každý den do sebe dostává takových látek, že by to skolilo slona. A já nemůžu nic udělat. Nijak pomoci. Je-li Bůh a spravedlnost, tak se bude mít v ráji nebesky. Takový život si zaslouží.

D.Č. : A co budeš dělat ty? Budeš pít a kouřit? To by tedy měla pěkný pohled na syna.

Z.Č.: Tak už ho nech ne? A co má asi chudák dělat teď? Kouří a skleničku si dává od chvíle, kdy se to stalo. Ukončí-li to, přestane s tím.

D.Č.: Jsi si jistý?

Z.Č.: Jistě! Pak bude mít byt pro sebe a pro přítelkyni. Z té se pak vyklube manželka, pak se jim narodí dítě, pak třeba druhé a budou si žít krásně. A to by jeho maminka, která se tak stane hrdou babičkou, měla větší radost.

Č.: To by bylo super! (opět si přihne)

D.Č.: Mohlo, ale také nemuselo. Č., proboha, vždyť ty sis neuměl do desíti zavázat kaničku u bot. Vždy když na tebe promluvila nějaká dívka, tak si zčervenal a utíkal si za kým? Za maminkou? Za kým bys utíkal teď? Na hřbitov?

Č.: A co mám asi jinak dělat? Co mám do konce života asi kurva dělat?

D.Č.: Nemluv sprostě!

Č.: Tak co mám dělat? Stejně umře, a tak bych ji to trápení jen ukrátil.

D.Č.: Všichni jednou umřeme…

Z.Č.: Já ne.

D.Č.: Všichni! Měl bys s ní být až do doby, až si ji sám Bůh zavolá. Ona ti dala život, a ty ji ho chceš brát?

Č.: Já ji ho nechci brát. Ba naopak, já ji chci dát věčný a krásný život (přihne si a opře si hlavu o desku stolu).

Z.Č.: Přesně tak. Ty ji vlastně prokážeš milou službu.

D.Č.: Co je na tom milého? Stará žena už „neslouží“, a tak ji „odpojíte“? Jako nějakou věc, která se porouchá? Novou si už nemůžeš pořídit. Už nikdy! Nikdo už nebude takoví, jako tvoje maminka. Nikdo ti už nedá takovou péčí a lásku jako tvoje maminka. Slyšíš mě Č.?
(Č. pořád leží)
Hej! Slyšíš mě?

Z.Č.: Jen ho nech spát! Je po tom všem unavený. Ty mu snad vykecáš důlek do hlavy.
(náhle se Č. rychle zvedne, a v očích má ďábelský výraz)

Č.: Přišel jsem na to! Už vím, co udělám. A nikdo mi to nerozmluví! Dám svolení lékařům aby vypnuly přístroje, které jen zbytečně prodlužují matčino utrpení. …

D.Č.: Proboha, neblázni!

Z.Č.: Ticho! Nech ho, ať to dopoví.

Č.: Tím se dostane do ráje, a já půjdu za ní.
D.Č.: Neříkej to!

Č.: Já…půjdu za ní. Vezmu si smrtící prášek a půjdu za ní. Lepší řešení není.

Z.Č.: Dobrý nápad.

D.Č.: Zlí nápad! To chceš zbaběle utéct? Zbaběle všeho nechat?

Č.: Vždyť si sám říkal, že bez maminky, jsem nic. Trdlo. Nula. Takhle budeme napořád spolu. Navždy!

D.Č.: Tohle snad ne.

Č.: Ale jo, udělám to.
(zvedne se a odejde)

Opona