Mrtvá naděje

Anotace: Tenhle kousek je dosti vytržený z kontextu. Je součástí mnohem většího celku, ale přesto si myslím, že právě tohle se týká všech. Není to příliš veselé, avšak o to více pravdivé a skutečné. Může se to stát i Vám. Ať už budete na jakékoli straně...

Podíval se jí do očí. Čekal alespoň náznak sebemenší emoce, ale nepřišlo vůbec nic. Chytnul ji za úplně ledovou ruku.
Sklopila svůj skelný pohled. Ve skutečnosti v něm bylo úplně vše. Stačilo by jen umět v něm lépe číst. Ale to on nedokázal. Čekal, že se mu vrhne kolem krku, že projeví tu něhu, kterou znával a která mu patřila. Alespoň podle něj.
Znovu žádná odezva.
„Lily…“ zašeptal.
Dívka se jemně zachvěla. Jeho hlas v ní dokázal způsobit bouři, ale rozhodla se, že na sobě nedá vůbec nic znát. On si to nezaslouží…
Tentokrát však její slabý třes zaznamenal. „Lily, je mi to líto…“ její dlaň nyní silně tisknul. Na hřbet ruky mu dopadla první teplá kapka slané vody, která stekla z její tváře. Chtěl ji obejmout, ale bál se. Vypadala, že se každou chvíli rozpadne na tisíce malých kousíčků a že jeho stáhne sebou. Byl příliš sobecký na to, aby se nechal.
„Není,“ šeptla. Chtěla skrýt svůj pláč, ale vznášel se kolem ní stejně jako bolest a utrpení.
„Lily, věř mi, že… Ona už v mém životě nehraje žádnou roli. Už neexistuje!“ snažil se namluvit jí i sobě.
Lily mu poprvé za dnešek zpříma pohlédla do očí. Do těch, které milovala. Dala mu tak možnost podívat se, co všechno způsobil, jak moc jí ublížil.
„Ale já už ti nikdy nebudu moct věřit, Christophere. Ona už tě bude mít navždycky.“
Chris ji konečně sevřel v náručí. Byla až překvapivě vláčná. Paže jí visely volně podél těla a chtěla, aby ji co nejdříve zase pustil. Ale… To lhala sama sobě. Jeho doteky jí byly až příliš příjemné. Až příliš po nich toužila…
„Teď už to bude jiné, přísahám.“ Vroucně ji hladil po vlasech.
Rukou mu přejela po zádech. A ještě jednou a ještě víc… Objala ho a nechala se políbit.
Christopher na svých rtech cítil slanou příchuť slz. Nebyl si jistý, zdali patří jen Lily.
Zase se odvážila doufat, že vše bude v pořádku, že tentokrát to bude jinak. Rozhodla se mu odpustit. Po kolikáté už…?!
Christopher to pochopil správně. Všechno se pomalu začne vracet do starých kolejí a on si už konečně dá pozor na svoje činy. Činy spojené s Elen… Teď bude vše, co udělá, patřit jen Lily. Ženě, která ho skutečně miluje a obětuje pro něj úplně všechno, co má.
Do bytu vpadnul Ian. V očích měl strach. Byl to jen zlomek sekundy než vyhrknul: „Elen!“
Chrisovi se sevřel žaludek.
„Chrisi! Musíš jít se mnou!!!“
„Ne.“
Ian byl překvapený. „Co ne?“
„Nemusím a nepůjdu…“ odpověděl, ale nebyl si jistý.
„Ty to nechápeš! Elen je-“
„Pro mě mrtvá,“ dořekl Chris za Iana. Ten si ho ale nevšímal.
„… v bezvědomí! Chrisi! Myslím, že teď tě opravdu potřebuje. Potřebuje tě víc než kdykoli předtím! Předávkovala se heroinem. Odvezli ji do nemocnice. Prosím, pojď se mnou!“
Lily se jemně dotkla Christopherova ramene. „Běž, Ian má pravdu,“ řekla a měla slzy na krajíčku. Věděla, že se znovu spálila. Boj s Elen nemůže nikdy vyhrát. Bylo bláhové na tu prchavou chvíli Chrisovi uvěřit, že je mu ukradená! Protože bláhové bylo úplně všechno, čeho se v souvislosti s ním dopustila. Už to, že se zamilovala, byla ta největší chyba jejího života.
Ianovi oči se na okamžik dotkly Lilyiných. „Promiň,“ omluvil se, i když vlastně vůbec nic neudělal.
Lily odvrátila tvář. Pak se otočila a vykřikla: „Tak krucinál, Chrisi! Běž už!“
Christopher jí věnoval poslední váhavý pohled. Pak zmizel ze dveří spolu s Ianem. Lily klesla na podlahu a nechala se zcela ovládnout potoky slz. Zarývala nehty do koberce a připadalo jí, že nemůže dýchat. Bože! Jak jen ji nenáviděla! Jak si přála, aby jí konečně zmizela ze života, aby umřela! A teď, když se to opravdu mohlo stát, za ní poslala lásku svého života.