Vzpomínky na minulost

Anotace: Vzpomínky nejsou vždycky jen hezké...ale měly by být

Seděla u lavičky a poslouchala kapky deště tvrdě narážející do listů stromů, které ji milosrdně před tím studeným deštěm chránily. Potichu seděla a poslouchala to bubnování. Už se nedokázala bránit přívalům těch vzpomínek. Začala tedy vzpomínat…
Bylo jí sedmnáct. Studovala na střední škole, zajímala se o přírodu, sportovala…to, co každá jiná holka v jejím věku. Tyhle vzpomínky však patřily Jemu. Sedávali spolu v parku, poslouchali šumění listů. Podzim. Její oblíbená roční doba… Sdíleli spolu snad všechna tajemství. Byli nerozluční, trávili spolu všechen volný čas. Milovala Ho. Jeho hluboké oči, Jeho veselý smích, každý Jeho pohyb vyzařovala energii a chuť do života…připadal jí bezchybný. Každý den se těšila, že Ho zase uvidí. A pak se to stalo…
Byl stejný den jako dnes. Podzim, teplý vítr a chladný, nemilosrdný déšť. Opět seděli v parku, opět si povídali, opět sdíleli své myšlenky, jako jedna duše spolu sdíleli ty krásné chvilky. A pak přišlo to loučení, jako pokaždé se smíchem a s myšlenkou, že toho druhého zase příští den uvidí. Ani jeden netušil, že toho druhého vidí naposledy. Šli parkem, drželi se za ruce a smáli se. Najednou se všechno seběhlo hrozně rychle…přechod, na který měli namířeno…jeho osmá bílá čára…auto, které se vyřítilo ze zatáčky…skřípění brzd…náraz…a pak už jen tma a prázdno…
Probudila se o čtyři dny později v nemocnici. Zaplavila ji vlna smutku. Ani snad ne proto, když se dozvěděla o tom posunutém bederním obratli, který jí tlačí na míchu a brání jakémukoli pohybu dolní poloviny jejího těla. To jí bylo v tu chvíli jedno. Důležitá byla jen ta prázdná tíha u srdce. Druhá půlka její duše, ta, která ji ten den provázela přes přechod, byla na místě bez života. Byla to pro ni tak hrozná myšlenka, že ani nedokázala plakat. Mohla už jen vzpomínat…jako dnes.
Už jsou to dva roky, co tu spolu seděli naposledy, naposledy se smáli, naposledy si hleděli do očí. Ani dnes nedokázala uronit jedinou slzu. Seděla na vozíku, ruce položené v klíně a nechala se unášet myšlenkami na minulost….