Láska

Anotace: Chtěl bych vám popsat děj, který se mi stal kdysi dávno. Bylo to nádherné období, snad to ještě někdy zažiju...A nebo radši ne :)

Je květen, všechno venku kvete, rostliny rostou, děti pobíhají po venku a dívky nosí kratší a kratší sukně.
Asi tak v polovině tohoto měsíce se mi začala líbit jedna moje dlouholetá kamarádka, se kterou jsme přes icq řešili nejrůznější věci. Od kluků a holek až po to, co si má vzít na sebe. Nikdy mě nenapadlo, že by právě ona mohla být ta, kterou později budu strašlivě milovat.
Jmenovala se Barča. Jdu takhle jednou do školy a potkám Barču. Zastavíme se spolu, povídáme si, když v tom o mě omylem zavadí ramenem a v tom okamžiku si všimnu, že už to není ta kamarádka, se kterou jsem ještě před chvílí probíral, co budem dělat ve škole, nyní to byla krásná dospívající slečna, do které jsem se rázem zamiloval.
Šel jsem s ní do školy a celou cestu jsem si jí předcházel, ,,nabaloval" a povídal jí jak jí to dneska hrozně moc sluší.
Celý den jsem se ve škole nudil a nemohl jsem se dočkat až konečně doma usednu k počítači a zase si s ní budu psát na icq. Když se konečně připojila, tak jsme si psali snad 4 hodiny v kuse a já jsem jí celou dobu naznačoval, co k ní najednou cítím. Takhle to šlo dál několik dní, už jsem to nemohl vydržet a napsal jsem jí jestli bychom šli někdy ven. Ona mojí nabídku samozřejmě přijala. Domluvili jsme se na sobotu ráno.
Nemohl jsem ani dospat, rychle jsem vstal a běžel za ní, stavil jsem se k ní přesně v tolik, co jsme byli domluvení, chodili jsme spolu venku, povídali si a já byl strašně šťastný, že jsem se poprvé zamiloval.
Neuběhl ani měsíc a začali jsme spolu chodit, bylo to něco jako krásný sen, byli jsme spolu venku denně, kdykoliv nastala chvíle, šli jsme spolu, kdykoliv byla příležitost, naše rty se setkali a já byl v sedmém nebi a pociťoval jsem, že i ona je šťastná.
Pak ale nastal zvrat, který si budu až do smrti vyčítat, ale nejspíš jsem tomu nemohl zabránit.
Když jsem se pro ní v pátek večer stavil, řekla mi, že ji jeden kamarád pozval na svoje narozeniny a ptala se mě jestli mi nebude vadit když tam půjde. Řekl jsem že ne, přece jí v tomto nebudu bránit. V sobotu večer šla na narozeniny, doprovodil jsem ji až před dům kamaráda, políbili jsme se a já jí slíbil, že na ní ve 23:00 počkám před domem, to měla oslava končit.
Chodil jsem asi hodinu městem a přemýšlel, že už na světě nic víc nechci, že vše, co jsem si kdy přál, je Barča.
Velmi jsem se nudil, tak jsem šel pomalu k domu oslavence. Bylo právě deset hodin, když jsem přišel před dům. Řekl jsem si, proč se neprojít kolem domu, aspoň se kouknu jakou mají oslavu. Obcházím dům, když v tom v okně zahlédnu svojí milovanou Barču, jak se líbá s oslavencem. Úplně mě to vyrazilo dech, vždyť to není možné, co se stalo? Co jsem udělal špatně, že tohle mohla dopustit? Rychle jsem utekl pryč a před dům přišel až v jedenáct. Bára už tam čekala a vyjela na mě, kde jsem takovou dobu, že tu čeká nejmíň deset minut. Řekl jsem jí, že jsem tu byl už v deset a že jsem v okně viděl, jak se líbe s jejím kamarádem a co si o tom mám myslet. Ona se rychle vymluvila na to, že to bylo jen jako dárek k narozkám a že ať hned nebláznim. Doprovodil jsem jí bez jediného slova domů. Byl jsem na ní naštvaný.
Druhý den, v neděli se mnou nechtěla jít ven, nevěděl jsem proč. V pondělí se se mnou ve škole nebavila a nečekala na mě před domem jako vždy. V podvečer téhož dne ke mě přišla a řekla jen: ,,Už to nemá smysl, tímhle se s tebou rozcházím" a odešla.Nevěděl jsem,co mám dělat,chtěl jsem se jí zabít,ale nejdřív jsem musel zjistit proč?! proč se se mnou rozešla.
Šel jsem za jedním kamarádem a ten mi řekl, že začala chodit s Patrikem, kamarádem u kterého byla na oslavě.
Nevěděl jsem, co dělám, prostě jsem šel za Patrikem a bez jediného slova, bez jediné nadávky jsem mu napálil pěstí do nosu. Chtěl mi vrátit ránu, ale já jsem uhnul a vrazil jsem mu druhou do nosu, to už neunesl a utekl z krvácejícím nosem.
Když se o tomto dověděla Bára, přiběhla ke mě a vrazila mi facku. Pak zase odešla a od té doby jsem jí neviděl. Za pár dní jsem se dozvěděl, že se odstěhovala na druhou stranu republiky ke svému otci a že sem už se nevrátí. Bylo mi to strašně líto, nechtěl jsem, aby to takto dopadlo ,ale stalo se, co se stát muselo.
I přes to všechno, co jsem si prožil jsem Báru miloval a nikdy na ni nezapomenu.