Kdo že to jsem? (2. část)

Anotace: ...

"Nepotkala jsem tě už někdy?" Jako každý den se mě zeptá jedna 'spuluvězenkyně', když máme obvyklé popolední vycházky.
"Ne, to určitě ne" Prohodím s usměvem.

~ Nebo snad ano? Jako malířka jsem se mohla setkat s mnoha lidmi. Ale, už takovou dobu jí říkám ne, tak proč to měnit? ~

/Gabriello, rozhlédni se po okolí, kolik je tu příležitostí k útěku../
"Dozorce u brány stojí 24 hodin v kuse. Jak bych tedy odtud mohla uniknout?"
/Gabriello, buď trochu nápaditá./
"Žádnej strom, žádnej keř, žádnej sloup, nikde nic.."
/A kdo mluvil o venku?/

---

"Nechtěla byste do vašeho pokoje stojan s plátnem a malířskými potřebami?"
/Gabriello, to je tvá příležitost./
"Je vám něco?"
"Ne, ne, jen jsem se zamyslela a.. asi ano.. ano, chtěla bych znovu malovat."
"Dobře, hned nechám do vašho pokoje dát vše potřebné a nyní se vrťme k našemu sezení, co jste udělala, když jste zjistila, že ta stěna je prázdná?"
"Já jsem asi chtěla.. možná.. určitě jsem se zašla podívat, co se děje. Jestli v domě není zloděj. Musela jsem se zvednout a uviděla jsem.."
"Ano, co jste viděla?"
"Viděla jsem.. nevím.. moc.. moc si nevzpomínám.. myslím, že jsem viděla.. v kuchyni.. asi.. světlo.. Možná se v kuchyni svítilo."
"Zvláštní a šla jste se podívat, kdo nebo co tam bylo?"
"Vyšla jsem ze dveří a.."

Najednou jsem ucítila prudký náraz a pak byla tma.
Pak jsem se probudila ve svém pokoji.

"Už je vám lépe?" Zeptala se mě sestřička, hned jak jsem otevřela oči.
"Jo, ano, už je mi lépe, jenom nevím, co.. co se mi stalo."
"Omdlela jste." Prohodila s úsměvem, jako by mi říkala, že vyhrála v loterii.
"Myslíte, že vás tu mohu nechat samotnou?" Ještě dodala.
"Ano, jistěže můžete."

~ Že by ta správná příležitost k útěku? Všichni pryč. Jen já, vrátnice a hlavní vchod, ale jak se dostat z pokoje? ~

/Gabriello, vnímej pozorné okolí./

---

Po tolika měsících zase zažít, jak paprsky slunce dopadají na mé tělo. Vnímat čerství vzduch a procházet se po rozpraženém chodníku. Je nádherné být na svobodě.
"Kam teď?"

~ Musím.. Musím domů, vzpomenout si co se stalo. Chtělo by to klíče. Kam.. kam jsem je sakra dala?
/To je špatná otázka Gabrillo./
Jistě, vždyť mi je musely sebrat, ale kde jsou náhradní? Pod rohožkou? Nad dveřmi? U sousedky! ~