Puls

Anotace: Povídka o nechtěném těhotenství...doporučuji si pustit písničku Apologize od Timbalanda a pustit si ji na ,,hooodně"...v písničce uslyšíte zvuk připomínající tlukot srdce, ale nemusíte, kdyby ste tu písničku neměli rádi-já ji dřív taky moc nemusela ;)

Cítím se omámeně. Sedím v křesle schoulená, čučím do prázdna, pohled rozmazaný a v uších mi zní jediný zvuk: Buch, buch...buch, buch. Moje srdce-tak pomalu, tak měkce.
Pro mě je to normální...mám nižší puls od mých jiných vrstevníků-ztěží naměřím číslo 45.
Buch, buch...buch, buch.

"Jsem těhotná..." šeptla jsem bezmyšlenkovitě, když jsem si uvědomila co se v posledních dnech stalo.
"Cože?!" Vykřikla máma.
"Jsem těhotná...zvracela jsem a nedostala jsem měsíčky..." po tváři mi sjela jedna osamělá slza.
"Jak se to...?!" Ztrácí nervy.
"Byl tady Patrik, když jste odjeli s tátou do Itálie."
"TY nebereš antikoncepci?!"
"Nevěděla jsem, že se to tak zvrtne a Patrik si myslel, že jí beru..."

"To dítě si nemůžeš nechat. Já jsem tvá matka! Zakazuji ti aby sis to dítě nechala!"
"Je mi 18! Už jsem dospělá.Rozhodli jsme se, si ho nechat. Postaráme se o něho."

"Eliz tak jak to dopadlo s tou vejškou v Praze?" Zeptala se mě protivná příbuzná svým rejpavým hlasem.
"Nevzali mě." Odpověděla jsem ji a usmála jsem se, aby nevěděla, že mě to docela vzalo. Ale co...dítě. Budu mít ten malý růžový zázrak, stejně bych školu nezvládala. Malé mi to vynahradí.

"Už jste se s mámou usmířily?" Zeptala se mě sestřenka.
"Ne." Pronesla jsem se skleslým hlasem.
"Doufám, že se to mezi vámi urovná a ona bude šťastnou babičkou" Povzbudivě se na mě usmála, pohladila po vlasech a líbla na tvář.

"Patriku?! Co to má znamenat?!"
"Elizabeth, nech mě to vysvětlit. Byla to nehoda."
"Jasně, ona se zohýbala a tys do ní zakopnul." Zabouchla jsem dveře a co nejrychleji, co mi bříško dovolilo, jsem odtamtud zmizla.

Šla jsem na toaletu a najednou krev na spodním prádle. Velký červený flek... rychle jsem zajela ke svému gynekologovi.
"Tak co, pae doktore, bude to malé v pořádku?" Vzhlédla jsem na něho s nadějí.
"Je mi to líto, slečno-potratila jste."

Jednou v životě příjde okamžik, kdy si řeknete: "Tak...a je konec."
Z očí mi přes líci mi stekla slza smíchaná s žalem a zoufalstvím. Sjela po bradě, až kapla na fotku, co jsem držela v zakrvácených rukou. Fotka embria...
Buch, buch....buch, buch...buch...
Zaslzeným pohledem se kouknu na rozřízlé zápěstí.
Buch, buch......buch.......buch.